AAVIK I-280

Jaké byly první dojmy, ještě než začala hrát muzika? Líbí se mi, že s déčkovými zesilovači začíná být high-end podstatně kompaktnější. Tytam jsou obří krabice s žebrovanými boky nebo se spoustami děr kvůli ventilaci. Taky je fajn, že zesilovače jako Aavik nefungují jako přídavné topení v domácnosti – po zhruba 3 hodinách naplno nepřekročila vnitřní teplota zesilovače 45°C a na dotek byl zesilovač jen mírně teplý. Parádní je u I-280 jeho matrixový displej, s kontrastními červenými znaky na černém pozadí, a tím myslím opravdu černém. Displej je čitelný z libovolné vzdálenosti i pod libovolným úhlem a lze jej v několika úrovních ztlumit, popřípadě nechat automaticky vypínat. Další dobrá zpráva je, že Aavik I-280 je naprosto tichý zesilovač. Ani při maximálním zesílení není z reprosoustav slyšet vůbec nic. Tu tichost narušuje jen lupnutí, které do reproduktorů I-280 pošle při přepínaní vstupů nebo při vypnutí, tohle by měla firma ještě dořešit.

Aavik přistoupil ke konstrukci skříně po japonsku, tj. uvědomil si, že ta může ovlivnit zvuk jednak svými mechanickými rezonancemi, jednak i elektromagneticky – například masívní nahrazování plechových šasi hliníkem přineslo problémy s hysterezí. A tady nastupují Japonci, kteří s východní trpělivostí zkoušejí kombinace materiálů a šoupou s těžišti přístrojů, aby doladili systém jako celek. Podobně je to u Aavik, kde favorizovaný hliník ustoupil saténově černě lakovanému dřevovláknitému kompozitu, který z vnějšku od hliníku nepoznáte, leč řeší výše zmíněný problém. Uvnitř se nešetřilo mědí, kde měděné pláty tvoří jakési subšasi. Počítá se s tím, že by měl být I-280 usazen na nožičky Ansuz Darkz, nicméně ty si budete muset koupit zvlášť. Od Ansuz přebírá Aavik i další systémová řešení, jako Tesla cívky, obvody ditheru a další vychytávky pro potlačení VF šumu a rušení, šířených napájecí sítí.

I-280 jsem zapojil do své sestavy jednoduše: všechno jsem nechal netknuté, pouze jsem vyměnil svůj TAD za Aavik. Zesilovač se tak ocitl v kompletní společnosti spřátelené kabeláže Ansuz (v tom čase Mainz C2 a Mainz D-TC) a dostal tak nejlepší podmínky k tomu, aby zazářil.