AUDIOQUEST Wild Blue Yonder

Wild Blue Yonder utekl konkurenci minimálně o jedno kolo napřed z pohledu čehosi, co bych nazval časovou doménou, časováním nebo fázováním spektra. Způsobuje to naprosto čistý průhled do zvukové scény a absenci jakýchkoli nepokojů a rozmazání nebo existenci pochybností; v důsledku jsou nástroje a muzikanti naprosto precizním způsobem lokalizovatelní v prostorové scéně, ale nikoli jako pouhopouhé zvuky, ale jako dynamické předměty a lidé určitých rozměrů. Podobně přesně umí se zvukem pracovat i Nordost Valhalla, Wild Blue Yonder k tomu ale přidává značně větší dávku fyzična, kde je srovnatelný se šampiónem, kterým je Cardas Clear. Jenže Wild Blue Yonder má o něco lepší cit pro detail než Clear, má schopnost prosvítit i ty nejtemnější kouty studia a rozzářit harmonie, které se tam ukryly. Třeba výše zmíněné piano v Club Descarga bylo přes AudioQuest velmi konkrétně vydefinované jako nástroj stojící v pozadí a podmalovávající ekvilibristiku ostatních jazzmanů, nikoli jako pouhopouhý zvuk piana, přicházející z daného místa v prostoru zvukové scény.  V mých poznámkách čtu, že projekce prostoru měla tak dokonalou třírozměrnou iluzi, že jsem instinktivně uhýbal před pohyby napřažené trumpety...