AURUM CANTUS V6F

Jakýkoli výrobce reprosoustav by jako první věc měl absolvovat měsíční stáž u Aurum Cantus. Pochopil by pak, co se myslí pod pojmem „kabinet“. Vedle V6F vypadá konkurence v obdobné cenové kategorii jako skládačka z IKEA. Ozvučnice jsou až fanaticky přesně opracované, čtrnáctivrstvý klavírní lak na pravé dýze má hloubku lesní tůňky a je hladký jako sklo. Vzpomínám si na nejednu expozici mnichovské výstavy, kde množství denního světla, přicházejícího rozměrnými střešními světlíky, zradilo mnohé výrobce – rádoby dokonalý lak se v šikmém nasvícení rozvlnil jak mořská hladina. Aurum Cantus vypadají jako monolitický ingot s dokonalou povrchovou úpravou – nikde žádné napojení, nenajdete jedinou stopu po spárách, nedopátráte se techniky, jakou to bylo všechno sesazeno. A to ani když kouknete dovnitř.

Když se totiž probojujete se šroubovákem skrze 52 mm silnou (!) dozadu skloněnou desku ozvučnice, narazíte na nepřátele v podobě čtyř masivních horizontálních vzpěr, které vyztužují kabinet jako kýl lodi. Mrknul bych se na napojení těchto prvků na desky ozvučnice, ale mám smůlu – všechno je ošetřeno anti vibračním nástřikem, který dále tlumí snahu čehokoli zarezonovat. V6F vám dovolí si jen poklepat (zbytečná snaha, je to jako klepat na mramorový náhrobek) nebo kouknout na kabeláž s teflonovou izolací, která vede k maticím reproduktorových terminálů, jen tak mimochodem poctivě připájeným. A bi-wiringové terminály V6F jsou prima, protože se dobře utahují a je mezi nimi až nezvykle moc místa – nebudete mít problém zapojit libovolně silné kabely, a to ani v lyžařských rukavicích. Vím, o čem mluvím - dostat mnohou high endovou reprokabeláž do svorek představuje značný problém, není výjimkou, že zejména lopatkami opatřené koncovky prostě do terminálů nepřipojíte, aniž byste je drasticky nezohýbali. Majitel Aurum Cantus má tak o starost méně.