KEF KC62

Takže copak tu máme? Mrňavou černou kostku, co je těžká jako černá díra a na jejíž protilehlých stranách jsou dva spřažené reproduktory. Tak kostka je celá z hliníku, jen šrouby okolo měničů zakrývá plastový rámeček. Celé to není moc za co chytit a vypadá to jako letecký motor.

Powershifter

Subwoofer je jako oheň. Pokud víte, jak s ním správně zacházet, neobejdete se bez něj a bude vám sloužit. Pokud to neumíte, spálíte se. A základem toho, abyste se nespálili dříve, než na subwooferu začnete točit knoflíky a cvakat přepínači, je správně jej v místnosti umístit. Ani oheň vám nebude hořet v libovolném rohu. O umísťování a nastavování subwooferů jsme toho napsali už hodně – výchozím bodem mohou být články v Audiodrom sekci Jak to vidíme – takže nemá smysl se opakovat.

Plazení se

V zásadě ale máte na počátku dvě možnosti: buď se spolehnete na měření, nebo na uši. Pokud se spolehnete na měření, budete potřebovat mikrofon a software, a vhodnou pozici nebo pozice pro subwoofer najdete velmi rychle. Tedy pokud dokážete správně interpretovat, co jste naměřili. Pak si s tím budete nějakou dobu dál hrát, abyste stejně skončili u uší a pravděpodobně i odlišné pozice či nastavení. Takže ač se to jeví kontraproduktivní a měřiči budou odporovat, spíše doporučuji to obrátit a spolehnout se na uši rovnou s tím, že výsledek se především musí líbit vám, a pak je vcelku jedno, jak bude vypadat graf na obrazovce. Nestavíte subwoofer a o jeho měřené parametry se postaral už výrobce, vy jej pouze umisťujete a nastavujete tak, aby vám to dělalo radost. Jestli to bude dělat radost mikrofonu je vcelku vedlejší.

Proto jsem nechal mikrofon a software v šuplíku a přistoupil rovnou k staré dobré osvědčené metodě: plazení se. Znamená to vzít subwoofer, posadit ho do poslechové pozice tak, aby byly měniče ve výšce vašich uší, nastavit na něm nějakou rozumnou předpokládanou dělící frekvenci a hlasitost, a pustit do něj buď na veškeré basové složky bohatou muziku, nebo v mém případě filtrovaný růžový šum. Až tohle všechno máte, plazíte se po místnosti s uchem zhruba ve výšce měničů subwooferu a hledáte místa, kde bude bas nejsilnější. Doporučuji rovnou hledat ty pozice, kdy bude bas nejen nejsilnější (tak jak se to píše v každém manuálu), ale současně se snažit vnímat i jeho celkovou kvalitu. Ušetří vám to práci s pokusy v místech, která sice hezky burácejí, ale chybí jim kontury a pevnost. Taky doporučuji se neomezovat pouze na místa při stěnách či při hlavních reprosoustavách, klidně prolezte místnost celou včetně volného prostoru, třeba narazíte na to pravé místo jinde, než jste předpokládali. Špatně umístěný subwoofer už ničím nedoženete. Až to celé máte a na podlaze máte jednu nebo několik značek pro možné pozice, je načase přehodit fázi a celou proceduru zopakovat. Výrobci většinou doporučují při plazící proceduře mít vypojené hlavní reprosoustavy. Myslím, že je to pitomost. Stejně nakonec hlavní reprosoustavy zapojit musíte a tak je lépe je mít ve hře od začátku, abyste věděli, jak se to poskládá.

U KEF KC62 máte při plazení docela volnou ruku, protože se nemusíte spoléhat jen na propojení linkovým kabelem (RCA). KC62 můžete připojit i přes reproterminály zesilovače (na subwooferu je k tomu šikovně udělaná redukce), nebo dokonce použít set Bluetooth transmitteru a receiveru, které KEF ke KC62 nabízí pod kódem KW-1. Tím se osvobodíte od drátů a budete omezeni jen napájecím kabelem. Nejen pro počáteční hledání polohy, ale i pro běžné kino a nenáročné hifi je Bluetooth naprosto v pohodě. Pro highendově orientované systémy ho moc nedoporučuji, připojení má deklarovanou 10ms latenci.

Po cca 40 minutách jsem měl výše popsaným způsobem na podlaze označených šest pozic. Na lepicí pásku jsem si rovnou i napsal, v jaké fázi a orientaci KC62 byl v každé z nich. Orientace celou věc trochu komplikuje, protože pokud dáte KEF například vedle reprosoustavy, můžete si vybrat, zda budou oba měniče vyzařovat do stran, nebo v ose místnosti, a pokaždé dostanete jiný výsledek a budete muset při jemném nastavení směrování měničů zohlednit. V dalším kroku jsem nechal střídavě hrát Bachovu Toccatu (Cameron Carpenter, Telarc), Tour de France od Kraftwerk a další materiál a znovu procházel šest vybraných pozic a postupně jednu po druhé vylučoval. Zůstala ta, která dávala nejlepší kompromis mezi hloubkou, silou a zvukovou čitelností. Chce si to vzít na pomoc různorodou muziku, ať neoptimalizujete zvuk jen pro jeden typ nahrávky.

Máte-li místo, je potřeba nastavit hlasitost a dělící frekvenci. V mém případě jsem nastavoval dva subwoofery současně, což to trochu zkomplikovalo. KEF KC62 navíc umožňuje nastavit high-pass pomocí pěti vestavěných filtrů. A zase: používejte uši. I když jsem jednu z vhodných poloh měl v pravém předním rohu, nejlepší zvuk jsem z KEF dostal, když byl přepínač filtru v pozici WALL, vyhrazené pro umístění mimo rohy. Filtr ROOM v tomto umístění příliš duněl, filtr CORNER byl takový neslaný nemastný. Při pozdější kontrole mikrofonem měření filtr CORNER preferovalo, hudba měla ale lepší drajv v módu WALL. U vás doma to může být zcela jinak, jen znovu zdůrazňuji: používejte uši.

Tím, že u mě KC62 skončil v pozici měničů vyzařujících v ose místnosti, mohl jsem se sfázováním zvuku s hlavními reprosoustavami dál pracovat jemným (o centimetry) posouváním subwooferu dopředu a dozadu. Vyplatí se nespěchat, výsledek stojí za to. Trvalo mi asi půlhodinu, než jsem se ustálil na té jediné nejlepší pozici a mohl jsem hrát.

KEF KC62 v akci

KC62 se chová jako každý jiný highendový subwoofer dinosauřích rozměrů až na to, že nemá dinosauří rozměry. Významně se tak otevírají možnosti umístění tam, kde si prostě nemůžete dovolit postavit ošklivou krabici velikosti malé lednice.

Od subwooferu čekáte bas a také ho dostanete. Antoliniho bicí (Knock Out 2000) jsou jako šlehy, kopák jako pěstí do břicha, navzdory miniaturním rozměrům KC62. Baskytara má uhrančivou hloubku, KEF nic nemaskuje, a tak je krásně texturovaná a ve své nemilosrdnosti nádherně prokreslená. Japonští Kodo a jejich Akatsuki je karnevalem velkých bubnů a ty jsou jako by vás doma navštívil bůh hromu. Velké a burácivé, slyšíte dopad palice i ohromnou membránu. Prsty hraný kontrabas je příjemně suchý, struny nejsou jako lana, tělo je hezky třírozměrné a reálné velikosti.

Palba tympánů v Saint-Saensově Bacchanale (Exotic Dances from Operas) je viscerální, fyzickou záležitostí. Navíc se zvuk neslévá, KEF reaguje bleskurychle a skladba zůstává mohutná a přehledná. Elektrická basa ze sampleru Accuphase je trochu tupější a měkčí, než jsem zvyklý, ale stačí pohnout dělící frekvencí subwooferu o 5 dB níž a nádherně se zpevní a vykonturuje. KC62 prospěje i pianu, respektive jeho velikosti. Koncertní křídlo má mít velikost křídla, a k tomu potřebujete informace, které jsou v nízkofrekvenční doméně. A jakkoli dokáže KEF pomoci akustické hudbě, je to rock, kde se stane nepostradatelným. Butlerově base v Evil Woman (Black Sabbath) pomohl KC62 k plnějšímu a ´kulatě zhutnělému´ zvuku, tedy takovéu, co vás nutí podupávat si do rytmu. Změny na spodku se skrze harmonické propracují i do vyšších oktáv, takže třeba elektro-akustická kytara v Raven Black Night (Gov´t Mule) dostala efektní dynamický kontrast a její sound lepší tělo. A tak bych mohl pokračovat pořád dál.

Proč jej mít?

KEF je jedna z těch několika málo společností, která praktikuje skutečný výzkumný program. To znamená, že pouze nedělá rigidní ozvučnice ještě rigidnější a neinovuje tím, že používá novější OEM měniče nebo úpravy výhybek. KEF měniče sám vyvíjí a investuje nemalé peníze do zcela nových řešení. Trochu mě vždy mrzelo, že navzdory všem technologiím uvnitř reprosoustav jako by KEF nechával jejich vnější podobu stranou. Muon a Blade jsou bezpochyby odvážné kreace, leč až příliš odvážné, a zbytek jejich katalogu jsou… no prostě kvádry. Stylistický zvrat znamenaly malé LS50 a KC62 (jakožto i nové LS60) kráčejí směrem, který je po všech stránkách atraktivnější. Nemohu ovšem upřít KEF talent nabízet svoje výtvory v krásných barevných provedeních. A tak přestože je KC62 k dispozici v „černé a bílé“, jsou obě provedení, carbon black a mineral white, nádherně zpracovanými povrchy.

Malý KEF KC62 se mi nejen líbil, ale líbil se mi opravdu hodně. Doufám, že KEF zúročí zkušenosti zde nabyté a v další fázi postaví velký hliníkový motor (čti velký subwoofer) na podobném principu, ideálně i s vestavěným DSP. Než se tak stane, máme naštěstí KC62, který musíte mít hned z několika důvodů:

• Je kompaktní.
• Je to krásně udělaný kousek hi-fi. Vypadá nadupaně a nadupaný je.
• Slyšitelně chodí opravdu už někde od 20 Hz, v tomto KEF nekecá.
• Snadno se připojuje i nastavuje.

Na zahraničních fórech jsem narazil na vášnivé diskuze uživatelů, kteří mají problém KC62 probudit v automatickém režimu detekce signálu ze STAND BY. Na nic takového jsem nenarazil, KEF reagoval na signál na první dobrou, po prvním tónu se oranžová kontrolka změnila na bílou, pak pohasla a už to jelo. Je pravda, že náběh subwooferu od první detekce po plný výkon trvá nějakých 5 vteřin, takže je lépe jej nejprve nějakým signálem probudit, pak těch pár vteřin počkat a začít poslouchat. A věřte mi, že si tentokrát poslech užijete mnohem víc…

Trocha techniky

Základem KC62 je unikátní měnič, respektive dvojice měničů, sdílejících společný motor, kterýžto systém KEF nazývá “Uni-Core”. Hlavní trik spočívá v tom, že jedna cívka je koncentricky vnořená do cívky druhé, a obě se navzájem kompenzují. Na papíře to vypadá jednoduše, ale KEF se musel vyrovnat se značným počtem technických omezení, a ještě všechno dostat do velmi kompaktního boxu. Jak je už u KEF dobrým zvykem, firma své inovativní řešení v celé šíři rozpracovala ve volně přístupné dokumentaci. Její zdařile zpracovaná rešerše je k dispozici v pěkné recenzi na serveru What HiFI včetně rozsáhlé sady měření, tak případné zájemce odkážu tam. Hlavní a nejpozoruhodnější výsledek celého snažení je, že KEF KC62 generuje basový výstup už od 17 Hz (-4 dB) a na 23 Hz jej máme v podstatě už v plné síle (-2 dB). To jsou neuvěřitelná čísla, s uvážením, že kostka má rozměry pouhých 25x25x25 cm. Bas můžete pochopitelně posílit umístěním v místnosti. Většinou moc na výběr nebývá, a tak KEF přidal šoupátkový přepínač, kterým můžete podle chuti výstup subwooferu korigovat, stejně jako můžete spodní rozsah omezit třeba u nočního tichého poslechu. Další možnost, jak si pohrát s odfiltrováním pod určitou mez, je nastavení požadované hodnoty pomocí 4 malých DIP switchů na zadním panelu subwooferu. Je to jakýsi variabilní diskrétní filtr mezi 40 Hz a 120 Hz v 5Hz inkrementech. Můžete ovšem nechat filtr otevřený úplně a využít tak kompletní pracovní rozsah KC62. Fáze je přepínatelná 0/180°.

Řídit je možné KC62 AV receiverem, nebo manuálně, kde nejvyšší přechodová frekvence na hlavní reprosoustavy je 150 Hz. Nezapomeňte, že KC62 byl v první řadě určen k podpoře řady LS, a tam takový rozsah určitě využijete. Pokud jej párujete s velkými sloupy, nedoporučuji jít přes nějakých 60-70 Hz, pakliže nechcete, aby se vám subwoofer popropisoval do vyšších basů a středového pásma.

KC62 nemá XLR vstupy, takže pokud jej chcete řídit předzesilovačem nebo zdrojem, musíte jít přes RCA. Umožňuje ale připojení na reproterminály hlavního zesilovače, což je způsob, který já osobně z mnoha důvodů preferuji. Ať už připojíte KC62 jakkoli, o práci se postará vestavěná dvojice zesilovačů třídy D, který každý dodá 500 W výkonu. Výkmit konusů je značný, a aby KEF předešel zkreslení, prostřednictvím SDCT obvodu (Smart Distortion Control Technology) monitoruje a reguluje proudy, procházející oběma cívkami.

Cena v době recenze: 42 900,- za kus

Kontakt: Perfect Sound Group, Praha, tel. +420 722 960 690

(C) Audiodrom 2022