Shunyata Python Zi-Tron

Pokud se člověk odhodlá k výrobě vlastní síťové šňůry, začne obvykle pátráním po vhodném vodiči a zástrčkách. A je-li úplným nováčkem zjistí, že existuje mnoho cest, kterými se může vydat – měď nebo stříbro, pevný vodič nebo lanko, nepřeberná škála zakončení… Zlákán protokoly a teorií obvykle vybere tu nejlepší možnou kombinaci a projekt odstartuje. Kupodivu velmi často skončí s finálním kabelem, který má do očekávaného ideálu pěkně daleko. Jak je to možné?

Nikdy nekončící dobrodružství

Výborný sampler Sounds of Wood and Steel (2, 01934-33404-2) neméně výborného labelu Windham Hill začíná takovým velkým znělým drrrrrnk! hodně zblízka a precizně sejmuté kytary. Je to takové to hyperrealisticky zaznamenané drrrrrnk!, které umožní téměř jako pod mikroskopem studovat, co asi tak dělá struna, rozpohybovaná trsátkem a jemně přitlačená prsty na hmatníku. Je to také takové drrrrrnk!, které v následné pomlce v prostoru studia rozkvétá, hýří barvami a žije svébytným životem, které cestuje ode zdi ke zdi, zpátky k membráně mikrofonu, a doznívá zatraceně dlouho. Zatraceně. A pokud to takto umí zprostředkovat ´pouhopouhý´síťový kabel, bez kterého se kouzlo vytrácí, tak to už je co říci. Novinkový Shunyata Python Zi-Tron to dokázal. Vypadá to, že Shunyata Research ví něco, co ostatní ještě ne. A že jsou to věci veskrze zajímavé, koukneme se jim blíže na zoubek, jelikož mám pocit, že pomohou mnohým změnit pohled na celou napájecí problematiku.

Mystérium zdroje

Zakladatel a vlastník amerických Shunyata Research Caelin Gabriel nabízí zajímavý pohled na celou problematiku napájení audio komponentů. Hlavní problém je, říká, že tok elektrické energie bývá zcela mylně považován za nízkofrekvenční proces, odehrávající se v doméně 50-60Hz. Tento přístup pak často vede k aplikaci různých low-pass filtrů, které se výrobci snaží zabudovávat do filtračních zařízení nebo samotných kabelů. Může to fungovat pro lineární zátěže typu obyčejné žárovky, audio signál je však bohužel signálem velmi proměnlivým, kdy se proudové nároky komponentu měni v milisekundách, někdy i velmi dramaticky. Napájení je současně ´infikováno´i rušením a šumy, takže dohromady může celý elektrický přenos sahat až k 50-tým harmonickým základní složky. Není-li filtr nebo kabel navržen tak, aby zvládal značně rozdílné a rychle se měnící proudové nároky nebo má fázové problémy, ve výsleedku se to projeví jako ztráta tranzientní přesnosti a dynamiky.

Dobrým podnětem k zamyšlení je i následující úvaha: za prvotní zdroj signálu zcela logicky považujeme médium, tedy desku, CD či DVD disk nebo třeba analogový pásek. Pokud se však podíváme na celý řetězec z pohledu transformace energie, tak je primárním zdrojem všeho elektrická energie ve zdi, kterou zdrojové části všech komponentů postupně usměrní a přefiltrují do podoby, která pohybuje cívkami v reproduktorech. Vyplývá z toho jasná implikace:

Je-li už samotný zdroj energie na vstupu nestabilní nebo kontaminovaný, výstup bude rovněž nekvalitní a to, co slyšíme, už z principu nebude správné, a to bez ohledu na množství a kvalitu informací zachycených na médiu. Představa, že stejnosměrné zdroje poskytují komponentům čisté napětí, které se v zátěži nemění je sice hezká, většinou však spadá do oblasti naprosté fikce, říká Caelin Gabriel.

Mystérium posledního metru

Kdykoli jsem se zúčastnil jakékoli diskuse na téma síťové kabely, dříve nebo později se někdo namítl: jak může metr drátu vylepšit něco, co ke mně teče z elektrárny skrze stovky kilometrů silnoproudých a slaboproudých kabelů a transformátorů? Shunyata pro to má zajímavé a veskrze logické vysvětlení, jen je potřeba se na problém podívat odlišnou optikou.

V audiofilním světě je síťový kabel považován za poslední metr na cestě přenosu energie. Elektřina ale neteče, není to obdoba vody protékající zahradní hadicí. Oproti ní rychle cykluje dopředu a dozadu, v nekonečné smyčce. V důsledku to znamená, že onen poslední metr je z pohledu komponentu i metrem prvním a komponent se jen stává součástí cyklující sítě, podobně jako počítač připojený na internet. Klíčové pak je dostat jakýkoli zdroj potenciálních problémů co nejdále od komponentu, co nejdále za ten první metr, protože síťová šňůra je v takovém systému pouze fukční prodloužení samotného síťového zdroje.

V jakémkoli audiosystému je potřeba počítat i se značným množstvím elektromagnetického rušení (EMI), které z větší části generuje sám systém. I toto poznání je v rozporu s univerzální ´pravdou´, která říká, že rušení přichází z vnějšku a proto je potřeba hlavně dobře stínit, stínit a stínit. Podle Shunyata Research je vliv vnějšího rušení na zvuk systému oproti tomu přicházejícímu zevnitř minimální, (výjimkou je ale třeba kolísání napětí, podle schopností místní energetické společnosti. Pozn. editora), navíc kvalitní komponenty již mívají zabudovanou méně čo více sofistikovanou filtraci, která vstupující šum dokáže efektivně potlačovat. Proto zůstává prioritou ošetřit zejména veškere výstupní body systému, to jest síťové kabely a případný kondicionér či distributor, které pak slouží jako obranná linie proti EMI, které vyzařují samy komponenty. Není to ale až tak jednoduché, protože tytéž kabely a filtry musejí umožnit EMI opustit systém nebo se v jeho rámci rozptýlit. Je to podobné, jako s navlhlým zdivem – můžete dům natřít ochranným nátěrem nebo oblepit kachlíky, ale pokud se nemá vlhkost uzavřená v cihlách nebo nasávaná odjinud jak dostat ven, bude působit problémy nadále.

Mystérium celku

Pojďme teď zpět k našemu zklamanému kutilovi, který poskládal v dobré víře síťovou šňůru a výsledky se nedostavily. Čím je dnešní hifi transparentnější a preciznější, tím více se projevují na zvuku dříve zanedbatelné faktory. Kromě již zmíněného materiálu vodičů (metalurgie je velmi komplexní disciplína, kde kromě materiálu samotného hraje roli i způsob jeho tažení, krystalizace, dalšího pokovení apod.) a jejich tloušťky a provedení, tu máme další lahůdky. Dielektrikum, geometrie kabelového svazku, způsob uložení jednotlivých vodičů, typ konektorů a zakončení, způsob jakým jsou pájeny, krimpovány nebo lisovány, jsou-li kolíky zástrček a zdířky IEC dodatečně pokoveny a čím, to všechno sehrává ve špičkových systémech slyšitelnou roli. Co víc, zvuk se mění s délkou kabelu. Zvuk se změní, pokud více kabelů zkřížíte nebo pokud je zvednete od podlahy. Zvuk se změní podle počtu síťových kabelů, které v systému použijete. Na zvuk může mít dramatický dopad spínaný zdroj v některém přístroji, který pak dokáže RFI infikovat celý řetězec, nepodaří-li se tuto interferenci zachytit a odvést.

Podle Shunyata Research je potřeba budovat highendový napájecí systém okolo dvou klíčových principů. Prvním je schopnost zvládat dynamické proudové špičky, druhým vybalancovat vzájemnou interakci všech komponentů. Nejnovější řada napájecích kabelů Zi-Tron by měla tyto požadavky řešit schopností izolovat jednotlivé části audiořetězce od sebe navzájem i od vnějšího světa a současně zajistit v čase neměnnou dodávku proudu do zařízení.

Jak bylo řečeno, všechny připojené komponenty se svými trafy se automaticky stávají součástí elektrické sítě a jako takové každý zanechávají na hudbě svůj vlastní příspěvek, otisk. Abychom dostali jejich vzájemnou interakci pod kontrolu, je potřeba postupovat systematicky. V promo materiálech Shunyata Research jsem našel hezký odstaveček: Výměnou standardní síťové šňůry některého komponentu za jinou, lepší, toho moc nezískáme. Je to jako nalít litr čisté vody do 4 litrů vody špinavé – výsledkem bude zase jen špinavá voda. Důležité proto je zásadně změnit způsob, jakým je systém napájen, věnovat pozornost tomu, aby všechny komponenty byly do sítě připojeny způsobem, který nelimituje jejich dynamické proudové požadavky. Pozornost je potřeba věnovat každému detailu, neboť volný spoj, zoxidovaný kontakt nebo nevhodná zástrčka dokáže ovlivnit integritu celého systému..

Výše uvedené jsou velmi zajímavé myšlenky, které, zamyslíte-li se nad nimi, do sebe krásně zapadají. Pozorný čtenář si v nich najde jistě mnoho podnětů, jak vylepšit zvuk svého audiosystému. My se teď pojďme podívat na novinkovou řadu Zi-Tron, která je horkou novinkou Shunyata Research.

Overtura: od Black Mamby k Zi-Tronu

Jak bylo řečeno, díky myriádám vzájemných interakcí se dané síťové kabely chovají různě, podle toho, která zařízení propojují a jak jsou nakombinovány. V době testu jsem měl k dispozici tři síťové Valhally a dva Analysis Plus; se třemi Shunyata kabely nebyl problém propojit všechny potřebné komponenty, ale takové porovnání by nebylo fér, neboť narozdíl od Nordostu byly Shunyaty každá jiná, jak konstrukčně, tak cenově. Vydal jsem se proto složitější cestou, kdy jsem se snažil v různých kombinacích vypozorovat, jak se zvuk mění pěkně krok po kroku – jednu Valhallu ven, poslechnout, buď nechat anebo ne, další kabel a tak dále, totéž u dalšího komponentu a tak pořád dokola. Tohle nejde zvládnout za den a trvalo mi cirka dva týdny, než jsem se vším prokousal, a na tomto místě bych rád poděkoval všem svým komponentům, že to neustálé vypínání a přehazování síťových šňůr bez újmy vydržely.

Na úvod by nebylo od věci si ujasnit, v jaké kvalitativní rovině se se Zi-Trony pohybujeme: v nejvyšší, přátelé. Oba Zi-Trony (Python a Cobra) dělají s reprodukovaným zvukem věci, které prostě z méně zdatných kolegů, ať už stejné značky nebo konkurenční, nevyždímáte. Rozdíly ve zvuku se ve svém měřítku u kabelu typu Python dají bez problému srovnávat s rozdíly ve výměně propojovacích nebo reprokabelů, ba dokonce i komponentů samotných. Pokud je člověk ochoten na hru se síťovými kabely přistoupit zjistí, že samotná výměna přívodní šňůry může znamenat stejný a nebo i větší zvukový posun jako vydání dvojnásobné částky za upgrade na lepší zesilovač. Ale taky nemusí, právě kvůli synergii kabelu a komponentu, kabelu a jiného kabelu, či lokálním podmínkám elektrického rozvodu v daném poslechovém místě nebo stavbě. Je to velká alchymie, ale když vše do sebe zapadne zjistíte, že obdobný výsledek bez kvalitních síťových kabelů je prostě nemyslitelný.

Pojďme ale na věc. Porovnávat Cobru Zi-Tron se starší Black Mambou HC CX a doufat, že to bude nastejno, je naivní. Méně naivní, leč mnohem nebezpečnější pro kapsu, je porovnávat zi-tronní Cobru s Pythonem – k tomu se ale ještě dostanu. Proti oběma Zi-Tronům  měla Black Mamba HC CX jednoznačně staženější prostor – tympán se v orchestru posunul tak o metr až dva směrem ke středu - na můj vkus až příliš ke středu – což v kontextu zmenšeniny koncertního sálu v poslechové místnosti nepředstavovalo více, než necelého půl metru, jenže o stejnou míru prostorového přesunu tympán následovaly i ostatní nástroje. Hudebníci si prostě popostrčili židličky blíže k dirigentovi. Oproti novinkovým kabelům od Shunyata je Black Mamba HC CX světlejší, zvukově jakoby lehčí, a má tendenci k částečné dynamické kompresi. Tato kombinace stačí k tomu, aby nám vystoupal na povrch hudební detail – je to přesně ten moment, kdy u prodejce dáte po poslechu krátkých ukázek přednost právě takovému kabelu, protože slyšíte víc. Zrada je, že to neznamená že správněji. Protože je ale ´správněji´věc subjektivního vnímání, dokážu si představit Black Mambu HC CX v systému tam, kde pomůže rozsvítit temněji poskládaný zvuk, nebo tam, kde za danou cenu přinesený detail postrčí méně rozlišující komponent. Toto všechno jsou ovšem korekce post scriptum. Našim cílem však není korigovat, ale nechat signál proplout pokud možno co nejméně poznamenaný – potřebujeme z něj dostat pryč všechno, co k němu nepatří a zbytek nechat netknutý. A na to jsou Cobra a Python Zi-Tron ideální.

První dějství: Shunyata Cobra Zi-Tron

Sám výrobce považuje Cobru za kabel s nejlepším poměrem cena a výkon ve svém portfoliu. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu a hloubce zákazníkovy kapsy – nejspíše budu s tvrzením výrobce souhlasit, i když posun ve zvuku u podstatně dražšího Pythonu je takového rázu, že nárůst ceny ospravedlní a pak se dá v klidu považovat i on za senzační poměr ceny a výkonu.

Cobra dělá čest svému jménu – silná a černým syntetickým opletem opředená hadice se vizuálně stane v libovolné poslechové místnosti opravdovým predátorem. Protože Shunyata používá lehké jádro, kolem kterého jsou v patentované geometrii obtočeny jednotlivá lanka, velký průměr kabelu neznamená masu ani neohebnost. Přesto, i když je Cobra Zi-Tron rozumně tvarovatelná, je ale potřeba dávat pozor na dvě věci: kabel může mít sklon strhnout lehčí komponenty (třeba převodník) dolů ze stojanu, a i když se s ním dají dělat slušné zatáčky, je prakticky nezkroutitelný torzně, tedy ve své ose. Výrobce dodává kabely ve standardní délce 1.8m, což je optimální minimum, kdy funguje filtrační efekt kabelu. Předpokládám, že na přání by byl schopen vytvořit i kabel kratší, ale právě kvůli obtížné osové zkroutitelnosti bych byl v tomto obezřetný, protože by nemuselo být úplně jednoduché vmanipulovat Cobru do potřebné pozice bez toho, abychom vynaložili sílu, což ale potažmo vede ke stresu a rupturám na úrovni vodičů a v důsledku většinou znamená zhoršení zvuku.

Cobra Zi-Tron není při celkovém průřezu okolo 5.3mm2 nijak zvlášť masivní vodič (obdobně jako Python, kde jednotlivá lanka dají v řezu něco okolo 6.5mm2), bez obav jej ale lze použít u proudově náročných zařízení, jako jsou síťové filtry nebo koncové zesilovače. Cobra umí velmi hezkým způsobem otevřít prostor nahrávek, kde bez problémů může soutěžit i s Valhallou. Pocitově vnímáte, že zvuk není v žádné rovině ničím omezen a zcela nenuceně se rozprostře v poslechové místnosti ode zdi ke zdi. Kde Cobra opravdu umí, je sytost a organičnost celého pásma, kde zejména spodek má velmi solidní váhu. Jak se říká, basa tvrdí muziku, a tady je to velmi patrné. V tomto ohledu mi připadal Cobra Zi-Tron fyzičtější, než má referenční Valhalla, která má tendenci více zvuk prosvětlovat a vylehčovat. Na druhou stranu pak pochopitelně Cobra maluje zvukové obrazy jako by tmavšími barvami. Bude záležet na synergii v daném audio řetězci, jak se toto projeví, důležité však je, že ne Cobra Zi-Tron kabel transparentní. Pokud tedy píšu ´temnější´, nemá to co do činění se zvukovou zastřeností nebo rozpatlaností – Cobra zprostředkovává rychlý, přesný a hluboký bas, sytě probarvené středové pásmo a čisté výšky, dokáže si pohrát s dozvuky studia nebo koncertního sálu (i když v tomto ohledu měla Valhalla jednoznačně navrch a to o dost) a toto všechno vrhne do místnosti s nebývalou dynamikou a energií.

Cobra Zi-Tron se chovala výborně i u SACD přehrávače, kde, alespoň v mém systému, byly výše popsané atributy uplatněny v o něco menším měřítku. S jinými komponenty to může být jinak, neboť Accuphase DP-78 není na síťové kabely nijak přehnaně reaktivní, takže doporučuji vyzkoušet a řídit se konkrétními výsledky.

Druhé dějství: Shunyata Python Zi-Tron

Jak už bylo řečeno v úvodu, Python je zcela jiná liga. Mám pocit, že pokud chce člověk ochutnat pravý Shunyata-efekt, musí začít až tady. Možná si vzpomenete na mé sáhodlouhé experimenty při porovnávání Furutechu Powerflux a Nordost Valhalla. Vyšla z toho tehdy plichta, kdy jeden či druhý uměl určité věci lépe, v důsledku však rozhodovaly jen čistě subjektivní preference a způsob, s jakým určitý z nich dokázal splynout s daným audio řetězcem. Teď mají tito dva třetího do party.

Na začátku této recenze jsem napsal: výborný sampler Sounds of Wood and Steel (2, 01934-33404-2) neméně výborného labelu Windham Hill začíná takovým velkým znělým drrrrrnk! hodně zblízka a precizně sejmuté kytary. Je to takové to hyperrealisticky zaznamenané drrrrrnk!, které umožní téměř jako pod mikroskopem studovat, co asi tak dělá struna, rozpohybovaná trsátkem a jemně přitlačená prsty na hmatníku. Je to také takové drrrrrnk!, které v následné pomlce v prostoru studia rozkvétá, hýří barvami a žije svébytným životem, které cestuje ode zdi ke zdi, zpátky k membráně mikrofonu, a doznívá zatraceně dlouho. Zatraceně. A pokud to takto umí zprostředkovat ´pouhopouhý´síťový kabel, bez kterého se kouzlo vytrácí, tak to už je co říci.

A o tom to přesně je. Nejde až tak o to, co jsme nebo nejsme schopni rozeznat, předřadíme-li Shunyata Python Zi-Tron před komponent, kdy, podobně jako v předchozím případě, jsem nejmarkantnějších výsledků dosáhl u proudově náročných zařízení. Jde o to, co se stane, když jej po pár hodinách ze systému vytáhnete a nahradíte něčím obyčejnějším. Hudba ztratí lesk, ztratí šťávu a drajv, prostor se zatáhne do sebe, dynamika opadne, ze znělého drrrrnk! je najednou jen obyčejné  suché drnk a reverb, který předtím tak nádherně dozníval, teď rychle odumírá do digitálního ticha. A takhle to člověka nebaví.

Python Zi-Tron má úžasnou schopnost iluminace, dokáže se dostat i do nezastrčenějších koutů nahrávacího studia a zjistit, zda-li se tam neschovala nějaká hudební informace. Oproti Cobra nemá černější ´pozadí´, dokáže však pracovat s mnohem jemnějším mikrodynamickým rastrem, takže zvuky, které předtím splývaly, jsou najednou vůči sobě odstupňovány, což přináší do nahrávek další vzrušení a detail. Python nemá tendenci zvuk přibržďovat či jinak časově manipulovat – jednotlivé bity informací opouštějí reproduktory ve stejném pořadí a souslednostech, s jakými přicházely k membránám mikrofonu v průběhu nahrávání. Tam, kde je přidáno umělé echo či fázový posun to před Python uslyšíte. To je samozřejmě riskantní prvek, protože nepodařené nahrávky budou znít ještě nepodařeněji, ty povedené vás však bohatě odmění. Největší míru transformace přes Python prodělávala komplexní orchestrální hudba, kde jednotlivé nástroje a skupiny ožily a zněly plnějí a reálněji. Hmatatelný pokles síťového ´šumu´ nechal Python malovat čistší témbry a harmonické nuance, tedy přesně to, co odlišuje život od reprodukce. Je určitě vrcholným zážitkem pro kohokoliv věci znalého slyšet, jestli v hloubce symfonického tělesa zrovna hraje levý nebo pravý buben a s jakou razancí paličky, jak je vrstvený sbor či doslova očima vnímat vlnění tělesa gongu, které vysílá vibrující masu vzduchu na cestu k mikrofonu.

Hroznýšovitý Python Zi-Tron se vzhledově nijak významně neliší od svého kamaráda, zvnějšku prakticky jen průměrem, který už nemá daleko k požární hadici. Opět chválím velmi slušnou ohebnost a opět varuji před obtížnou torzí, která od uživatele vyžaduje určitou dávku důvtipu, aby věděl, jak poskládat smyčky bez toho, aby vznikalo nežádoucí pnutí uvnitř kabelového svazku.

Shunyata byla vždy synonymem pro komplexní geometrie svých kabelů, firemně nazývaných Matrix a Helix. Pro novou řadu byla ale vyvinuta geometrie nová, VTX, která by skrze dutou topologii měla redukovat zkreslení způsobená skin-efektem. Duté vodiče s kruhovým průřezem, v podstatě takové trubičky, je obtížné jakkoli splétat, leč jsou-li aplikovány správně, mají oproti plným průřezům řadu výhod. S celou problematikou se dá pracovat ještě hlouběji, zájemce odkáži na naši recenzi kabelů Analysis Plus.

Není bez zajímavosti, že Shunyata Research byla jedna z prvních (ne-li úplně první) firem, které začaly ošetřovat vodiče alpha-kryogenním procesem. Ve své době za pouhopouhý marketingový tah považovanou proceduru mezitím převzala valná většina výrobců. Takže asi tak.

Finále

V rámci několikatýdenního soužití se Shunyatami jsem provedl řadu experimentů, zejména jsem prověřil nepřeberné množství kombinací všech tří navzájem a kombinací s ostatními síťovými kabely, které se v danou dobu v mé poslechové místnosti nacházely. To trošku komplikovalo závěry, protože Shunyata Research je zastáncem systémového řešení sítě, tedy Shunyata kabeláž plus Shunyata filtrace a distribuce. To dává smysl, protože v rámci výše zmíněné alchymie je napájení komponentů synergisticky nejnáročnějším celkem, kde i malý nesoulad devastuje výsledek. Bylo by jistě zajímavé do puntíku dodržet postup navrhovaný Caelin Gabrielem, leč to by u mě vyžadovalo šest Zi-Tronů a ty k dispozici nebyly. V mém případě měly Shunyaty další handicap, jelikož kvůli absenci distribučního systému Hydra byl centrálním prvkem můj modifikovaný Nordost Thor, který, pokud platí výše uvedené, nutně musel nadržovat Valhallám, neboť s těmi systémové řešení vytváří. Hifi život je však nikdy nekončícím dobrodružstvím takže další průzkum v budoucnu není vyloučen.

Každopádně jsem rád, že rozruch, který kolem Shunyata Research za oceánem přetrvává, není jen planý poplach, a že se mi dostaly do ruky další kabely, které mohou být považovány za plnohodnotné komponenty se vším všudy. Máte-li po ruce zbytečných pár tisíc EUR, tak tady je tip, kam je smysluplně zainvestovat.

Orientační ceny (standardní délka 1.8m)

Shunyata Research Black Mamba HC CX – 930€

Shunyata Research Cobra Zi-Tron – 1,390€

Shunyata Research Python Zi-Tron – 2,490€

Všechny Shunyaty jsem poslouchal v kombinaci s následujícími komponenty -

Zesilovače : Accuphase C-2410 a Accuphase A-65

Reprokabely: Krautwire Fractal

SACD přehrávač: Accuphase DP-78

Propojovací kabely: Cardas Clear, Audioquest Wild Blue Yonder, CrystalConnect Piccolo Diamond, Homegrown Audio DNA

Síť: Nordost Thor (modifikace), Nordost Valhalla, Snakeblock, Analysis Plus Power Oval-2 a Oval Ten.

Reprosoustavy: Bowers & Wilkins 802 Diamond, KEF LS-50

Kontakt: Platan Audio, Hlohovec / Bratislava, tel. +421 905 409 802