ASI Sugar Cubes

ASI neboli Acoustic System International je one man show, za nímž stojí Franck Tchang, čínský emigrant žijící v Paříži. V hifi není nováčkem a pravidelně vytírá zrak svými výtvory všem bezvěrcům, kteří zavítají na jeho předváděcí akce. Původní sortiment firmy se skládal z tzv. rezonátorů, což byly malé kovové mističky, uložené tříbodově na dřevěných segmentech. Dnes jsou rezonátory dostupné hned v několika verzích a modelech, od bronzu až po platinu. Postupem času k rezonátorům přibyly i kabely, které nikam nevedou, a taky malé dřevěné kostičky, nazývané příznačně kostky cukru neboli Sugar Cubes. Už jen když člověk prochází portfolio ASI, má nutkání dusit v sobě smích. Má to ale jeden háček: nechejte si cokoli z výše uvedeného řádně demonstrovat a bez mrknutí oka vytáhnete platební kartu.

Ďáblovy kostky

ASI Sugar Cubes jsou opravdu jen a pouze dřevěné kostičky o hraně přibližně 10 mm. Jsou naformátovány z brazilského palisandru a provrtány; na přesnost se tu příliš nehraje, a to důvěru v produkt neposiluje. Sugar Cubes se prodávají jako set po 17 kusech spolu s dřevěným mini difuzorem, všechno nasypané v plastovém sáčku, který se vám vejde do kapsy u kalhot. Pokud existuje něco jako cena za anti-high-end, Sugar Cubes by mohly být hlavní kandidát.

S kostičkami se pracuje vcelku jednoduše, stačí je pro začátek rozmístit po stěně podle přiloženého nákresu (viz. obrázek). K upevnění na stěnu nebo jiné materiály poslouží jednoduchá plastická hmota, která je přiložená a můžete ji dokoupit v každém dobrém papírnictví. Má to výhodu v tom, že kostky můžete opakovaně snímat nebo jimi otáčet, což budete potřebovat.

Rozmístit ASI Sugar Cubes po stěně bych neviděl až tak jako problém. V zásadě velmi dobře fungují doporučení výrobce – tj. vytvořit z kostiček mřížku a udělat ji hustší tam, kde potřebujete tlumit, a řidší tam kde nepotřebujete. Hrál jsem si s tím důkladně, a protože mám domácí akustiku ´tak akorát´, dostal jsem nejlepší výsledek při kostičkách dál od sebe. Nakonec jsem z mřížky ještě čtyři Sugar Cubes odstranil, aby byl zvuk živější a nebylo přetlumeno. Poslední větu si je potřeba přečíst dvakrát, aby člověk vstřebal její dopad. Aby nebylo přetlumeno? S několika miniaturními dřevěnými prvky na zdi? Přijměte prostě fakt, že pomocí Sugar Cubes můžete drasticky měnit zvuk v místnosti v libovolném směru, od totálního umrtvení po maximální rozjásanost, musíte ale vědět, jak na to, a celý proces neuspěchat. Za sebe k tomu mohu říct asi tolik, že jsem racionálně smýšlející člověk, ale odteď se můj hifi život dělí na období před Sugar Cubes a po Sugar Cubes. Pokud si už teď ťukáte na čelo, tak to dál snad ani nečtěte. (Poznámka: Napsat tuhle větu je nejúčinnější způsob, jak si pojistit, abyste to do konce dočetli.)

Ďábel má mnoho cukru, a proto hřích činí sladkým (staré rčení)

Tak fajn, máme Sugar Cubes na zdi, zvuk má teď správný balanc a odstranění každé jedné kostičky má za důsledek jeho proměnu k horšímu. To je ideální bod, nicméně od něj teprve opravdová práce začíná: otáčením jednotlivých kostiček okolo osy, případně jejich překlápěním totiž můžete zvuk utvářet zcela podle svých představ. Každá kostička má dvě protilehlé strany spojené buď jedním provrtaným kanálem, nebo dvěma kanály, popřípadě jsou ponechané bez kanálu. Můžete si tak zvolit, kterou ze stran má směřovat kam (to vám dává tři základní možnosti), ale protože jsou kostičky citlivé i na výše zmíněné otáčení okolo osy – a to opravdu hodně – tak pokud si rozdělím pomyslný hodinový ciferník na 12 hodinových úseků, vyjde mi celkem 36 různých nastavení pro každou jednotlivou Sugar Cube. Při 16 kostkách je to 576 možností, jak to celé nastavit, a to nepočítám základní pozici na stěně. Ve skutečnosti není nalezení ideálního nastavení tak těžké, jak se může zdát, ale opravdu platí, že milimetr nebo ´hodina´ natočení mají významný vliv. Můžete si celý systém vizualizovat jako čelní stěnu pravidelně rozmístěných potenciometrů ekvalizéru, kterými můžete otáčet a tím zvuk přizpůsobovat. Vtip je v tom, že vlastně o ekvalizaci v pravém slova smyslu nejde, se Sugar Cubes jsem neměl nikdy pocit, že bych jakkoli měnil tonalitu nebo spektrální poměry toho, co slyším. Jinými slovy, pomocí Sugar Cubes si nepřidáte nebo neuberete bas či výšky, objemově jich je v poměru k ostatním částem frekvenční charakteristiky pořád stejně. Co se tedy mění?

Mapování stěn

To je dobrá otázka, na kterou bych laicky odpověděl ´fázové souvztažnosti a doba dozvuku jednotlivých frekvencí´. Samotného by mě zajímalo, jestli ty změny dokáže postihnout citlivě měřený waterfall, protože jsem si jist, že na spektrální křivce vidět nebude zhola nic. Franck Tchang to vysvětluje tak, že v podstatě kostičkami měníte způsob interakce jednotlivých měničů v reprosoustavách se stěnami poslechového prostoru a tím i zvuk jako celek. Tvrdí, že kostičky blíže u země ovlivňují bas, a tak postupně až k těm nejvýše umístěným, které pracují ve prospěch výšek. To je samozřejmě nesmysl, dokud – dokud si to nevyzkoušíte na vlastní uši a nezjistíte, že přesně takto to funguje. Proč to takto funguje opravdu netuším, v důsledku to bude zase jen a pouze fyzika. Pozoruhodné na tom je, jak i takové nepatrné změny dokážou se zvukem pracovat a jak to lze dělat kontrolovaně.

Jak mocný nástroj pro práci se zvukovým polem máte, pochopíte v okamžiku, kdy se postupně (a tím mám na mysli dny, nikoli hodiny) proposloucháte oblíbenou muzikou a zjistíte, co která z cukrových kostiček dělá. Je možné, že to bude individuální, ale u mě byly Sugar Cubes citlivější na rotaci okolo osy než na přesnost absolutní pozice na stěně, snad jen s výjimkou dvou kostiček nahoře u stropu. Když už jsem asi po sté vstával z poslechového místa, abych se opatrně propletl mezi komponenty a kabely a o milimetr či dva pootočil některou z nich, několikrát jsem se přistihl při myšlence Proboha, co to tady vlastně dělám – jenže pak, když jsem se opět posadil a stisknul na ovladači PLAY a zaplavila mě hudba, která najednou zněla jinak a lépe, dostal jsem energii strávit další hodinu posunováním a otáčením další Sugar Cube.

Difuzor

Měl jsem na stěně 12 kostiček, vyladěných do ideálních pozic a natočení, a nastal čas pro „difuzor“. V prvé řadě bych předeslal, že je to dost zavádějící název, protože s difuzí, jak ji akustika definuje, nemá tohle dřevěné kolečko nic společného, ale budiž. V druhé řadě je to dřevěné kolečko s dírkou uprostřed, něco jako knopka na šuplík, tedy nic, co byste nedokázali vyrobit sami doma v garáži. Na rozdíl od Sugar Cubes měla ale přesnost umístění difuzoru vliv zcela zásadní. Nejenže bylo slyšet každé vychýlení od exaktně centrální pozice doleva, doprava, nahoru či dolů, ale to jediné pitomé dřevěné kolečko se navíc chovalo podobně, jako knoflík fyziologie na zesilovači. Varoval jsem, ať nečtete dál – a teď to tady máte.

Jestli Sugar Cubes frekvenční charakteristiku pro ucho neměnily, tak difuzor ano, a to významně. V podstatě bylo zábavné běhat od poslechové pozice ke zdi, otáčet na ní po stupních dřevěným kolečkem a slyšet, jak se nástroje a vokály posunují směrem k většímu tělu a fyzičnu a naopak, tak dlouho, dokud to do sebe nezapadne. Difuzor nějakým záhadným způsobem pracuje někde v oblasti středobasu a umí zvuk prohloubit či ztenčit, zaostřit či rozpliznout, podle libosti. Není to úžasné?

Intermezzo

Teď je červen a já si od ledna v poslechové místnosti hraji se zhruba padesátkou nenápadných hliníkových válečků Synergistic Research HFT a jejich specializovaných typů 2.0, X, WA, ECT a GCT [recenze celého tohoto ansámblu je v přípravě]. Účel a použití HFT a Sugar Cubes jsou obdobné, princip zcela odlišný, a stupeň neuvěřitelnosti co to dokáže udělat se zvukem stejně vysoký. Nikdy – opakuji – nikdy jsem neměl doma tak nenápadné prvky, kterými by se nechal tam markantně modelovat zvuk v místnosti. Poznámek s těchto experimentů mám sepsaných tolik, že by to vydalo na knihu a troufnu si říci, že za tu dobu jsem se stal HFT velmistrem. ASI Sugar Cubes surfují na obdobné vlně a potěšilo mě, že oba systémy jsou vysoce komplementární a navzájem se umocňují. Základní kostru je lepší vytvořit pomocí HFT, neboť jsou efektivnější, pro jemnější doladění jsou ale Sugar Cubes nezastupitelné.

Poslední čtyři

Po všem tom zkoušení mi zůstaly v ruce 4 kostičky. Ať jsem se snažil, jak chtěl, nenašel jsem pro ně místo. Vždy, když se mi je podařilo dostat do dobrých pozic, po nějaké době jsem to vyhodnotil, že to lepší není a šly zase pryč. A tak ty čtyři zůstaly v šuplíku 14 dnů, odsouzeny pro nadbytečnost.

Pak jsem jednoho dne brouzdal po internetu a narazil na americké ebenové destičky Shun Mook, které v principu slibovaly obdobné benefity jako ASI Sugar Cubes. Rozdíl byl v doporučených umístěních. A když už jsem byl v tom, podíval jsem se, kam Acoustic System International předepisuje umisťovat svoje rezonátory (s těmi jsem tu čest zatím neměl). Z kombinace obou návodů vznikla mapa míst, které by mohly být kandidáty na rozmístění posledních čtyř Sugar Cubes.

Dvě našly nové místo docela rychle – těsně při podlaze po stranách reprosoustav a přinesly dvojí efekt: roztáhly laterální prostor a vykonturovaly bas, přičemž mu současně daly větší objem. Kdo by to neuvítal? Poslední dvě nakonec skončily úplně vzadu v rozích nahoře těsně při stropě. Ani jedno z těchto umístění není intuitivní a nebýt výše zmíněných tipů odjinud, nenapadlo by mě tam ty kostky vůbec dávat. Zabralo mi to sice celý den, ale výsledek nakonec překonal veškerá očekávání.   

Pokud jsem předtím považoval prostorové zobrazení ve své poslechové místnosti za exkluzívní (respektive jsem nikdy nikde a u nikoho zatím neslyšel lepší), při závěrečném finiši se čtyřmi Sugar Cubes a následné transformaci jsem jen nasucho polkl. Špatně se to popisuje, ale hloubka nyní zahrnovala celý prostor, včetně toho vedle mě a za mnou, zvuk dostal až hýřivou barevnost a dynamiku, zlepšily se kontrasty, a artikulace se dostala na úroveň absolutně reálného zážitku. Zvuk jako by se v místnosti rozvíjel s opojnou sladkostí, skoro jako kdyby se celý poslechový prostor otáčel okolo mě v jakémsi planetárním pohybu. A ne, nepíšu o multikanálu.

Šlehačka na dortu nebo celý dort?

Nejsem schopen říci, jestli se pomocí Sugar Cubes dá řešit akustika jako celek. Výrobce tvrdí že ano a na audio výstavách to i dokazuje bezprecedentními demonstracemi. Pak by to mohl být dort. Ale dost možná je potřeba mít alespoň základ správně a použít Sugar Cubes jako onu pověstnou třešničku. Těžko jejich vliv nějak kvantifikovat, ale pokud jsem považoval svoji domácí akustiku za odřešenou, ASI Sugar Cubes byly na tom dortu nejen jako třešnička, ale i poleva, svíčky a dekorace, a difuzor jako tanečnice, která vyskočila zevnitř. Takže tak.

Na ASI Sugar Cubes je dobrá ještě jedna věc – nejsou drahé. Vypadají jednoduše a pravděpodobně byste je dokázali i jednoduše zkopírovat, jenže tady se to zase až tak moc nevyplatí, zaplacením 5 600 Kč za set kostiček a difuzoru nejspíš nevykrvácíte a proč věnovat úsilí a čas něčemu s nejistým výsledkem, když si to můžete jednoduše koupit a máte garanci, že to bude fungovat. Za mě jsou tyhle kostky cukru naprosto jedinečná věc.

Cena: 5600,- Kč/set 17+1

Kontakt: Amarock Studio s.r.o., Kopřivnice, tel. +420 777 601 851

Web výrobce: https://asi-resonators.asi-resonators.com