GMG POWER microUNIT

Další pokusy proběhly s microUNIT na konci napájecího kabelu, tedy před vstupem do zesilovače, potažmo zdrojového komponentu. Tam mi to i v teoretické rovině dává smysl. Zjednodušeně jde o to, že vstup do primárního filtru je „špinavý“ (čti: samostatný přívod prohnaný přes napájecí kabel Synergistic Research Atmosphere Level 2). Primární filtr (Shunyata Research Denali) většinu rušení odstraní a pak to pošle zbytku sestavy již vyprané. Tahle cesta je sice důkladně stíněná (Ansuz C2), ale – nedělejme si iluze – zase na sebe něco nutně namoduluje, potažmo se tam mohou rušivé složky vracet přes připojený zesilovač (nebo kterýkoli jiný připojený komponent). Přidáním GMG microUNIT vznikne 20 cm před vstupem do komponentu filtrační kaskáda, která se postará o dočištění. Z pohledu zesilovače je to navíc první věc, kterou zesilovač v napájecí cestě vidí, a ta mu znesnadní cokoli vrátit zpět. Alespoň takto si to sám pro sebe zdůvodňuji. Ať je to jakkoli, v této pozici microUNIT zvuk otevřel významněji. Prakticky všechno bylo konkrétnější a pevnější, lépe vykrojené z pozadí, lépe separované. Velmi dobře byl přínos jednotky slyšet na mém oblíbeném a capella tradicionálu Down to the River to Pray (Alison Krauss), známého z filmu O Brother, Where Art Thou?, kde jsou dost náročné a na hranu nahrané sykavky a současně tu máme hned deset hlasů baptistického sboru. Mužské a ženské hlasy se obvykle prezentují jako chumel, který se s rostoucími schopnostmi reprodukčního řetězce rozplétá a každý zpěvák se pevně usazuje na svém místě v prostoru. GMG microUNIT to tak nějak dorozpletl. Krásně si poradil se všemi náročnými s, š a f, a současně precizně vykrojilo všechna p a b, která vyskakovala z reprosoustav s větší lehkostí. Kouzla s čitelností každé slabiky a formováním souhlásek, vypuštěných přes rty prakticky jakéhokoli interpreta, se opakovala album po albu, skladbu po skladbě.

Z výše uvedeného lze odvodit, že do vyššího stupně čitelnosti se tak posunuly i všechny nástroje, odvislé od kvality tranzietních náběhů. Na albu Borrowed Time (Steve Khan) plném etnického jazzu, který plyne jako improvizace, se napravo vzadu při několika příležitostech objevuje nástroj zvaný guiro. Primitivněji to už nejde – jde v podstatě o vroubkovaný válec, po kterém se přejíždí paličkou, což vyluzuje dřevěný škrábavý zvuk. S microUNIT to bylo, jako když někdo vymění už lehce obroušené guiro za nové – vroubkování bylo preciznější, zvuk přehlednější. Podobně akustická kytara, piano, perkuse, harfa a podobné. Sekundárně z toho profituje i zbytek, protože zpřesnění jednoho umožní lépe slyšet to, co původní máznutí překrývala.