Steinmusic H2 ROOM AcousticS System

Akustický systém H2 od Steinmusic je – pokud ho správně nastavíte – jako návštěva z jiného světa a je třeba jej zažít na vlastní uši, abyste plně docenili jeho možnosti. Ne, nenahradí řádné akustické úpravy, ani nevyřeší problematické módy místnosti, a není ani náhradou starých dobrých difuzorů a absorbérů. Nicméně, a to je třeba říct na rovinu, prvky Steinmusic mají přesto moc proměnit poslechový prostor měrou, o jaké jste se nikdy neodvážili ani snít.

Síť světla

Okolo H2 Harmonizerů a dalších odvážně koncipovaných vylepšovadel z kuchyně Steinmusic se toho napsalo po světě už tolik, že mi připadá, že jsem snad úplně ten poslední člověk v audiobranži, komu se dostala do ruky. Polehčující okolnost je jen to, že v době psaní tohoto textu neexistuje v ČR ani SR žádný distributor, a tak musím poděkovat Sebastianu Steinovi, který jménem Steinmusic ochotně zorganizoval značně objemnou zásilku až ke mně domů a umožnil mi s jejím obsahem strávit čtyři měsíce.

Když se řekne H2 Room Acoustics System, míní se tím několik zařízení, aktivních i pasivních, která se vzájemně velmi dobře doplňují a jako celek ovlivňují to, co slyšíme v poslechové pozici. Základ systému byl vymyšlen asi před 12 lety a od té doby se jeho nabídka rozrostla o další doplňkové produkty. Proces vylepšování neustále pokračuje a lze říct, že k dnešku je systém H2 kombinací prvků s názvem Steinmusic H2 Harmonizers, Black Stones, Blue Diamonds a Blue Suns.

Z toho H2 Harmonizer je jediné zařízení, které vyžaduje zdroj elektrické energie. Jedná se o skříňku velikosti šperkovnice s bezvadnou povrchovou úpravou černým nebo bílým klavírním lakem a jedinou modrou LED diodou na předním panelu. Na jeho zadním panelu se pak nachází páčka, která přepíná mezi režimy vypnuto / aktivní bez LED / aktivní se zapnutou LED, a jediný otočný knoflík, který reguluje intenzitu všeho, co Harmonizer dělá. H2 Harmonizer je napájen čtyřmi AA bateriemi a volitelně se dodává s pěkným stojanem z nerezové oceli. Druhou možností instalace je použití přibaleného držáku k upevnění na stěnu v předepsané výšce. H2 Harmonizery se dodávají v setech, které kombinují dvě jednotky, zřetelně označené písmeny "a" a "b".  Tato kombinace je údajně nezbytná pro správnou funkci celku, neboť každá jednotka se projevuje trochu jinak. Mohu to potvrdit, protože jsem vlastní chybou problém špatného spárování řešil, jak se dočtete dále.

Všechna ostatní zařízení jsou pasivní. Možná to není to správné slovo, protože si nepochybně nějakou formu energie s prostředím vyměňují, ale nemají v sobě jakýkoli zdroj. Tyto prvky jsou odlity z pryskyřice plněné drcenými minerály, v každém z nich je jedinečná směs. Black Stones jsou malé černé čtvercové kameny, které vypadají jako implodované pyramidy, Blue Diamonds mají tvar vybroušených diamantů a Blue Suns, to byste neuhodli, jsou ve tvaru slunce. Prvky jsou buď tmavě modré nebo bílé, podle toho, co si vyberete. V posledních letech se objevily různé varianty Blue Suns, lišící se svou tloušťkou a silou účinku.

Pro tuto recenzi jsem obdržel dva páry H2 Harmonizerů se stojany, a velkou krabici plnou Stones, Diamonds a Suns, většinou označených hologramem s nápisem ´Signature´, sdělujícím, že jde vylepšenou verzi. A ano, jsem si plně vědom toho, že to vše zní naprosto absurdně a nesmyslně. Neuvěřitelnost celé situace komplikuje jen fakt, že to dost dobře funguje.

Pasívní prvky

Poté, co jsem zažil všechna ta rozumné vysvětlení popírající kouzla s HFT od Synergistic Research a Sugar Cubes od ASI, mě pochopitelně hodně zajímalo, jak si Steinmusic Blue Stones, Diamonds a Suns povedou proti nim, neboť jde o prvky přibližně podobného charakteru. Ačkoli je zde opravdu mnoho podobností, narazil jsem i na několik zásadních rozdílů.

Všechny zmíněné prvky jsou citlivé na správné umístění. Jinými slovy, když se s nimi trefíte do správného místa, okamžitě to uslyšíte. Najít sweet spot není až takový problém, vždy se ale v jeho okolí najde místo, které je tak nějak ideálnější. Většinu času tak strávíte šoupáním prvků po stěnách či stropě s cílem nalezení právě této pozice. Dobrá zpráva je, že s prvky od Steinmusic je proces hledání mnohem rychlejší a možná i zábavnější. Zatímco válečky a kostičky od Synergistic Research a ASI jsou na umístění hypercitlivé a práce s nimi je náročná, zařízení Steinmusic jsou shovívavější. Znamená to volnost v umístění spíše v řádu centimetrů než milimetrů, přesto je výsledek neméně úchvatný.

Steinmusic poskytuje manuál, který vás rozmístěním prvků provede. Moje vlastní zkušenost říká, že dodržovat doporučení manuálu je alespoň v počátku nezbytné, pokud nechcete skončit bloumáním po místnosti a divit se, proč neslyšíte žádná zlepšení. Některá umístění jsou intuitivnější, některá naopak – život si usnadníte, když se budete řídit návrhy Steinmusic, a pak už můžete bez obav experimentovat v blízkosti jednotlivých míst. Samozřejmě můžete začít vlastními umístěními „na divoko“, pravděpodobně ale nakonec po hodinách zjistíte, že jste skončili tam, kde manuál. Zde je příklad doporučených umístění, která by měla fungovat v 99 % poslechových prostor:

Steinmusic prvky není nutné používat v plné palbě jako na obrázku, nicméně – opět z vlastní zkušenosti - více je v tomto případě lépe. Dva kusy Blue Suns toho v místnosti moc neudělají, a pokud chcete zažít virtuální vyzmizíkování stěn, budete jich potřebovat několik.

Pozoruhodnou (a jedinečnou, na rozdíl od konkurence) vlastností zařízení Steinmusic je, že je lze stohovat. Blue Diamond tak můžete připevnit na Blue Sun, nebo na sebe navrstvit dvě a více Suns. Každý prvek má lehce odlišnou funkci a nakombinováním lze dosáhnout buď posílení účinku nebo doplnění účinku – například ještě víc zvuk v místnosti otevřít, udělat jej víc trojrozměrný, vylepšit fokus, změnit jeho teplotu atp. Můžete také zkusit umístit Stones nebo Diamonds vzhůru nohama, tedy na špičku, a efekt bude jiný. Například obrácení Blue Diamond (špičkou dolů) na mých reprosoustavách znamenalo, že v nahrávce akustického jazzového tria zpěvák i hudebníci prostorově ožili a ve srovnání s umístěním špičkou nahoru měli lepší hloubkový rozměr.

Další variabilitou je, že Blue Suns lze přitisknout ke stěně naplocho nebo je připevnit kolmo na ni. Druhá možnost je doporučená, a proto najdete v balení malý akrylový držák ve tvaru "L". Najdete tam ale i černou plastickou lepící hmotu (Black Tack) pro přilepení naplocho. Nebojte se proto experimentovat a zjistit, co vám nejlépe vyhovuje. Vodorovné umístění vzhledem ke stěně výrazně usnadňuje stohování a otevírá vesmír nových možností.

Mám například velmi zajímavou zkušenost se dvěma Blue Suns na stěně vedle reproduktorů, mírně za jejich spojnicí. Původně jsem tam umístil pouze jeden Sun, ve výšce výškového reproduktoru. Zvuk se stal přesnějším a vokály artikulovanějšími, ovšem za cenu zvýraznění hlásek „s“ a „f“ - ze sester se staly sssestry, z kafé se stalo cafffé, a i činely měly větší lesk, než bylo žádoucí, a začaly na sebe strhávat pozornost. Posunul jsem Suns o deset centimetrů výš, což sice pomohlo, ale zvuk se ztenčil a zmizelo mu tělo. Teď dávejte pozor: Měl jsem tím pádem jednu polohu, která negativně ovlivnila sykavky, a druhou polohu, která zvuk ztenčila. Zkombinovali byste intuitivně tyto dvě polohy? Ani náhodou. A přesto, když jsem umístil dva sety Blue Suns do obou poloh současně, jeden nad druhý, vzdálené od sebe zmíněných 10 centimetrů, oba problémy zmizely. Místo toho jsem si užíval nádherně plný a trojrozměrný zvuk, který byl návykově sladký, velmi přirozený a prostorově dokonalý.

V dalším kroku jsem na vrchol Blue Suns přidal po jednom Black Stone a zvuk se zjemnil, byl méně dopředný a získal jakousi sametovost, jako by trochu potemněl. Vyměnil jsem Black Stones za Blue Diamonds a zvuk se opět proměnil. Teď jsem měl místnost plnou nádherně vykreslených obrazů, které se v mém poslechovém prostoru holograficky rozplývaly, a mohl jsem sledovat živou zpěvačku, jak pohybuje hlavou za mikrofonem. Překvapivě se také bas stal důraznějším a pevnějším. Tato kombinace byla jasným vítězem. Při použití metody stohování má tak člověk u Steinmusic k dispozici velmi vysoký počet stupňů volnosti – u HFT Synergistic nebo jiných podobných prvků tuto metodu nepoužijete.

Asi největší výhodou pasívních prvků Steinmusic oproti konkurenci je, že nikdy zvuk nekazí. S výše zmíněnou konkurencí, nebo např. s doplňky od Acoustic Revive, takovou zkušenost nemám. Dáte-li Sugar Cube na nevhodné místo nebo je natočíte do nevhodné polohy a zvuk tím utrpí. Použijte špatný typ HFT a atraktivní rozšíření zvukové scény je zaplaceno rozmazáním. Schopnost pasívních zařízení Steinmusic nekazit zvuk vidím jako zcela unikátní. S nimi buď neslyšíte nic, nebo slyšíte zlepšení. Dokonce i můj příklad s vylepšenými sykavkami může být pro některé nudně a příliš temně znějící systémy žádaným rozsvícením a požehnáním.  Pokud neslyšíte nic, pak jste si nejspíš nedali dost práce s hledáním správných pozic, pokud slyšíte zlepšení a jste spokojeni, je čas nasadit aktivní H2 Harmonizery.

H2 Harmonizers

Ačkoli lze Blue Suns, Stones a Diamonds používat samostatně bez H2 Harmonizerů, jejich použitím se velikost účinku výrazně zvyšuje. Navzdory tomu, abych zjistil, jak se vlastně H2 v systému chovají izolovaně bez spolupráce s pasívními prvky, všechny ty pasívní jsem z místnosti odnesl a soustředil se jen na aktívní část celého konceptu.

Hned při prvním pokusu s dvojicí H2, kdy jsem Harmonizery přesouval za a vedle reprosoustavy, víc vlevo a vpravo, blíže a dále, v podstatě neslyšel žádné změny. Trochu zklamán jsem usoudil, že nejspíš budu opravdu potřebovat oba páry, abych něco slyšel, a tak jsem se pro zbývající kusy vydal do vedlejší místnosti, kde čekaly. Při instalaci druhého páru jsem si všiml, že oba Harmonizery v něm jsou označeny jako H2b. Já věděl, že existuje verze H2a a H2b, protože jsem pečlivě studoval manuál, přesto se mi nějakým způsobem podařilo na první pokus do poslechové místnosti nainstalovat dvě H2a jednotky. Dalších 30 minut přehazování (nyní se správnou kombinací pouze dvou jednotek) a našel jsem dvě "nejlepší" pozice a označil si je maskovací páskou na podlaze. Jedna byla za reprosoustavami blízko přední stěny, přibližně 15 cm od ní, druhá zhruba ve 2/3 vzdálenosti od stěny směrem k reprosoustavám. Obě jednotky H2 směrovaly svými čely diagonálně přes místnost.

Jako nahrávka posloužil duet piana a violy (Tamestit/Tiberghien, Bellini, Norma, Bel Canto, Harmonia Mundi). Umístění H2 na první zmíněné pozici odstranilo přední stěnu. Neposunulo ji o metr nebo dva dozadu, jak se uvádí v některých recenzích, které jsem četl, ale vymazalo ji. Nebylo to tím, že bych lépe slyšel prostředí studia, byl jsem ve studiu. Nástroje zněly sladčeji a definovalo je ukotvení mezi odrazy od stěn prostoru, kde nahrávka vznikala, jako bych sledoval představení uvnitř sálu. Druhé umístění, blíže k reprosoustavám, posunulo děj směrem ke mně. Neposunula se však zvuková rovina, bylo to jako kdyby pomocný personál posunul nástroje i s hudebníky směrem k poslechovému křeslu, při zachování původní plasticity. Pořád tak šlo o výjimečnou trojrozměrnost, odehrávající se uvnitř místnosti. V prvním případě jsem byl tam, ve druhé byli oni tady. Každý ze způsobů měl svoje přednosti, mě se víc líbila iluze číslo 1, připadal jsem si více u toho.

Výsledek mě povzbudil a další dvě hodiny jsem strávil tím, že jsem ladil umístění dvou páru H2 Harmonizerů. Následující týden jsem pak věnoval poslouchání různého hudebního materiálu, než jsem se ustálil na konečném umístění, finálním natočení, a konečném nastavení intenzity. Celkově mi to vzalo další dva týdny, než jsem všechna zařízení Steinmusic integroval do synergicky fungujícího celku.

Splétání světelné sítě

Ve filmu Mumie (1999, Universal Picture) je scéna, kdy Brendan Fraser vstupuje do faraonovy hrobky. Střílí do zrcadla a aktivuje starověký systém osvětlení, síť zrcadel, která se vzájemně propojují chytře zvoleným umístěním a správnými úhly natočení. Filmovou sekvenci si můžete prohlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=PoJI59K5eAc.

Podle mého názoru bychom měli na systém Steinmusic nahlížet, jako by šlo o podobnou síť zrcadel. Což mimo jiné znamená, že jedno nebo dvě zrcadla určitě nestačí a aby systém fungoval, musíte použít minimální kritický počet jednotek Steinmusic, umístěných a orientovaných na přesných místech. Moje doporučení je dva H2 Harmonizery v přední části místnosti plus alespoň pět Blue Sunů na stěnách a jeden u stropu. Při mých pokusech nebylo nijak důležité, jestli byly v místnosti i Black Stones, které jsou součástí balení H2. U vás to může být samozřejmě jinak. Tato základní síť by měla rozzářit každou místnost. Přidáním dalších zvukových zrcadel (nebo jejich poskládáním na sebe, jak bylo zmíněno) lze akustické vlastnosti prostředí místnosti dále ladit a rafinovat. Nelze to však dělat donekonečna, od určitého počtu prvků už další zlepšení neuslyšíte. Získat maximum ze systému pak znamená použít alespoň 2 páry H2 Harmonizerů a 5-7 Blue Suns, vše správně nastavené. Co tím získáte?

Tak především prostorově neomezenou zvukovou krajinu s detailními a přesně lokalizovatelnými obrazy. Nejde o žádné nafouknutí zvukové scény v místnosti do nadpřirozených (a veskrze nereálných) rozměrů, jako spíše o důsledek zdánlivého potlačení vlivu stěn, až do jejich úplného vymazání.

Během procesu ladění celého systému Steinmusic, jeden prvek po druhém, se vrstvu po vrstvě buduje průzračnost. Možná bych měl raději napsat, že se vrstvu po vrstvě odstraňuje prach a šum. V cestě toho hudbě stojí stále méně a méně, hudby je stále více. Vzduch se stává průsvitnějším a obrazy robustnějšími, fyzičtějšími. Ačkoli se témbry akustických nástrojů jako takové nemění, získávají jakousi další dimenzi, nádech třpytivé sladkosti, která činí poslech velmi návykovým.

Efekt odstranění hranic místnosti jde s kompletní implementací celé ‘zrcadlové´ sítě ještě dál. Máte pocit, že systém Steinmusic nějakým způsobem ohýbá vzduch v místnosti, zvuková scéna vás prakticky obklopí. Není to nepodobné potlačení přeslechů mezi kanály; u mnoha nahrávek začínají zvuky přicházet i z pozic 3 a 9 hodin a u některých nahrávek máte pocit, že k vám zvuk putuje i zpoza hlavy, jako byste poslouchali vícekanálový systém. V praxi je to samozřejmě nesmysl, ale v podstatě začnete vnímat, že i místnost za vámi je živá, přestože to nemá co do činění s odrazy od zadní stěny.

Všechno souvisí se vším a drobné úpravy jedna po druhé se mohou nastřádat do snadno slyšitelných zlepšení. Synergický efekt Harmonizerů, Blue Suns a ostatních prvků způsobuje, že během partů Tamestitovy violy je výrazně zřetelněji slyšet tření smyčce o struny, včetně odporu, který struna klade.  U Tiberghiena mnohem snázeji rozliším mechanický hluk práce pedálu, v jednu chvíli je dokonce slyšet, jak podrážka boty do pedálu jemně ťuká a mechanika to přenáší nahoru, kde to pochytá mikrofon. Můžu také slyšet, jak Alison Krauss ohýbá a tvaruje hlásky jazykem, patrem, zuby a rty. Všechno je teď na dosah, jasné a zřetelné.

Je mi zcela jasné, že kdokoli dostane Steinmusic systém do ruky, tak první, co udělá, je zapnutí aktívních H2 Harmonizerů. Audiofilové mají rádi aktivní zařízení a na pasívní prvky obvykle pohlížejí jako na něco, o čem není radno mluvit. Nicméně tady jsou pro celkový výsledek pasívní Suns, Diamonds a Stones neméně důležité (ne-li důležitější). Proto doporučuji spíše obrácený postup: začněte s pasivními jednotkami a vytvarujte si zvuk tak, jak se vám líbí. Buďte trpěliví, experimentujte, pečlivě vyhodnocujte. Teprve až se to podaří a vaše místnost se pasivní úpravou transformuje v novou, přidejte H2 Harmonizery. Budou fungovat jako zesilovače již dosaženého, budou jakýmsi revolverem Brendana Frasera z Mumie, který pustí do vaší poslechové místnosti světlo.

Demonstrace akustického systému Steinmusic je vcelku snadná. Nainstalujte jej a dolaďte, týden poslouchejte a pak jej odstraňte. Já jsem to udělal po dvou měsících. Na několik minut jsem pauznul Čajkovského Louskáčka (Valerij Gergijev a Mariinsky Orchestra SACD), odstranil všechna zařízení z místnosti a opět stisknul PLAY Zvuk zůstal výborný a já z něj měl radost – taky jsem na výsledku na jeho vytvarování do současné podoby léta pracoval. Bez podpory Steinmusic však ztratil značnou část živosti, průzračné holografie a expanzivnosti. Připadalo mi, jako bych svůj audiosystém přemístil do bezdozvukové komory – zvuk se stal matnějším a sevřenějším mezi stěnami.

Pár tipů a jedno přání na závěr

Přece jen je několik věcí, které bych si přál s další generací Steinmusic systému vylepšit. A nová generace se chystá, jak jsem se dozvěděl, takže možná je to dobrá příležitost na tom teď zapracovat.

Otočné regulátory nastavení intenzity na H2 Harmonizerech mají hladký chod potenciometru a žádné stupnice, které by označovaly jejich polohu. Při práci s nimi je proto téměř nemožné nastavit je přesně do předchozí pozice. Vyřešil jsem to kouskem maskovací pásky, na kterou jsem si fixem udělal značky. Přitom řešení je jednoduché – Steinmusic by mohl buď stupnici natisknout či nalepit stupnicovou šablonu přímo okolo knoflíků, případně by mohl použít knoflíky, které otáčením do stupnice ´zacvaknou´ podobně jako relátka a člověk by se mohl orientovat podle počtu cvaknutí. Většina recenzentů uvádí jako doporučené nastavení knoflíku intenzity někde mezi 9. a 12. hodinou. Já skončil na hodnotě cca 10:30. Se zohledněním zkušeností ostatních by v zásadě tedy nebylo třeba otočných knoflíků vůbec a oblast mezi devátou a dvanáctou by se dala pokrýt například mikrospínači, protože ostatní rozsah nastavení není potřeba.

Pokud chcete srovnávat zvuk se systémem Steinmusic s místností bez něj, je potřeba jednotky nejen vypnout, ale i odnést z místnosti. Pokud prvky pouze sundáte ze zdi a položíte je jinam, pořád vám budou to, co slyšíte, určitým způsobem ovlivňovat. Totéž platí o aktívních H2 Harmonizerech – vypnutí nestačí. Zjistil jsem také, že je mnohem lepší H2 nevypínat vůbec a při odnesení z místnosti je nechat zapnuté. Zkrátíte tím výrazně dobu, kterou potřebují, aby se dostaly opět do optimální kondice, což trvá ze studeného stavu cirka 2 hodiny. Popravdě, trvá skoro týden, než se H2 do poslechového prostředí zapojí úplně. Takže to nepodceňte.

H2 Harmonizery H2 jsou citlivé na orientaci. Neptejte se mě proč. Změny v natočení okolo 45° diagonálního postavení napříč místností jsou slyšet. Stejně tak je u Blue Suns rozdíl ve zvuku v případě, že jsou přitisknuté naplocho ke zdi, nebo kolmo na ni. O akrylátových držácích jsem se už zmínil dříve. Myslím, že je to šikovné a vizuálně nevtíravé řešení za předpokladu, že jsou na stěně držáky dobře upevněny. Prvky Blue Suns jsou dost těžké, o to těžší ve verzi Signature nebo pokud na sebe nalepíte dva nebo víc. Přestože k nim dostanete zmíněný plastický Black Tack, nestačí to na permanentní upevnění. Jakmile najdete optimální pozice, doporučuji držáky fixovat vruty a hmoždinkami.

Majitele HFT, FEQ, Atmosphere modulů, QR-8 Quartz Rezonátorů, RR-888, Sugar Cubes, Mpingo disků, Quantum X2 nálepek, QPoint zářičů a podobného příslušenství bude zajímat, že v závislosti na tom, jak prvky Steinmusic H2 akustického systému využijete, se mohou s výše zmíněnými velmi dobře doplňovat. Takže přestože je vždy lepší začít na čistém plátně, nebraňte se vyzkoušet Steinmusic prvky navíc k tomu, co už máte. Zaručuji vám zajímavé dobrodružství a na jeho konci budete ohromeni, co všechno nenápadné podle pravidel zdravého rozumu nefunkční zařízení umí.

Aktuální ceny najdete v online shopu Steinmusic: https://www.steinmusicstore.com

Kontakt: Stein Music Pro GmbH, Mülheim an der Ruhr, Germany, + +49 (0)208 32089

(C) Audiodrom 2022