NORDOST Qk1 a Qv2

Jsou komponenty, které si poslechneme, zařadíme, a je jednou provždy hotovo. Máme představu do jaké kvalitativní úrovně patří a co od nich čekat, a málokdy se k nim vrátíme, jelikož jsou většinou stejně brzy nahrazeny novějším modelem. Pak jsou tu takové komponenty, které se moc zařadit nedají, protože jejich výkon ani tak nezáleží na nich samých, jako na to, jestli jejich hodnotitel dospěje do fáze, že je bude schopen plně ocenit. A tak se uzavírá kruh a já mám v ruce opět několik zařízení z řady QRT (Quantum Resonant Technology) amerických Nordost. Jmenovitě novinkový QPoint a z pohledu highendové evoluce už dávno nenovinkové moduly Qk1 a Qv2, které jsem recenzoval už před sedmi lety.

Z pohledu zvukové změny má nejsnadněji rozpoznatelný efekt bezpochyby QPoint, ale řekněme, že to nutně nemusí znamenat cestu co nejvěrnější reprodukce. Milovníkům klasiky a jazzu bych QPoint možná nedoporučil, všem ostatním naopak velmi vřele, neboť s takovou energií jste váš systém ještě určitě hrát neslyšeli.

Zásuvné moduly Qk1 a Qv2 jsou trochu z jiného těsta. Každý má zcela jiné poslání, a jeden či druhý – popřípadě oba v různých kombinacích – vám mohou pomoci doťuknout systém k dokonalosti.

Qk1 i Qv2 vypadají prakticky shodně, jako highendová Schuko zástrčka v karbonovém pouzdře, ze které ovšem nevede ven žádný kabel. Zařízení se jednoduše připojí do stejného zásuvkového okruhu, který napájí vaše audio komponenty, nejlépe do nejbližší volné pozice vedle napájecích kabelů. Pozitivní efekt by se měl multiplikovat s počtem připojených zařízení. Všechny moduly už měly nahráno pár stovek hodin, a tak jsem je nechal před každým poslechem jen prohřát. Zejména Qv2 topí docela dost.

Nordost Qkoil neboli Qk1 je oficiálně AC Enhancer neboli “vylepšovač sítě”.  Podle výrobce se dá očekávat zlepšení slyšitelnosti harmonických dozvuků a časování hudby, a hloubky, ostrosti a kontrastu audiovizuálních systémů. Technicky jde o cívku, navinutou micro-mono-filament vodičem (stejným, jako najdete v kabelech řady Nordost Reference, kam patří i Valhalla), která se připojuje paralelně k napájení audio nebo video zařízení. Všechny kolíky má Qk1 zlacené, pracovní mód je indikován červenou diodou. Před sedmi lety jsem o Qk1 napsal:

„Dvojice Qk1 přímo ve zdi by měly – čistě teoreticky – ovlivňovat pouze koncový zesilovač, protože ostatní komponenty dostávaly již ´filtrovanou´ energii z Thoru (původní Nordost síťový filtr, postavený ve spolupráci s Isotek, později nahrazený vlastním distribuční lištou QBase. Pozn. editora). Pokud se zvuk nějak změnil, změnil se minimálně. Měl jsem pocit, že činely v I Want to Tell You ‘Bout That (Stanley Clark, McCoy Tyner, Al Foster) byly o fous více prokreslené, a že basa měl jinou kvalitu, ale nedokázal jsem pro sebe identifikovat, co to ta jiná kvalita byla. Po několikerém cyklu vyjmutí-poslech-zapojení-poslech jsem nakonec usoudil, že nedokážu spolehlivě rozeznat změnu před a po Qk1. To bylo ve spojení s Accuphase. O něco průkaznějšího efektu jsem dosáhl s kombem Van Medvoort CAQ-PAQs-PSQ, které má prosvětlenější pásmo vyšších středů a kde byl přínos dvou Qk1 patrnější.  Tranzienty se mírně zpřesnily a basa měla plnější a plastičtější zvuk. Víceméně obdobně si sestava vedla, když byly Qk1 zapojeny ve filtru. Efekt paralelního vřazení Qk1 do sítě byl menší, než například prohození dvou síťových šňůr nebo výměna nožiček pod komponenty, ale je fakt, že přínos zařízení se může lišit od konkrétních podmínek a použitých audio komponentů.“

Nordost Qvibe neboli Qv2 je modul aktivní a má blíže k filozofii komplexní ´harmonizace´ celého systému. Obvod zapouzdřený uvnitř podle firmy posílá do sítě pulsy v harmonických násobcích síťové frekvence a tak ovlivňuje případné nepravidelnosti napájecí sinusoidy. Podle Nordost by měl Qv2 modul zlepšovat vnímání prostoru a barev, zvuk by měl být srovnanější, přirozenější a realističtější. I Qv2 má všechny kolíky zlacené, pracovní mód je indikován modrou diodou. K vlivu Qv2 na zvuk systému jsem před lety napsal toto:

„Zajímavých výsledků jsem dosáhl se dvěma Qv2 přímo ve zdi. Nepozoroval jsem ani tak změnu na výškách, které zůstaly stejně znělé a rozlišené jako předtím, ale na spodku, tedy na basech. Baskytara se s dvojicí Qv2 stala čitelnější, více vykrojená z ambience pozadí. A když jsem Qv2 přesunul do filtru, přidalo se k basovému rozlišení i vylepšení dynamiky náběžných hran tranzientů a o něco klidnější doznívání nástrojů. Na ženském vokálu – to když jsem poslouchal Katie Melua a Crawling Up a Hill (Call off the Search) – bylo slyšet o něco méně digitální ostrosti, zpěvačka byla více zpěvačkou a méně nahrávkou, abych tak řekl. Mozartovo Allegro Maestoso, zahrané na výlučně perkusivní instrumenty (All Star Percussion Ensemble), neztratilo vůbec nic z ohromných dynamických kontrastů, ba právě naopak, zvuky více rozkvetly a získaly jak na tonální barvě, tak na analogové fluiditě. V Precious (Depeche Mode, Playing The Angel) se stala kytarová linka okolo 2’45” fyzičtější a hlas Dave Gahana dostal od QRT do vínku lepší vykreslení v trojdimenzionálním prostoru. Nahrávku po nahrávce jsem pozoroval drobné posuny a zlepšení, někdy větší, někdy sotva znatelné, ale slyšitelné.“

Od té doby prošel můj hlavní systém několika zásadními změnami. Protože mi bylo líto neobsazených zásuvkových pozic – a také po pozitivní zkušenosti s obdobnými moduly Ansuz Sparkz TC2 - mě zajímalo, co by mohly Nordost Qk1 a Qv2 nabídnout v roce 2020.