Mark Levinson No.519
V 90. letech se začaly u popelnic objevovat kartony plné starých gramofonových desek a vymotaných magnetofonových pásků, o dekádu později se začala klesat cena CD nosičů, protože je nahrazovaly gigabyty dat, naripovaných v mp3 do iPodů. Od té doby se mnohé změnilo. Z vinylu se stal kult, kotoučové magnetofony zažívají renesanci, a všichni ostatní se vrhli na nekonečný lov souborů z digitálních knihoven. Vysoké rozlišení je zaklínadlo a spotřebitel nedomýšlí, že hýčkané DSD nebo 24 bit / 192 kHz soubory často prošly upsamplingem z red book standardu a nemají kvalitativně co nabídnout. Byznys je však byznys.
Poptávka je tak obrovská a nabídka technologií tak jednoduše dostupná, že se firmy doslova předhánějí a modely převodníků a streamerů se počítají na stovky. Záhadou mi proto zůstává, proč je tak málo těch, které jsou opravdu dobré. A tak jsem rád, že existují stroje jako Mark Levinson № 519, které jsou jakýmsi majákem pro ty ostatní, potácející se v mlze.
Digitální superman
Estetika Mark Levinson se mi vždycky líbila s jednou jedinou výjimkou – jejich přehrávače byly na můj vkus až příliš industriální a měly až příliš mnoho tlačítek. To se změnilo a Mark Levinson № 519 je nejen nádherným kouskem designu, ale dostanete-li jej do rukou, působí na dotek i ovládáním suverénně a autoritativně. Ačkoli se chlubí tím, že je kompletně vyroben v USA, není to na něm vidět a klidně by mohl pocházet z německé fabriky. Na rozdíl od mnohých svých krajanů, jako třeba D´Agostino , co vypadá jako z 18. století, nebo výrobky Pass Labs, působící nedokončeně, je Levinson navržen čistě a účelně. To platí i o skvěle vyváženém dálkovém ovládání, které padne do ruky jako oblázek ohlazený řekou a kterým můžete ovládat prakticky všechny funkce přístroje.
Jako správná vlajková loď je i № 519 výkladní skříní všeho, co Mark Levinson umí, s jednou jedinou výjimkou: ačkoli umí DSD přes USB vstupy, nemá jeho transport SACD optiku, takže lze přehrávat pouze CD. Je to škoda, zvláště v kontextu nového a levnějšího přehrávače Mark Levinson № 5101, který SACD disky umí. Na druhou stranu hraje i v CD režimu № 519 tak dobře, že přehraje mnohé specializované SACD přehrávače.
Tohle říká o № 519 Harman:
Mark Levinson № 519 je kompletní a moderní digitální přehrávač. Kombinuje v sobě drátový a bezdrátový streaming se štěrbinovou CD mechanikou, jeho digitální vstupy navíc umožňují připojit USB disky či Bluetooth® aptX® zařízení, a pro ztrátové formáty má vestavěnou HARMAN Clari-Fi® technologii rekonstrukce dat. № 519 má plnobarevný TFT displej a je ho možné ovládat prostřednictvím přiloženého dálkového ovladače nebo pomocí aplikací pro iOS a Android. Protokoly pro Spotify Connect, Qobuz, Deezer a Rhapsody/Napster jsou už vestavěny, Nº 519 podporuje i autentizaci MQA audio souborů a umí streamovat z Tidal a Roon, USB a DLNA.
Jako obvykle kladl konstrukční tým důraz na to, aby byl Mark Levinson № 519 nekompromisní nejen zvukově, ale také měl nekompromisní měřené parametry. Přehrávač ctí firemní filozofii Pura Path, tzn. je plně symetrický, diskrétní a dual mono, postavený na kombinaci JFETů a bipolárních tranzistorů. Jádrem celého systému je počítač, Precision Stream Linux, který Mark Levinson přizpůsobil svým potřebám.
Firemní Precision Link DAC používá 32-bitové ESS Technologies čipy, ze kterých bere proudový výstup a převádí jej na napětí v symetrickém I/V měniči. Firma tvrdí, že použití proudu místo napětí prakticky zcela odstraňuje problémy s nelinearitou, nelimituje šířku pásma, a minimalizuje zkreslení. Kdybyste se divili, kam jdou vaše peníze, tak vězte, že třeba jen k napájení jednotlivých komponent převodníku Mark Levinson používá pět nezávislých lineárních zdrojů. Precision Link DAC je schopen dekódovat soubory až po 32 bit / 192 kHz (PCM), potažmo v double-speed DSD 128. Aby toho nebylo málo, můžete si vybrat ze tří digitálních filtrů, Fast, Slow a Minimum Phase. Jeden od druhého se liší útlumem na nejvyšších kmitočtech a způsobem, jakým se vypořádají s tranzientními záznějemi. U USB vstupu si můžete ve čtyřech krocích nastavit i odfiltrování ultrasonických frekvencí (47, 50, 60, 70 kHz).
Digitální vstupy № 519 zahrnují asynchronní USB-B, dvakrát USB-A (s podporou až 8TB hard disků), symetrický AES/EBU, 2x optický Toslink, 2x koaxiální S/PDIF, Ethernet LAN, WiFi a Bluetooth. Výstupy jsou obvyklé AES/EBU, Toslink a S/PDIF. Samozřejmě najdete vzadu i XLR a RCA analogové výstupy, ale je škoda, že tam není alespoň jeden pár analogových vstupů. № 519 má totiž vestavěný regulátor hlasitosti a může tak fungovat jako digitální předzesilovač. Pak jej můžete připojit přímo na vstup koncového zesilovače nebo třeba aktivních reprosoustav. A jako bonus máme na čelním panelu jack pro sluchátka. Vestavěný sluchátkový zesilovač funguje ve třídě A a podporuje sluchátka do 32 ohmů.
Již zmíněná rutina Clari-Fi v reálném čase analyzuje hudební data a pokud detekuje kompresi, pokusí se signál zrekonstruovat. Jestli má Clari-Fi pracovat a jak moc má pracovat si zvoliíte nastavením v menu. Tam můžete taky mimo jiné nakonfigurovat citlivost jednotlivých vstupů, nastavit si chování ovládání hlasitosti, volit z několika úsporných provozních režimů, upravit jas displeje nebo nastavit parametry síťového připojení. I když to vypadá složitě, je uživatelské rozhraní № 519 velmi přívětivé a pokud nejste úplný technický analfabet, bez problémů si všechno vyladíte za pár minut.
Přístroj jako Mark Levinson № 519 morálně nezastarává, protože nové digitální technologie se řeší prostým upgrade jeho Linuxového jádra – Harman vám prostě pošle přímo do přístroje aktualizaci a vy se tak můžete těšit z nejnovějších výdobytků digitálního audia.
Duhově jiskřivé vody
Kdybych měl № 519 shrnout do jedné věty, napsal bych něco jako: velmi detailní a jemný, čistý a prosvětlený, s výborným prostorem.
I prehistorické nahrávky jako Bee Gees a New York Mining Disaster 1941 (Polygram) zahrály, jako by byly pořízeny dnes ráno. Díky Levinsonu jsem si zase jednou mohl poslechnout, jak byl song na mixu poskládán a zejména v předozadní perspektivě mě № 519 nepřestával překvapovat. Kytara nalevo byla blíže ke mně, mimo osu a zcela odpoutaná od reprosoustavy, zhmotněná v místnosti jako duch. Cello bylo napravo, diagonálně od kytary za pravou reprosoustavou, a všechny vokály ukotvené přesně uprostřed za spojnicí obou reproduktorů, jako by přicházely z jediného místa, skoro jako mono, nicméně byly perfektně rozlišené a od sebe vzájemně odseparované. Moc pěkné to bylo.
Thank You je skladba #2 z desky Chris Jonese Roadhouses & Automobiles (Stockfisch) a № 519 vykreslil struny s unikátní kombinací pevnosti a delikátnosti, skoro jako kdyby zvuk vyšíval jako krajku, jako kdyby ho skládal z triliónů malých detailů. Bylo to jako plavat v duhově jiskřivých vodách, na kterých se světlo láme v nekonečném množství odlesků. Mark Levinson byl ale dalek toho, aby se předváděl - právě naopak, v celkovém vyznění byl jeho projev velmi nenápadný. Kdybych měl na jeho zhodnocení 10 minut, pravděpodobně bych jej přešel jako nezajímavý a nudný. Ale nechte si jej doma týden, on vás opřede neviditelnou pavučinou, a když jej pak vypojíte, nebudete se stačit divit, jak moc vám chybí.
Autorita
Na spodku vládne Mark Levinson № 519 pevnou rukou, při letmém poslechu si to ale ani neuvědomíte. Je možné, že je to kvůli velice relaxovanému středovému pásmu, které je přesným opakem prezentnosti, takže netlačí na uši. Když je ale potřeba zatlačit na opravdovém spodku, Levinson to bez mrknutí oka udělá. No Sanctuary poslala přes místnost seismické vlny takovým způsobem, že jsem zůstal sedět jako přikovaný a neschopný pohybu. Vtip je v tom, že u № 519 je bas skutečně basem a není substituován zvýrazněnými nižšími středy, jako u mnohé konkurence. Rovněž jsem vnímal značný rozdíl mezi projevem mé reference, Accuphase DP-720, a № 519. Accuphase hraje nasyceně a analogově, zatímco Levinson si držel určitý odstup a jeho projev byl sušší, podobně jako studiový monitoring, ale doslova jsem se koupal v jeho uvolněné nenucenosti a nadhledu. Oboje mělo něco do sebe, a kdyby to šlo, klidně bych si nechal doma oba dva.
Filtry
Digitální filtry můžete přepínat za pochodu, ale není na to žádné speciální tlačítko – musíte se vnořit do menu a v příslušné jeho úrovni ten či onen filtr aktivovat. Rozdíly mezi filtry jsou slyšet, ale jsou velmi subtilní, mnohem nenápadnější než třeba u Rockna Wavelight DAC, který jsem měl v době recenze po ruce a který má obdobné filtrační algoritmy. Nuance byly slyšet například u toho, jak jednotlivé filtry vykreslovaly jemná doznívání nástrojů v reálných akustických prostorách, kde filtr Sharp mi dával na ucho nejméně uspokojivý výsledek. Po večeru laborování jsem se nakonec ustálil na filtru Minimum Phase, který mi připadal napříč žánry nejlepší.
Duet Alison Krauss a Johna Waite v předělávce Waiteho hitu Missing You odstartuje divokými bicími. Právě na nich bylo slyšet, že № 519 ve srovnání s mou referencí malinko zaobluje na vršku tranzienty, ale zase zpevňuje kontury na spodku, takže ve výsledku je zvuk současně jak hebčí, tak průraznější. Když k tomu přičtu výborné rozlišení, tak z toho vzniká velmi zajímavá kombinace, která je polsuchačsky návyková.
To mě vedlo ke zkoušce, jak se № 519 vypořádá s komprimovaným a ostře nahraným materiálem. Použil jsem album Obsideo holandských Pestilence, naripované v 328 kbps do mp3, a nakrmil jím Mark Levinson skrze USB vstup. Intro přineslo hluboké krafwerkovské pulsy, které měly přes № 519 energie na rozdávání a tepaly jako pneumatické kladivo. Elektronické ´dýchání´, které následuje, bylo přes Levinson exkluzívní, obklopovalo mě ze všech stran, jako bych seděl v multiplexu. Pak se to celé překlopí do komprimovaného metalového zvuku, který není moc poslouchatelný, a to ani přes № 519. Nebo že by?
Clari-Fi
Totéž album je ideální adept na vyzkoušení Harmanova Clari-Fi v akci. Nastavil jsem v menu algoritmus na maximální intenzitu a sjel to celé ještě jednou. Funguje to velmi dobře, muzika dostala větší šťávu a plnost, která jí předtím tak zoufale chyběla. Nebylo to úplně nepodobné ekvalizaci, kterou slyšim, když nastavím stereo v autě do režimu „Rock“. Výšky mají rychlejší útlum, bass vystoupí do popředí, zvuk se stane tělnatějším a tučnějším. Clari-Fi mě nenechalo slyšet víc než předtím a to ani není jeho úkol, ale když jsem jej vypnul, zvuk spadl to své skicovitě přesvícené mp3 reality. Jako polidšťovač mizerného digitálního signálu funguje Clari-Fi docela dobře.
Okouzlení
Jak si povede Precision Link DAC v porovnání s osmipřevodníkovou MDSD architekturou v Accuphase? Propojil jsem digitálním Krautwire Numeric vstupy a výstupy obou zařízení a hnal signál do № 519. Čekal jsem, že by excelentní mechanika Japonce měla přinést zlepšení a taky přinesla, ale ne ve všem. Zvuk byl solidnější a pevnější, částečně ale zmizela průsvitná světelnost, kterou № 519 vykazuje se svou vlastní štěrbinovou mechanikou. I bas, navzdory uchované přesnosti a razanci, ztratil něco z hmoty, kterou měl přes Levinson. Zajímavou transformací prošel i prostor, který si sice zachoval předchozí rozměr, ale hráči orchestru jako by mezi sebou méně komunikovali, jako by každý nahrál svůj part v izolaci (slyšeno na suitě Romeo a Julie, Erich Leinsdorf, Sheffield Lab). Jako celek byl prostě Mark Levinson № 519 odladěný a lepší.
Když už jsme u prostoru, tak ten má № 519 vynikající. Scéna je široká a hluboká, a vůči posluchači si zachovává určitý odstup. Neposadí vás do první řady, spíše někam do dvacáté, ale slyšíte perfektně odstupňovanou hloubku a šířku, ve které má všechno svoje přesně dané místo. Ten zmíněný distanc na první poslech způsobuje menší participaci posluchače na ději na pódiu, ale platí zde totéž jako dříve: Levinson se nesnaží ohromit a nacpat vám vše pod nos. Opět si tak nějak v poklidu spřádá tu svou zvukovou krajku, a když už si řeknete, že je to nuda, a vrátíte se ke svému hi-fi, najednou zjistíte, že to není až tak lehce proveditelné a že vám něco chybí. Prostě chcete to kouzlo zpět.
Po stránce zvuku a vzhledu prostě nemám, co bych stroji jako Mark Levinson № 519 vytknul, je to zcela neoddiskutovatelně jeden z nejlepších digitálních přehrávačů na trhu. Takže jen pár námětů ke zlepšení. Rád bych v této cenové hladině měl na № 519 místo TFT modernější OLED displej, přece jen by měl příjemnější kontrast, zvlášť ve tmě. Možná by neškodilo ani dotekové ovládání, ale většina z nás stejně použije dálkový ovladač. No a větší péči by si zasloužil vestavěný CD transport, který je zejména při zpracování disku hlučnější. To je tak všechno, ve všem ostatním je Mark Levinson № 519 opravdovou vlajkovou lodí.
Cena v době recenze: 590 000 Kč
Kontakt: Absolute Audio s.r.o., Praha, tel. +420 777 739 377
