CREEK OBH-22

V přímém porovnání mezi OBH-22 a C-2000 došlo k mírnému zúžení pravolevého prostoru (ale ne o moc), separace mezi jednotlivými hudebníky jazzového bigbandu nebyla tak jasná a dokonalá (ale ne o moc), textury tónů byly o špetku méně texturovité  (ale ne o moc) - třeba flétna byla velmi věrná, ale přece jen postrádala ten malý kousek zvukového kouzla, který by se mě snažil přesvědčit, že neposlouchám reprodukci. Sytý hlas Johnnyho Cashe byl v porovnání s C-2000 o něco „krabicovitější“, tj. jako kdyby zpěvákův hlas lehce zabarvoval zúžený prostor kolem hlavy. Ale zase - i když to tak na papíře vypadá, nešlo o nic dramatického a bez porovnání s C-2000 by si toho člověk stěží povšiml. Accuphase měl pochopitelně lepší dynamiku a umí i pár dalších kousků, ale pasivní Creek za ním opravdu nijak daleko nezaostával.