C.E.C. CD5

C.E.C. CD5 je něco jako povedený D/A převodník, který nádavkem umožní přehrávat CD disky. Digitálně analogovou konverzi má na starosti čip ESS Hyper-Stream ES9018K2M. Přístroj zvládá PCM do rozlišení 32bit/384 kHz PCM a DSD128/5.6 MHz, které do něj můžete poslat koaxiálem, optikou nebo přes USB vstup, popřípadě je koaxiálem či optikou odebírat z mechaniky (vyjma DSD).

Firma vyrostla ale na něčem zcela jiném – důsledném mechanickém řešení svých CD přehrávačů. U běžných mechanik je unášecí „trn“ součástí zpřevodované hřídele motoru, umístěného pod mechanikou. Do unašeče se tak mají možnost přenést vibrace samotného elektromotoru a čtecí optika může být ovlivněna jeho elektromagnetickým polem. C.E.C. tento problém řeší odsunutím motoru mimo mechaniku, kdy se unášecí moment generuje pomocí pryžového řemínku, podobně jako ve špičkových gramofonech. Navíc, a to je opravdu unikátní, si mechanika řídí svoje otáčky podle toho, kde zrovna se optika pod diskem nachází – u okrajů disku je rychlost rotace o chlup rychlejší než na středu. C.E.C. tomu říká Constant Linear Velocity (CLV). Dobře to mají vymyšleno. Ještě by mohli trošku popracovat na mechanickém hluku, který je slyšet při načítání disku nebo při přímém skoku na track.

Disky se do mechaniky zakládají shora po odšoupnutí kouřově zbarvených akrylových dvířek a zatížení bronzovým závažím, které je součástí dodávky. A řeknu vám, je to ďáblův vynález – myslím ten akryl. Je skrze něj totiž vidět dovnitř na točící se disk a není to vůbec pěkný pohled. Ještě se dá tolerovat nevycentrovaný potisk většiny (!) CD, u kterého se můžeme uklidňovat alespoň tím, že by to nemuselo mít až tak zásadní vliv na čtení dat, ale problém byly disky, které mají středový otvor všude jinde, jen ne na středu. Narazil jsem na to u různých reedicí a levnějších CD, která házela mnohdy i značně do stran a bylo mi záhadou, jak vůbec se může podařit laseru a těchto podmínek něco z disku přečíst. Přimlouval bych se proto o dvířka neprůhledná – prospělo by to psychice.