MCINTOSH MC501

Zesilovače McIntosh, a MC501 nevyjímaje, jsou konstruovány přísně symetricky od vstupů až po výstupy. Nedá se říci, že by tu člověk našel nějaké nové a převratné technologie, ba naopak. Poznávací značkou je pro McIntosh koncept tzv. autoformeru. Autoformer vychází z jednoduché zákonitosti a to, že zesilovač pracuje nejlépe do optimální zátěže a jeho úkolem je tedy přizpůsobit výstup zesilovače potřebám připojené zátěže, tedy reproduktorům. Praktický dopad je ten, že při připojené nízkoohmové zátěži nemrháme zbytečně výkonem (jehož nadbytek se přeměňuje na teplo a termálně namáhá zesilovač) a naopak při vysokoohmové zátěži máme po ruce vždy dostatek výkonu. Jak se to projevuje na zvuku? Na tuto otázku nelze dát odpověď, neboť není s čím srovnávat – prostě je třeba brát McIntoshovsky ojedinělou konstrukci jako fakt a nepolemizovat o tom, zda to není jen snaha odlišit se od ostatních značek.

Dalším zajímavým prvkem je obvod komparátoru, který monitoruje parametry na vstupu signálu a porovnává je s výstupem – v okamžiku, kdy detekuje harmonické zkreslení přesahující 0,3%, provede automaticky atenuaci signálu. Komparátor pracuje v celém výkonovém rozsahu a teoreticky tak není možné zahnat zesilovač do nestability či clippingu. Osobně se domnívám, že by bylo přínosnější navrhnout zesilovač tak, aby byl už apriori vůči zkreslení maximálně imunní, než dodatečnými obvody již vzniklá zkreslení potlačovat, ale legenda je legenda a McIntosh si tato gesta prostě může dovolit.