CANOR CD2 VR Plus

Spodní oktávy o sobě naoko příliš vědět nedávaly a bas byl spíše sušší a kontrolovaný než bombasticky nápadný (a to mluvíme o elektronkovém zesilovači, přátelé), ale když je třeba, jako u chrámových varhan v kousku Julsang z testovacího disku časopisu Stereoplay (Marianne Mellnäs), foukne to tak autoritativně, že to zabrní až v břiše.
Předchozí výtky týkající se sykavek a šustivosti pozbyly platnost, místo toho tu najednou byli čisté výšky, vnitřně bezvadně rozlišené do nejmenších nuancí, a zesilovač bez zaváhání rozmísťoval v prostoru jednotlivé člený chrámového sboru. Když se přesuneme do jiného žánru zjistíme, že konečně dovezli činely vyrobené z kovu a ty se začínají lesknout, tympán získal na razanci a dynamice, a je poznat, kde v orchestru kdo stojí. Takto je pochopitelně už možné CD nevypínat a v klidu se proposlouchat polovinou disku Cassandry Wilson.