DEFINITIVE TECHNOLOGY Demand D9

Definitive Technologies Demand D9 jsem poslouchal asi metr od bočnich stěn a cirka dva metry od stěny zadní, za což se mi odměnily nejen onou několikrát zmiňovanou čistotou, ale zejména výborným prostorem. Všechny rozptylovače před měniči i nahoru směřující basová podpora evidentně odvádějí svoji téměř ´omnipolární´ práci a tak je prostorová scéna nádherně hluboká a široká a Demand D9 se v ní prostě rozpustí. A je v zásadě jedno, jestli posloucháte osmdesátkový studiový panning Celtic Frost nebo komorní ansámbl L´Arte dell´ Arco a Vivaldiho La Quattro Stagioni z SACD. Lokalizace je precizní, můžete si vzít skicák a načrtnout si, kde sedí houslista, odkud přicházejí flétny a kdy  a jak nasadí smyčec cellista. Tohle se opravdu povedlo a a D9 mohou v podání prostoru vyzvat kteroukoli stojanovou špičku.

Každá z reprosoustav je označená L nebo R, nejspíše kvůli nesymetricky umístěnému výškovému měniči a optimalizaci zvukového pole. Přehazovat jsem je nezkoušel, nebyl důvod. Zajímavé je, že ačkoli nebyly Definitive Technologies Demand D9 vyvíjeny s ´audiofilními´ ambicemi, jsou celkově tak povedeně vyladěné, že jsou jednou z těch malých zaplatitelných zvukových senzací a nezbývá než vyseknout konstruktérům poklonu.