VELODYNE DD12+
Subwoofery
Spodní pracovní bod DD-12+ je specifikován jako -3dB na 17Hz. S výjimkou chrámových varhan se takto hluboko s žádným hudebním instrumentem nedostanete, na místě je tedy otázka proč vůbec chtít takto plnohodnotný frekveční rozsah a platit za něj? Byli byste však překvapeni, kolik se toho na sub-basových frekvencích děje.
Funkce a forma
Velodyne DD-12+ pracoval v průběhu dvou měsíců, co jsem s ním sdílel poslechovou místnost, po zvukové stránce naprosto bezchybně. Narazil jsem ale na několik potíží při jeho propojení s počítačem. Mám dva laptopy, jeden běží na starých Windows XP, druhý na platformě Windows 7. Ani jeden z nich si ale nebyl schopen nainstalovat drivery z přiloženého Velodyne CD-R automaticky a musel jsem manuálně vyhledat a nastavit správné cesty. Kupodivu u XP se mi ovládací software nepodařilo dostat do funkčního stavu vůbec. Je vidět, že původní rozhraní jsou šitá pro Mac a že PC je u Velodyne spíše trpěno, než primárně upřednostňováno. Předpokládám ale, že výše uvedený problém je pravděpodobně dán pouze konkrétním nastavením mých počítačů a že na něj nenarazíte.
Vážnější potíž představovalo ukládání upravených a ekvalizovaných hodnot a charakteristik do paměti subwooferu – pokud je totiž neuložíte, při restartu subwooferu se automaticky přepíšou předchozími hodnotami. Právě ukládání nastavení se však dařilo s úspěšností zhruba 1:10, takže nebylo od věci si dané nastavení projistotu vždy vyexportovat na hard disk a pak zkoušet pořád dokola ukládat, dokud subwoofer nenahlásil úspěch. Další zajímavostí bylo, že v okamžiku, kdy jsem použil jakýkoli preset z dálkového ovládání, subwoofer se opět celý rebootoval do defaultního stavu. Může to být chyba kusu nebo věc související s mým konkrétním propojením, v rámci fair play ji však zmiňuji.
Nízké frekvence
Nastartováním módu Self-EQ se subwoofer sám zekvalizuje podle parametrů poslechového prostoru v rozmezí 15 až 120Hz a nechá na uživateli, aby si sám zvolil, jakou nastaví hlasitost, výhybku filtru, jeho strmost a fázi. Tato metoda je výhodná v případě, že nedůvěřujete algoritmům, které naprogramovali do subwooferu ve Velodyne, a raději si chcete s dalším nastavením pohrát sami. Pokud to uděláte, dostanete se tím do bodu, kam byste se dostali, kdybyste vše už předtím svěřili automatice a spolehli se na režim nazvaný AUTO-EQ Plus, který udělá všechno za vás. Vše, co potřebujete – tedy propojovací kabely, sofware, dálkový ovladač a měřící zkalibrovaný mikrofon – najdete přibalené k subwooferu. Celá procedura, kdy si DD-12+ proměří frekvenční odezvu a nastaví korektně všechny parametry, netrvá déle než dvě tři minuty a můžete hrát. Pro případ, že si člověk přece jen chce ještě něco doladit sám, tu je možnost MANUAL-EQ, která vás nechá změnit nebo opravit prakticky cokoli.
Ve snaze dobrat se ještě přesnějšího nastavení než udělala automatika Auto-EQ, jsem přepnul subwoofer do Manual-EQ módu a začal si hrát s vygenerovanou korekční křivkou. Přece jen je lidské ucho citlivější než jakýkoli mikrofon, takže jsem si sliboval, že stroj přechytračím podaří se mi najít zázračnou kombinaci s perfektním výsledkem. Nepodařilo. Ať jsem se snažil jakkoli, funkce Auto-EQ pracovala dokonale a žádné slyšitelné zlepšení se nekonalo – na obrazovce jsem sice dosáhl v manuálním módu ještě hladší křivky, která teď byla skoro ideálně rovná čára, ale v důsledku tato dodatečná ekvalizace nedávala žádný další slyšitelný přínos. Každopádně mi to dalo alespoň dobrý pocit z výsledků měření a jistotu, že jsem udělal maximum pro bezchybné zaintegrování subwooferu do hlavního systému.
Čistota rozlišení
V okamžiku, kdy jsem začal v autoekvalizovaném systému poslouchat muziku, připadalo mi, že se k mým uším dostává basu nějak moc, a to navzdory tomu, že obrazovka Velodyne ukazovala dokonalou frekvenční návaznost bez jakéhokoli zdvihu. Bas byl razantní, konturovaný a bez zřejmých nedostatků, bylo ho však příliš. Poslech sólového kopáku z testovacích sekvencí na Nordost System Set-up and Tuning Disc nebyl to pravé ořechové a kontrabas nebo baskytara byly v nahrávkcáh příliš dominantní. Proto jsem zhruba dvě hodiny poslouchal hromadu různého hudebního materiálu všemožných žánrů a posunoval volume nahoru a dolů, abych našel jakési optimální nastavení. Nakonce jsem skončil u volume v poloze 18, které bylo nejlepším kompromisem mezi 20, kde byl nejzajímavější kontrabas z Chesky Jazz Sampler nebo baskytara Deana Peera z testovacího disku Stereophile Test CD-3, a 16, kde byl nejposlouchatelnější Mezzanine od Massive Attack a další syntetická muzika. Opět platí, že v jiné místnosti s jinými komponenty bude nastavení jiné, nicméně tak jako tak jsem skončil s volume subwooferu redukovaným přibližně o 30% proti tomu, jak ho nastavila Auto-EQ procedura. Domnívám se, že Velodyne při kalibraci nějakým způsobem zohledňuje psychoakustiku a referenční křívky vnímání a proto ekvalizuje ten basový zdvih, který může mnohým vyhovovat. V tom je právě kouzlo DSP: pokud se při nějakém nastavení cítíte nesví, není nic jednoduššího, než chvíli pohybovat myší po obrazovce a frekvenční odezvu přizpůsobit zcela svým představám.
Tonální věrnost
Membrány citlivých mikrofonů ve studiu tak mohou pochytat zvuky, které jsou běžně považovány za podprahové, protože je na běžných reprodukčních systémech neuslyšíte a na monitorech u mixpultu také ne. Člověk je pak zaskočen, že najednou přes DD-12+ slyší příval vzduchu z klimatizačního systému studia, těžké náklaďáky míjející jazzový klub během živé nahrávky, nebo zabouchnutí dveří někde o několik pater výše v budově. Já vím, jsou to všechno zvuky nehudební, které nahraný materiál v podstatě ani nijak neobohacují, je však fantastické slyšet je a vědět, že na nahrávkách jsou. Ilustruje to i to, kam může člověk povýšit rozlišení audio systému na spodních oktávách. Zcela jinou kategorií pro použití subwooferu jsou pak filmy, kde podobné ruchy a hluky jsou prvoplánově nahrané a zcela nezbytné pro obrazový doprovod. Tady se pak bez zařízení typu DD-12+ prostě neobejdeme.
Prostorovost
DD-12+ má standardně namontovány pryžové nožičky. Pokud to jde, vyměňte je za hroty, a případně použijte mince, aby vám váha subwooferu nerozdrtila dlažbu nebo podlahu. Minimalizujete tak přenos a absorbci energie mezi systémem skříň-pryž-podlaha a subwoofer se vám odmění definovanějším basem. Opětovně také zdůrazňuji nezbytnost použítí kvalitního propojovacího kabelu. Zapoměňte na metráž z elektro obchodu. Výborné kabely nemusejí být drahé, viz. třeba recenzovaný specializovaný interkonekt Vincent.
Po přímém porovnání bych v žebříčku kvality basového výstupu přece jen dal o nějaký bodík navíc neuvěřitelně přesnému a kontrolovanému DB-1 od Bowers & Wilkins, je však fakt, že DD-12+ na oplátku nabízí flexibilnější a detailnější uživatelské nastavení.
Doporučení prodejci
High-End Audio Studio, Praha, tel. +420 224 256 844
Web výrobce: http://www.velodyne.com
Připojené komponenty
- CD přehrávače: Accuphase DP-78
- Zesilovače: Accuphase A-60, Accuphase C-2410
- Interkonekty a reprokabely: Homegrown Audio DNA, Krautwire Fractal, Neyton Frankfurt, Vincent Subwoofer Cable
- Reprosoustavy: Audio Physic Virgo V, KEF LS-50
- Subwoofer: Bowers & Wilkins DB-1
Galerie
