AAI Maestoso IC

Máte-li něco naposloucháno, interkonekt AAI Maestoso vás potěší čistým a otevřeným zvukem, který má dynamickou hloubku, pevné tělo, syté středy, barevný a přirozený detail, a nijak neomezený prostor. Na cestě skrze svou hudební sbírku s ním, podobně jako já, nasbíráte spoustu nových drobností, jako třeba zapraskání dřevěného prkna pod nohou kontrabasisty ve Wouldn´t It Be Loverly (Chiara Pancaldi, I Walk a Little Faster, Challenge Records). A když už jsem u tohoto typu muziky – ženský jazzový vokál bývá náročný na artikulaci a háklivý na sykavky, které má mnoho highendových kabelů snahu akcentovat. Máte tak buď artikulaci a zasykávání, nebo se zbavíte sykavek a ztratíte fokus. AAI Maestoso se v tomto choval naprosto vzorně. To jest: sykavky byly zhruba takové, jako když je s vámi zpěvačka ve stejné místnosti bez přítomnosti elektroniky, a artikulace byla jako by vám šeptala do ouška. Navíc, podobně jako u síťového Maestosa, jakoby interkonekt od AAI nějakou fintou odstraňoval „jitter“, čímž nemyslím ten digitální, jako spíše jakési zdrsnění či pixelizaci zvuku. Za léta jsme si přivykli na její existenci a ucho si ji umí odfiltrovat, ale pak přijde kabel jako Maestoso a člověk najednou slyší všechno spojitěji a fluidněji bez toho, aby musel obětovat cokoli z detailu, tranzientu či dynamiky.

Na základě zkušeností v mnoha rozličných sestavách (viz. patička) můžu s jistotou prohlásit, že AAI Maestoso jsou propojovací kabely, které můžete směle poměřovat s čímkoli na planetě. Neznamená to, že musíte vyskočit a okamžitě prodat stávající kabeláž – na výsledek je třeba vždy nahlížet v kontextu systému. A tak třeba navzdory tomu, že po nějaké době soužití se Stealth Metacarbon bych ve své sestavě dal přednost AAI, v sestavě s Ayon se Metacarbon jevil jako kompletnější řešení. A navzdory tomu, že si nadále hýčkám v sestavě Ansuz Signalz C2 (přestože vím co dovede D2 nebo DTC), najde se muzika a tracky, kde může mít AAI Maestoso prostě navrch a vezme mě víc tam, než C2. Většinou jsou to provedení klasické muziky, akustického jazzu, world music a dalších neelektrifikovaných žánrů, které maximálně těží ze schopnosti AAI věrně podat dynamické odstíny a instrumentální barvy. Takže ačkoli bezpochyby nejde z pohledu absolutního high-endu o nějakou kabelovou ´konečnou´, dá se na interkonekt AAI nahlížet jako na zastávku před konečnou. Jsem opravdu moc rád, že něco takového tady vzniklo!