Audioquest redwood

K dnešnímu datu je to mimo Nordost Odin nejtransparentnější reproduktorový kabel, co jsem měl možnost slyšet, bez ohledu na cenu. Redwood nechá hudbu dýchat, nestlačuje její přirozenou dynamiku, neomezuje barvitost témbrů a textur, maluje bohaté a prokreslené detailní obrazy a přitom zní lehce a svižně. Je to, jako kdyby kabel hudbě ustupoval, a nesnažil se ji pouze využít k tomu, aby sám exceloval. Chybí u něj pocit z toho, že posloucháte komponent - prostě vás posune blíže ke zdroji.

Konvergence k dokonalosti

Dva roky zpět jsem recenzoval vynikající AudioQuest Wild Blue Yonder, který mi nastavil novou referenční laťku toho, co je možné dostat z interkonektu. Tehdy jsem napsal, že Wild Blue Yonder doslova koupe nahrávky ve světle a vynese na povrch každičký jejich detail. Zvuk přes něj proudil jako průzračná voda v horském potůčku – bez ohledu na cenu si stále drží prvenství mezi signálovými kabely, které jsem měl zatím možnost slyšet.

Zážitek z Wild Blue Yonder probudil můj zájem o všechno, co se nachází na vrcholku AudioQuestího katalogu. Vlajková loď William E. Low Signature byla poněkud nedostupná, a tak se hledáčku dostala stromová “Tree” série, zahrnující Oak, Redwood a Wild. Našel jsem reproduktorový “ex-demo” Redwood a zorganizoval poslechovou seanci v mém systému. Když to vezmu zkrátka, soukromý prodejce s ním dorazil, zapojili jsme jej a zvuk zůstal hodně za očekáváním. Byl zastřený, rozplizlý a dynamicky přiškrcený. Když jsem vrátil zpět do systému Krautwire Fractal, bylo to, jako nadechnutí se čerstvého vzduchu po tom, co vám někdo drží hlavu pod vodou. Redwood se choval změkčile nejen zvukově, ale i fyzicky – šel krásně ohýbat, oplet byl uvolněný a jeho naleštěné banánky měly problém udržet se v terminálech reprosoustav. Prostě typická napodobenina. Shodou okolností jsem jen o pár týdnů později dostal do ruky opravdový Redwood na mnichovské výstavě a ten to jen potvrdil svou mimořádnou neohebností dokonalým řemeslným zpracováním.

Už jsem o tom psal při jiné příležitosti, ale sluší se to zopakovat: AudioQuest patří mezi jednu z nejkopírovanějších značek a na second-handovém trhu koluje ohromné množství méně či více padělků. Některé z nich odhalíte rychle, jiné jsou docela povedené – nevyplatí se proto riskovat a raději se obraťte k oficiálním zdrojům, kde máte jistotu, že za své peníze dostanete originál.

Kvůli jiným povinnostem se recenze Redwoodu odsunula o několik měsíců, což až tak nevadilo, protože když velká černá krabice konečně dorazila, potkala se ve dveřích se zdatnými konkurenty, a tak bylo porovnání o to zajímavější. Někteří z nich odcházeli, jako Tara Labs ISM The 2EX, jiní už tam byli, jako Stealth Dream Petite, další se zrovna objevili – Nordost Valhalla V2. A týden předtím mi prošel ušima ještě reproduktorový Cardas Clear. Prostě reference jako vyšité.

Umění nicnedělání

Track, jako je Yulunga (Spirit Dance) nestárnoucích Dead Can Dance (Into The Labyrinth, 4AD CAD 3013CD), můžete slyšet tisíckrát a pokaždé to bude jiné – tedy za předpokladu, že toto CD budete s sebou tahat do všemožných sestav tak, jako to dělám já. S tím, jak stoupáme po pomyslném žebříčku komponentů výš, zvětšuje se i zážitek ze slyšeného. Ten večer se nejspíš duchové opravdu snažili a soustředili svoje schopnosti směrem k rotujícímu stříbrnému disku v CD přehrávači, protože Lisa Gerrard skutečně přišla. Nepřišel jen její nádherný hlas (ten chodí často) nebo jen ve vzduchu zavěšené rty zpěvačky, ale prostě tam byla celá, hlas vycházel z hloubi hrudi v samozřejmě definovaném prostoru, s přirozenou a nepřemrštěnou artikulací a dech beroucí čistotou. Pak do toho kříslo jedno chřestidlo, pak druhé, zrna uvnitř se přesypala jedno po druhém, ale zase jen tak nějak mimochodem, prostě tam byla. Dlaně rozezněly blánu bubnu, viděl jsem, jak kmitají vzduchem, teď to byla levá ruka, teď pravá, teď trošku přitlačila. Trošku jsem se zapomněl a je tu další skladba, Saldek, s nádherně se rozvíjející harmonickou obálkou, kde zvuk doslova kvete a rozvíjí se od tranzientu úhozu až k postupnému zániku, kdy se vydá, odražený od stěn studia, zpátky k mikrofonu. Tara Labs The 2EX tohle uměla s fantastickou přesností lokalizace, bleskurychle reagovala na signál a nabarvila pozadí načerno. Valhalla V2 tam vnesla energickou kontrolu, jiskru a pevný spodek. Cardas Clear pohladil delikátní barevností a teplem textur, jako by říkal, že instrumenty jsou živé. Stealth Dream Petite připomněl, že i digitál může hrát hladce analogově a velmi neutrálně, bez toho, aby člověk přišel o dynamický detail a definici. Obvykle je možné po pár minutách poslechu přisoudit komponentu nějaký charakter, něco, co jej činí vhodnějším nebo naopak méně vhodným do určitého typu sestavy nebo jej předurčuje pro určitý typ hudby. V kontextu konkurence se Redwood vyznačoval tím, že jsem mu nedokázal přiřadit jakoukoli signaturu. On totiž jako by nedělal vůbec nic.

Už žádné stromy a další příběhy

V době vzniku této recenze už katalogu AudioQuest žádná „stromová“ série (Tree) kabelů není – vlajkové kabely teď najdeme pod názvem řady “Double Counter-Spiral”, která začíná novinkovým modely Aspen a Oak (oba kompletně měděné) a pokračuje přes Redwood a Wild Wood (oba hybridy stříbra a mědi) až ke špičce ledovce pod názvem William E. Low WEL Signature (celostříbrný). Rozdíl mezi Redwood a Wild Wood spočívá v poměru měděných a stříbrných vodičů v celém svazku: 6 stříbrných drátů v Redwood versus 10 ve Wild Wood.

Vodiče pevného průřezu mají proti lankům jednu velkou výhodu, a sice že eliminují vzájemné interakce jednotlivých drátků v lancích, což je – podle AudioQuest – jeden z největších znečišťovatelů zvuku v kabelu. Dalším kritickým bodem je podle firmy kvalita povrchu vodiče, který slouží nejen jako dráha pro elektrické pole uvnitř, ale i pro magnetické pole vně. A v neposlední řadě je to i čistota materiálu a toho, co se děje na rozhraní jednotlivých zrn kovu, co může významně přenos audio signálu ovlivnit. Jak bylo předesláno, v Redwoodu AudioQuest použil kombinaci vysoce leštěných stříbrných a měděných vodičů, uložených v konfiguraci, kterou firma nazvala ´Self-Shielding Counter-Spiral HyperLitz´.

Co je to vlastně ten HyperLitz? Výraz, převzatý z němčiny, znamená něco jako ´splétaný´ nebo ´vinutý´. V Redwoodu nechává AudioQuest řadu plusových vodičů se spirálově vinout po obvodu nosného jádra a řadu minusových vodičů obdobným spirálovým způsobem cestovat v opačně orientované šroubovici. Jednotlivé vodiče (připomínám, že jsou pevného průřezu) jsou jednotlivě izolované a jejich pozice pevně zafixované proti vzájemnému posunu, aby vlastnosti této geometrie zůstaly neměnné po celé délce kabelu. AudioQuest není v tomto přístupu nijak výjimečný, ale byl prvním, který podobné uspořádání začal propagovat a zdůvodnitelně je popsal, takže otevřel cestu dalším výrobcům a napodobitelům.

Ve válce s časem

Jakýkoli vodič určitého průřezu a velikosti má dané vlastnosti a elektrické parametry a tím pádem zanechává na přenášeném audio signálu svůj otisk. Vždy. Takže jak se s tím vypořádat? Většina marketingových brožur bude tvrdit, že konstruktéři toho či onoho kabelu strávili tisíce hodin vývojem a experimenty, aby vytáhli, vytvarovali nebo odlili průřez, který na zvuku nezanechá ani stopu. Nejen že je to nemožné, ale problémem bývá, že takový kabel je většinou laděn v určitém systému, takže zákonitě kompenzuje nedostatky takového systému – prostě jde o synergii všech částí reprodukčního řetězce. Zapomeňte na synergii, říká AudioQuest, zvukové signatury se úplně nezbavíte, ale můžete ji maximálně eliminovat prostřídáním různých řešení. V důsledku kabel takříkajíc vykompenzuje sám sebe a jeho slyšitelnost v jakémkoli systému bude minimální. Proto v sérii Double Counter-Spiral včetně Redwoodu firma používá kombinace různých průřezů a různých materiálů, aby neakumulovala tendenci k jedné zvukové filozofii, která by vznikla použitím unifikovaného pole vodičů, bez ohledu na to, v jaké geometrii by byly uloženy.

Záporné vodiče jsou v Redwoodu izolovány částečně vodivým polyetylénem, který je sycen uhlíkem. Podle AudioQuestu dokáže tento materiál účinně tlumit RFI, takže je minimálně zpětně ovlivňována práce zesilovače. Kladný svazek je izolován zpěňovaným polyetylénem s komůrkami plněnými dusíkem. Cílem je maximálně zamezit ukládání energie v izolaci, protože ta při svém zpětném uvolnění svým fázovým posunem rozmazává užitečný signál. Je pravdou, že s rostoucí rozlišující schopností digitálních audiozařízení se otázka časových chyb stává ještě důležitější, než otázka frekvenční vyrovnanosti, popřípadě nevyrovnanosti, kterou na rozdíl od fázových posunů ucho toleruje.

Širokopásmový audio signál je velmi citlivou záležitostí a pokusy AudioQuestu ukázaly, že je ho možné ovlivnit i tak zdánlivě zanedbatelnou věcí, jako je polarizace molekul v izolantu. V práci, kterou na toto téma firma zveřejnila, je za důvod považována nelinearita přenosu energie v nepolarizovaném prostředí – důsledkem je, jak jinak, opět časové zpoždění a fázový posun. Podle AudioQuestu by tento jev mohl částečně vysvětlit fenomén zahořování, který doposud nenašel teoretickou oporu. Proti ukládání energie nežádoucím způsobem používá firma stejnou zbraň: energii. Je to podobné, jako když při záplavách instituce samy kontrolovaně zatopí čistou vodou svoje budovy, aby zabránili vniknutí vody kontaminované zvnějšku.

Na každém reproduktorovém Redwoodu najdete malé černé pouzdro s LED diodou, tzv. DBS 72V systém. DBS generuje silné a stabilní elektrostatické pole, které polarizuje molekuly dielektrika. Izolace, která je tak permanentně sycena energií, nedokáže přijímat energii z audio signálu a tak v rámci vytvořené rovnováhy nemá co vyzařovat zpět s fázovým posunem. Mělo by to prospět přesnosti lokalizace a tranzientnímu časování. DBS systém je napájen baterií, o čemž se můžete přesvědčit stiskem malého tlačítka na jeho pouzdru. Baterie vydrží několik let, přestane-li kontrolka svítit, jednoduše ji vyměníte.

Nedefinovatelná definice

Jak jsem zmínil, během posledních několika měsíců jsem postupně bydlel ve velmi vybrané společnosti špičkových reproduktorových kabelů. Každý z nich se vyznačoval určitou předností. Bylo by úžasné mít všechny tyto přednosti v jednom jediném výrobku – prostor, atak, rychost, dynamiku, barvy i textury. Je AudioQuest Redwood takovým kabelem? Popravdě řečeno, nevím. Ani po třech měsících nejsem schopen říci, v jakém parametru je Redwood dobrý. Co vím je, že mu nic nechybí. Není se čeho chytit, je to jako kdyby opravdu nebylo mezi zesilovačem a reprosoustavami vůbec nic. Vidím ho před sebou se plazit po podlaze, velké zatáčky jeho tmavočerveného opletu, ale nedokážu určit, co ze zvuku je Redwood a co komponenty.

Beethovenova Sedmá začíná pomalým a velkolepým úvodem. Se svou délkou třinácti minut je to pravděpodobně jedna z nejdelších introdukcí v celém skladatelově repertoáru, a současně také jedna z nejpovedenějších. Střídáním hravých pasáží a orchestrálních forte drží posluchače na kraji poslechového křesla až do momentu, kdy se překlopí do druhé věty. A ta je zase pro změnu jedním z nejúžasnějších kousků, které Beethoven napsal. Hudba druhé věty je tak emotivní, že si vysloužila několik přídavků hned při svém prvním uvedení, což je v klasické hudbě velmi nezvyklý jev. Molové téma víří v podmanivé melodii a vrací se neustále zpět, dokonce i dlouho poté, co skladba končí. Výkon Bernarda Haitinka v londýnském Barbican Centru (Symphony No.7 in A major, Op.92, London Symphony Orchestra, LSO 0578) zaznamenaly mikrofony jako by z jeho perspektivy, což propůjčuje nahranému materiálu autentickou kvalitu a neuvěřitelně přesný vhled do dění v orchestru, tak říkajíc z první ruky. Posluchač se tak může chopit taktovky, postavit se na stupínek a začít komunikovat se smyčcovými sekcemi z horní perspektivy. Výsledný pocit byl přes AudioQuest Redwood naprosto bezkonkurenční. Prostor byl expanzivní a dýchající, flétna se neprodírala k mým uším z hloubi orchestru přes stoletý prach, ale byla čistě vypíchnutá na pozadí ansámblu. Velký dík patří Redwoodu za to, že nepitval muziku na jednotlivé elementy a přes všechno své rozlišení dokázal postihnout celistvost představení, jeho soudržnost a organickou jednotu.   Měl jsem pocit, že mezi hudbou a mýma ušima není nic, žádná elektronika ani  místnost, měl jsem pocit, že jsem tam.

Na červené stezce

Co se týká zakončení reproduktorových kabelů, platí jedno zlaté pravidlo: jednodušší je lepší. Použijte co nejvodivější materiál a omezte množství různých přechodů a spojů. Verze Redwoodu, kterou jsem měl k dispozici pro test, měla vidličky na straně zesilovače a banánky na straně reprosoustav. Oba typy zakončení jsou u AudioQuest v provedení neošetřeného čistého stříbra, nanášeného přímo na měď bez podkladové vrstvy. Stříbro sice po nějaké době zoxiduje a vypadá sešle, nicméně je jednak lepším vodičem než populární pozlacená zakončení, jednak je oxid stříbra v oné zašlé vrstvičce ještě vodivější.

Mám rád WBT konektory, ale jedna věc se mi u nich příliš nepozdává – spoj s vodičem zajišťují krimpy nebo miniaturní šroubky. AudioQuest (ale také Silver Audio, Cardas nebo Stealth) na to jdou jednodušeji a mnohem spolehlivěji. Žádné krimpování, žádné šroubky, žádné pájení. AudioQuest tvrdí, že pájení porušuje krystalickou mřížku materiálu, vystaveného vysokým teplotám, a tak aplikuje brutální sílu: lisování zastudena. Z vodiče a konektoru se tak prakticky stane jeden nerozebíratelný kus, jedinou možností jak je oddělit, je uříznout konektory pilkou. Pokud potřebujete konektory vyměnit, svěřte to do péče AudioQuest, protože kutilstvím vytvoříte jen slabé místo v dobře fungujícím celku.

Redwood se hodně špatně ohýbá. Kabel není ani tak silný jako tuhý, především díky vodičům s pevným průřezem a internímu protiběžnému fixačnímu systému. Taky je docela těžký, protože kovu je v něm dost a dost. Pokud nemáte za komponenty dostatek místa, před investicí do Redwoodu se nejprve přesvědčte, že jej dostanete, kam potřebujete. V případě, že nepovede od zesilovače k reprosoustavám v přímé linii, je nutné k základní délce připočítat dostatečnou rezervu na ohyby a smyčky, jinak vám hrozí, že nedosáhnete. Po zkušenostech s Redwoodem rovněž doporučuji si jej nechat vybavit raději banánky, protože ty, narozdíl od vidliček, dostanete bez problému kamkoli. Některá zařízení, která mají reproduktorové terminály příliš blízko k sobě, totiž odmítla s Redwoodem komunikovat, jinými slovy jsem nenašel způsob, jak jeho vidličky bezpečně dostat do příslušných pozic a uchytit.

Touha

Svatým grálem highendového šílenství okolo drátů je kabel, který je absolutně transparentní. Nemyslím si, že Redwood je takovým kabelem, technicky je to nemožné. Nicméně je natolik dovedně vybalancovaný, že se všechny jeho přednosti a nedostatky navzájem zkompenzují do celku, který zvuku neškodí a propustí maximum informací. K dnešnímu datu je to mimo Nordost Odin nejtransparentnější reproduktorový kabel, co jsem měl možnost slyšet, bez ohledu na cenu. Redwood nechá hudbu dýchat, nestlačuje její přirozenou dynamiku, neomezuje barvitost témbrů a textur, maluje bohaté a prokreslené detailní obrazy a přitom zní lehce a svižně. Je to, jako kdyby kabel hudbě ustupoval, a nesnažil se ji pouze využít k tomu, aby sám exceloval. Chybí u něj pocit z toho, že posloucháte komponent, protože vás posune blíže ke zdroji, bez elektrické mlhy.

AudioQuest Redwood jsem poslouchal v Single BiWire konfiguraci s mými Bowers & Wilkins 802 Diamond a kolegovými Revel Ultima Studio2. Zesilovače byly Accuphase A-60 a A-70, Mark Levinson No.432 ,Van Medevoort PAQs a Allnic T2000. Moc rád bych si poslechl,co by Redwood dokázal v plně bi-wiringovém zapojení, i když si nedokáži příliš představit, jak by se mi podařilo po podlaze natočit čtyři tak masivní dráty. AudioQuest je horlivým zastáncem plného bi-wiringu, podle firmy není efekt jen na straně výhybky, ale spočívá i v oddělení magnetického pole, vytvářeného ´basovými´ vodiči od citlivější výškové sekce. V SingleBiWire (SBW) konfiguraci jsou vodiče součástí jedné konstrukce, ale rozdělené do dvou skupin, takže na straně reproduktoru najdeme čtyři samostatně ukončené prameny. Má to i jednu výhodu - SBW stojí stejně, jako standardní kabel, tedy okolo 4,100€/m. Pro úplný bi-wiring je potřeba bohužel cenu vynásobit dvěma. Vyplývá z toho, že Redwood určitě není levný kabel, za stejné peníze se dá pořídit malé auto. Zvukový přínos však ve špičkových sestavách cenu vyváží.

Signálové Wild Blue Yonder ve mně vyvolaly chuť ochutnat něco z AudioQuestí top reproduktorové kabeláže. Teď, když se stalo, mám chuť se kouknout na zoubek i tomu, co je na úplném vrcholu, samotným William E. Lowem parafovanému kousku Signature. Nejsem si ale úplně jistý, je-li to dobrý nápad – mohlo by to vyvolat finančně nerealizovatelnou touhu.

Kontakt: AQ s.r.o., Červenka, tel. +420 585 342 232, www.aq.cz