SILVER AUDIO Appassionata

Appasionata umí výborně prostor a bezproblémově do něj umisťuje jednotlivé nástroje a hlasy. V tomto ohledu se může měřit s těmi nejlepšími. Separace hudebníků je na vysoké úrovni, kabel má tendenci udržet mezi nimi dostatečné mezery a to přispívá k přehlednosti celé scény. Rovněž má tendenci posouvat celou prostorovou scénu dál od posluchače, což působí pozitivně u nahrávek orchestru nebo ještě lépe u sborů, kde v potemnělé místnosti vzniká dojem, že zmizely zdi.

Tím se postupně propracovávám k jediné skvrnce na zvukové kráse Appassionaty, která má přímou návaznost na výše zmíněné - na vyšších středech a nižších výškách je Silver Audio až příliš dopředné. Instrumentálně to nevadí, propůjčuje to hudbě všechny ty kladné atributy, které byly v textu popsány, ale poznamenává to i hlasy. Rošťáctví Appassionaty se proto projevuje zejména na ženských vokálech - ani ne tak na sykavkách, které jsou ještě v toleranci, ale spíše na ´šykavkách´. Když třeba Rebecca Pidgeon ve Spanish Harlem zpívá ´š´, slyšíme ´šš´ a podobně v případě ´f´ slyšíme ´ff´. Také níže laděné činely mají tu a tam náznak větší šustivosti místo gongové jasnosti a akustická kytara může znít lehce drnčivěji, než je reálné.