WILSON BENESCH Discovery

Stěny velmi tuhé ozvučnice jsou kompletně z uhlíkového vlákna. Wilson Benesch začal tento lehký ale extrémně pevný materiál s vysokým koeficientem vlastního tlumení používat nejprve u svých přenoskových ramének a pak jej přenesl i do reprosoustav. Pokud jste milovníci dřevěných dýh, tak u Discovery si jich příliš neužijete, jedinou možností je nechat si za příplatek odýhovat duralové postranní panely. Wilson Benesch k tomu využívá speciální technologii tlakového napařování, protože konvenční metody aplikace dýhy na karbonové desky spolehlivě nefungují. Není bez zajímavosti, že dodavatelem je stejná firma, která zajišťuje obdobnou službu pro Rolls-Royce a Bentley.

Vlastními kabinety však u Discovery celý koncept nekončí, protože jejich integrovanou součástí jsou i podstavce – masivní hliníkový kus probíhá po celé délce zadní stěny kabinetu až k těžké ocelové bázi na hrotech a monitor na něm tak vlastně ani tak nestojí, jako spíše visí. Stojan je doslova jakousi páteří celé konstrukce, která je ukotvena jednak k bočnicím, jednak zprostředkovaně rozkládá váhu reprosoustavy do její spodní desky. Hroty jsou tři, přední je napevno a zadní dva jsou stavitelné, navíc značně nemilosrdné vůči podlaze, takže doporučuji použít vhodné podložky. V zadní části hliníkového sloupu je i antivibračně izolovaná deska s dvěma páry zlacených terminálů, umožňujících bi-wiring, ve standardu pospojovaných masivními klemy. Wilson Benesch s reproduktory dodává i utahovací klíč, kterým lopatky reproduktorového kabelu doslova zalisujete.

Jednopalcová (25mm) hedvábná kalota je od ScanSpeak. Tím unikátním jsou u Discovery basové měniče. Proč měniče, když je vidět jen jeden? Wilson Benesch vyvinul to, čemu říká “Isobaric Tactic” konfigurace, jinými slovy takové uspořádání, kdy jsou dva basové reproduktory zapojené s opačnou fází proti sobě, tedy jejich konusy fungují v jakémsi tandemu. Podle firmy to zdvojnásobuje basový výkon, a díky symetričtějšímu magnetickému poli i linearitu celého systému. Sekundární výhodou je konstantní objem vzduchu, uzavřený ve vzduchové mezeře mezi oběma proti sobě jdoucími membránami, což simuluje jejich vyšší tuhost a v důsledku tak nižší rezonanční kmitočet. Pravou třešničkou na dortu je, že celou tuto složitě vyprojektovanou sestavu Wilson Benesch montuje do dna ozvučnice, takže reproduktory vyzařují ve svislé ose. To umožňuje taktickou basovou jednotku jednak oddělit od středovýškové, takže se navzájem minimálně ovlivňují – a to je dále dořešeno i samostatnými komorami, ve které jednotlivé sekce měničů pracují – jednak má reprosoustava ve vertikální ose lepší stabilitu, danou její vlastní vahou v ose, a tak dochází k minimální transformaci akustické energie na mechanickou, tedy minimálním ztrátám.