SPL STEREO VITALIZER MK2-T

SPL Vitalizer by měl – alespoň podle manuálu – umět všechny ty věci, které naše vybíravé uši prostě milují: udělat středy sladce transparentní, prohloubit a zpřesnit zvukový obraz, rozšířit stereobázi, vytáhnout výšky až do nebes hedvábným způsobem a razantní, hluboký a konturovaný bas. To všechno v takovém kompaktním balení? Zní až moc dobře na to, aby to byla pravda, a tak jsem tyto věty považoval za obvyklou marketingovou nadsázku. Nemohl jsem se víc mýlit.

Stereo Vitalizer MK2-T je poslední v řadě „vitalizujících“ jednotek, se kterými přišlo SPL na trh profesionálního audia už před lety. V zásadě jde o ekvalizér s chytře navrženými obvody, který umožňuje zvuk proměňovat v souladu s ověřenými psychoakustickými principy, a to bez nežádoucích vedlejších artefaktů. Není to nijak unikátní přístup – podobná zařízení existují v různých cenových kategoriích, od těch nejlevnějších (Behringer SX3040 Sonic Exciter, BBE Sonic Maximizer 482i, Aphex Aural Exciter) až k těm sofistikovaným jako je Solid State Logic Fusion. Neměl jsem možnost slyšet SSL Fusion, ale ty ostatní nechává SPL Vitalizer MK2-T za sebou v prachu.

Možnosti

SPL Vitalizer klame tělem, protože vypadá velmi jednoduše. Zezadu pro každý kanál vstup/výstup (XLR a TRS) a na čelním panelu jen několik ovládacích knoflíků. Pojďme se na ně podívat zblízka:

DRIVE nastavuje citlivost Vitalizeru na vstupní signál. Čím citlivější jednotku uděláte, tím víc se bude procesor do zvuku promítat. Pokud to přeženete, bude vás varovat modrá LED dioda, že jste v clippingu.

Knoflíkem BASS můžete z neutrální pozice buď točit doleva směrem k hlubšímu a teple kulatému basu, nebo doprava směrem ke konturovanějšímu a suššímu basu.

BASS COMPRESSOR pracuje jen na nízkých kmitočtech. Hodnoty threshold, attack a release si Vitalizer nastavuje sám, LED dioda opět hlídá clipping.

MID-HI TUNE je jednoznačně nejdůležitější knoflík celého zařízení a určuje frekvenci, od které se zvedá shelving filter. Nastavení je v rozmezí 1 kHz a 22 kHz, všechno co je nad nastavenou frekvencí je ovlivněno procesore, co je pod, toho si procesor nevšímá.

Ovladač PROCESS v zásadě aktivuje funkce Bass a Mid-Hi Tune. Čím více jej vytočíte doprava, tím intenzivněji efekt procesoru uslyšíte. V reálu knoflík Mid-Hi Tune mění poměr mezi basovou a středo-výškovou částí signálu.

LC-EQ prožene signál přes soustavu cívek a kondenzátorů a emuluje oblíbený Pultec efekt. Je to přesně ten knoflík, po kterém sáhnete, chcete-li vytáhnout v mixu vokál nebo dodat zvuku transparentní čistotu. Není to ale tak jednoduché, protože LC-EQ pracuje v tandemu s ovladačem INTENSITY, který mu říká, jak moc se má signál změnit.

Ovladač STEREO EXPANDER je asi jediným, který dělá přesně to, co je u něj napsáno: rozšiřuje stereobázi.

Tlačítko ACTIVE umožňuje přepínat mezi aktivním a bypasovaným stavem jednotky.

V dobře zpracovaném manuálu je doporučeno začít nastavením Mid-Hi Tune na střed a otočit Process na pozici 11 hodin. Po dvou měsících používání Vitalizeru potvrzuji, že je to nejjistější způsob, jak začít, tj. při střední úrovni processingu najít pro zpracovávanou muziku tu správnou „dělící frekvenci“, kdy vám ucho řekne, že to je přesně ono. Teprve potom má smysl hrát si s ostatními potenciometry a zvuk dál zlepšovat žádoucím směrem. Neznamená to, že byste se nemohli kdykoli vrátit zpět k Mid-Hi Tune nebo Process knoflíkům – naopak, vyplatí se nespěchat a dát tomu čas, jen tak dosáhnete opravdu senzačních výsledků. Pokud potřebujete pracovat hodně rychle – a k tomu je SPL Vitalizer i určen – jde to i intuitivně, ale připravíte se o rozdíl mezi výborným a dokonalým. Například u sólového piana, které japonský Triton nahrál prostě parádně (Sergei Edelmann, Chopin, Ballades, Triton OVXL-00045) si nahrávka vyžádala Mid-Hi Tune na 14 kHz. Jeden dílek nad a jeden dílek pod to prostě nebylo už ono.

Z výše uvedeného asi už je jasné, že plně ovládnout SPL Vitalizer není nic, co by se dalo zvládnout za hodinu nebo dvě – práce s ním je odlišná od obvyklé grafické nebo parametrické ekvalizace. Například u kontroly spodku bych intuitivně očekával zvyšování amplitudy na různých frekvencích podle toho, točíme-li doleva směrem k hlubšímu nebo doprava směrem k suššímu basu. V reálu se chová knoflík bas značně nevyzpytatelně: otáčením doleva se nejprve vytvoří široký propad centrovaný na 55 Hz, ze kterého se dalším otáčením stane peak. Směrem doprava se vytvoří hluboký zářez do frekvenční charakteristiky, nicméně s dalším prohlubováním zářezu se najednou někde okolo 4 hodin zářez překmitne do mělkého peaku. To vše nám ještě ovlivňuje hodnota, která je navolená knoflíkem Process. Obě točítka se ve své funkci částečně překrývají, nicméně zvolením vyšších hodnot Bass a nižších hodnot Process dostanete kvalitativně zcela jinou basovou texturu, než nižšími hodnotami Bass a vyššími hodnotami Process. Podobně nevyzpytatelně se chová i dvojice LC-EQ/Intensity, které do toho ještě navíc mluví Mid-Hi Tune. Nakroutil jsem se něco jednotlivými knoflíky, než jsem se začal jakžtakž orientovat v tom, kterým směrem a jak se dá se zvukem pracovat. Ani po dvou měsících ale nemohu s jistotou prohlásit, že bych byl na Vitalizer expert.

Obr.: Co se děje s basem při otáčením knoflíkem BASS

SPL Stereo Vitalizer MK-2T je učen pro post-produkci a mastering, popřípadě se dá využít i pro live a broadcast. Nemá ambice umožňovat chirurgickou úpravu programového materiálu ani nahrazovat kvalitní parametrický EQ – není k tomu uzpůsoben a uživatel si nemůže nadiktovat spoustu hodnot, které k takové práci potřebuje. Jeho role je jiná. Staví na 60 let kumulovaných vědomostech o úpravě hudebního signálu a elegantně je všechny balí do kompaktního 1U formátu. O tom, že se mu to daří, svědčí i to, že v zásadě žádné ani extrémní nastavení Vitalizéru nedokáže muziku poškodit tak, jak se to jednoduše v méně zkušených rukách může podařit s parametrikou.

Praxe

Technika od SPL má pověst dotažených zařízení, která signál na vstupu nijak „nešpiní“. To je také první kontrolní test, který dělám s jakýmkoli testovaným zařízením – co také s takovým (a že jich je), které vnese šum, změní frekvenční poměry nebo zlikviduje dynamiku i v bypass módu?  Proto je mi velkým potěšením konstatovat, že Vitalizer MK-2T je jedna z nejtransparentnějších jednotek, jakou jsem kdy recenzoval. Mnozí high-endoví výrobci mohou jen závistivě pošilhávat a když proti Vitalizeru porovnám třeba některý z levných Behringer procesorů, není vůbec o čem mluvit. A ten nejskvělejší moment mě teprve čekal, když jsem šel z bypass módu do Active režimu: nestane se nic víc, než že zvuk dostane dotek analogového tepla a lampou prohnaný signál získá fyzičtější kontury. Potěšilo mě, že netrpí ani v nejmenším tranzientní špičky nebo celková dynamika – koneckonců s odstupem S/N 99 dB je SPL Vitalizer před dynamickými schopnostmi red book protokolu, o vinylu nebo pásu ani nemluvě.

SPL Stereo Vitalizer MK-2T jsem používal jako masteringový ekvalizér pro již zmasterovaný záznam na CD discích. Porovnával jsem ho napřímo proti DSP procesorům Accuphase DG-58 a Behringer DEQ2496, stejně jako proti výbornému pasívnímu parametrickému masteringovému ekvalizéru SPL  PASSEQ a konkurenčnímu zařízení Aphex Aural Exciter. Propojeno bylo kabely AudioQuest Wild Blue Yonder a Redwood, zesiloval koncový stupeň TAD M-2500. Pro monitoring sloužily plnorozsahové TAD E1 v akusticky upravené režii.

S klidným svědomím mohu prohlásit, že nenastal případ, kdy by nahrávka tím či oním způsobem z přínosu Vitalizeru neprofitovala. Velkost přínosu byla pak dána tím, jak povedeně nebo nepovedeně byl zdrojový materiál nahrán.

U excelentně nahrané a zmasterované muziky asi nepřekvapí, že SPL Vitalizer nepřinese markantní vylepšení. Můžete ji malinko proteplit nebo malinko rozsvítit, v domácích podmínkách si rovněž můžete právě na kvalitních nahrávkách i citlivými zásahy zkompenzovat některé neduhy akustiky prostoru, zejména obvyklé přetlumení, způsobené stále ještě hojně nadužívanými akustickými pěnami a silnými koberci. Co využijete prakticky pokaždé, je obvod Stereo Expanderu. Ten nedělá nic jiného, než že signál z jednoho kanálu posílá s obrácenou fází do druhého kanálu. Protože má tento obvod v cestě jednu z triod, dostane kromě fantastické separace, šířky a hloubky zvuk navíc ještě jemně analogový feeling, ovšem bez toho, aby se změkčily tranzienty nebo utrpěla dynamika. Maximální hodnoty potu Expanderu byly někde okolo 8, pak už byla separace kanálů na úkor fantomového centru. Na drtivou většinu muziky se ukázalo jako nejpřínosnější nastavení v rozmezí 4-8, u sólových nástrojů (piano, housle nebo sólové vokální party) je vhodnější jít o něco níž.

Pro jakoukoli další práci je klíčovým parametrem Mid-Hi Tune a u toho jsem většinou skončil někde okolo 3,3 kHz (většina dobře nahrané muziky), případně okolo 12-14 kHz (přesvícený materiál). Trpělivost přináší růže a tak po hodině dvou laborování jsem se dopracoval u nahrávek Nicoly Benedetti (Fantasie, Decca 476 3399) tak nádherně sladkých houslí na famózně rozlišeném polštáři symfonického tělesa (Royal Liverpool Philharmonic), že jsem pak strávil celou noc s CD playerem v REPEAT módu a podařilo se mi od muziky odtrhnout až nad ránem.

Jakmile se posunete do ne tak tradičních žánrů, začnou se dít věci. A to ještě FLA (Improvised Electronic Device) nebo Front 242 (00:00:02:42 Angels vs Animals) patří k těm dobře nahraným. U elektronické muziky si můžete dovolit extrémnější nastavení a knoflíkem Process si tak vyvolat opravdovou atmosféru klubu. Po 20 minutách laborování s Vitalizerem mi začala basová linka loupat omítku ze zdi a sedačka nadskakovat centimetr nad podlahu. Zvuk byl jako zášlehy stroboskopu a perfektně čitelný. Respektive čitelnější než předtím a mohl jsem hrát tak nahlas, jak se mi zlíbilo, ani stopa po agresivitě nebo drsnosti. Je to hrozně návykové a zjistil jsem, že po hodině, když cédéčko dohrálo, mám v uších stejný tlak jako po hlasitém koncertě a musím se adaptovat na ticho.

Další poznatky

Zajímavé bylo porovnat Vitalizer s kvalitní parametrikou. I když jsem se pomocí pasívního masteringového SPL PASSEQ ke zvuku Vitalizeru přiblížil, dalo mi to mnohem více zabrat a stejně to nikdy nebylo úplně ono. Vitalizer měl vždycky navrch v jakémsi lesku, kdy muzika zněla méně technicky a více lidsky. Možná za to mohou ty triody, jejichž harmonické dávají zvuku tu trošku rezonance, kterou ucho potřebuje, aby se rozpustilo blahem. Smutné je, že na to přicházíme po 30 letech budování digitálu. PASSEQ nemá ani onen Stereo Expander, který funguje tak skvěle, že je sám o sobě dostatečným důvodem k tomu SPL Vitalizer mít.

Co bych tak ještě pochválil?

Kromě Bass regulátoru jsou všechny knoflíky krokovací, takže není problém se kdykoli vrátit přesně do dříve nastavených hodnot.

Když vyjdu z toho, že každý z ovladačů má cca 20 kroků a k ovlivnění zvuku potřebujete ideálně 5 z nich, tak mi to dává 20x20x20x20x20 kombinací. I kdyby těch užitečných bylo jen dejme tomu 15%, pořád je to půl milionu možností, jak se zvukem pracovat.

Poměrně snadno si můžete nasimulovat „loudness“ efekt pro tiché noční hodiny.

Obrovský užitek má Vitalizer při zpracování nahrávek z rané éry digitálu, kdy šlo o jednoduché transfery z pásů bez masteringu, ale zato s plnou dynamikou. SPL je dokáže rozzářit a to bez obvyklé brutální komprese dnešních masteringových velmistrů.

A co bych zlepšil?

Jednotka, kterou jsem recenzoval, měla osazené triody JJ ECC83S, tedy ne Sovtek 12AX7 které jsou uvedeny v technické specifikaci. To je fajn, protože JJ mají lepší šumové parametry. Každopádně se zde otevírá prostor pro vyzkoušení dalších typů lamp a tím pádem pro další posunutí zvuku preferovaným směrem. Výrobce lampy uvnitř uchytil nejen prostřednictvím pinů, ale i antivibračním nasouvacím clampem, takže dostat se k nim vyžaduje vyjmout Vitalizer z racku a odstranit horní i spodní kryt. Experimentovat tak sice možné je, ale nejde to tak jednoduše jako u lampových zesilovačů.

Přál bych si, aby SPL šoupnulo do Vitalizeru alespoň jeden jednopásmový parametrický ekvalizer s volitelnou frekvencí a Q faktorem, aby bylo možné dělat přesnější úpravy. Pak by z Vitalizeru bylo naprosto úchvatné a všestranné zařízení. I bez něj jde ale o výjimečný přístroj, který by měl být součástí každého seriózního projektu.

Kontakt: Music Data, +420 566 521 371, Velké Meziříčí 

(C) 2018 Text and selected images Audiodrom