C.E.C. TL-51XR

Jediná oblast, která přehrávači příliš nesedí, je kontrola a přesnost basů. Elektrická basa v Early One Morning Johnny Lee Hookera má sice správnou váhu a objemové zastoupení, chybí jí však větší prokreslení. V důsledku pak začnete oproti lepším přístrojům postrádat ´basovou rychlost´, tranzientní přesnost a atak.

Situace se zlepší, budete-li TL-51XR provozovat v symetrickém módu, tedy propojeném přes XLR výstupy. Nejspíš je to dáno duální konstrukcí přehrávače - v symetrice se nám bas zpřesní, ztratí něco ze své zastřenosti a CEC si polepší i dynamicky - hudba má větší šťávu. Je fakt, že po tomto objevu se mi už TL-51XR přes RCA poslouchat ani nechtělo.

Při přímém porovnání s Bryston BCD-1  se zdá být hned vymalováno - Bryston je rychlejší, jiskrnější, hrne na posluchače ještě více detailu a CEC vedle něj zní mdle a nezajímavě. Po hodině poslechu se ale karty obracejí - surrealismus BCD-1 přestává být atraktivní a automaticky dávám přednost realismu TL-51XR. Karty de mohou de facto obrátit ještě rychleji, a to v případě, že posloucháte klasiku, jazz, folk nebo jiné akustické žánry - potom je naprosto zřejmé, proč má CEC blíže k analogu a Bryston k digitálu: struny smyčce, hedvábně hladké a texturálně a harmonicky bohaté (TL-51XR) se nám změní ve struny drátěné, pedantsky precizní, pochopitelně i dynamicky excelující (BCD-1). Aby nebyla mýlka, toto není kritika Brystonu, který jsme tu loni chválili a který i nadále zůstává velmi povedeným CD přehrávačem. Chci tím jen říci, že TL-51XR je blíž k hudbě, a to je podle mně správnější cesta.