NORDOST Odin

Poslechové poznámky: Přes Valhallu se zdá piano menší, jednotlivé tóny jsou jakoby ztenčenější. Orchestr se posunul více dopředu, scéna nemá takovou hloubku. Při srovnání s Odinem se Valhalla jevila jako lehce syntetičtější, harmonická definice a textury nebyly tolik komplexní, tak samozřejmé a tak jasně živé.

U Mussorgského - jak už je u Nordostu tradicí - zaujmou především žestě, které jsou brilantní, dynamicky ani frekvenčně neořezané a vznášející se až do nebes. Odin nechá posluchače slyšet nuance jako je pohlazení velkého bubnu, každá nota má správný tvar a umístění v prostoru a čase. První reakcí v okamžiku, kdy se ocitla v systému Valhalla, bylo, že někdo otočil knoflíkem volume doleva. Neotočil, nastavení hlasitosti jsme v průběhu celého testu pečlivě hlídali, abychom vyloučili případné ovlivnění způsobené rozdílem v dB. Prostorová scéna nebyla zdaleka tak široká a hluboká, jak byla v systému napájeném Odinem. Hudba také ztratila něco ze svého napětí, byla méně strhující, nic v ní nepřekvapovalo, celkově to bylo i jakési uspěchanější.