MISSION 796

Akustická kytara Johna Williamse představuje exkurz do barevné škály tohoto nástroje. Tranzienty i rezonance a doznívání strun jsou reprodukovány až s chirurgickou přesností, skoro zapomínáte poslouchat hudbu. Podobně i houslové party Saint-Saensova Dance Macabre a z orchestru se prodírající harfa poskytnou materiál k analýze hudebního mikrodění.
Povšimněte si v předešlém odstavci následujících klíčových slov: struny, chirurgická přesnost, zapomínáte poslouchat hudbu a analýza. Tyto atributy jsou u Mission 796 nejvíce fascinující a současně i nejproblematičtější. Souvisí s faktem zmíněným o několik odstavců výše - zdvihem na vyšších středech. Způsobuje to onu fascinující přesnost, živou přítomnost vokálů  a vpravdě analytický způsob reprodukce. Protože je toto pásmo nad řečovým, je lidský hlas postižen jen lehounkým ztenčením popsaným výše. Analytika je věcí vkusu a krátkodobě je opravdu přitažlivá. Všechno je nádherně zaostřené, dokonale vysoustružené, prostorová scéna je poskládaná z jednotlivých elementů s precizností lupy a s rychlostí vyrážející dech. Podobně analyticky hrály, co si pamatuji, původní verze Wilson Audio WATT/Puppy, než je pan Wilson zmodifikoval, protože si sám uvědomil, že to není ono. Podobně jako raných Wilsonů i zde však chybí malý detail - analýza převažuje nad syntézou. Kytara a housle mají úžasné struny (a když píšu úžasné, myslím tím ÚŽASNÉ), ale chybí korpus, který je strunami rozezníván. Ten je jen naznačen. Prostě to všechno nezapadá hezky do sebe a příval detailních informací začne být po několika desítkách minut znepokojující a pokud jste milovnící poslechu jako v bavlnce, může po čase vyvolat poslechovou únavu.

Přestože je frekvenčně v pořádku, není Viotex použitý v Mission přeborníkem v rozlišení. I když vystupuje aktivně a transparentně, jemné textury tónů, které dělají nástroj nástrojem prostě neumí. Široká škála úhozů na činely (ty vibrace kovu rozeznívaného paličkou) je reprodukována tonálně správně, chybí však mikrodění, textura, což při běžném poslechu nevnímáte, ale při pozorném si toho všimnete. Podobně jako nevnímáte obrázky v novinách jako shluk černých a bílých teček, dokud se na to nesoustředíte. Jakmile si toho však všimnete, je po všem.