PSI AUDIO AVAA C20 Active Velocity Acoustic Absorber

Zhodnotili byste bas ve svém poslechovém místě jako přesný, rychlý, artikulovaný, nezabarvený, přirozený a hluboký? Sluchátka se nepočítají. Pokud ano, pak si můžete gratulovat. Za tři desítky let, co se zabývám dobrým zvukem, jsem slyšel spoustu prostor, domácích i profesionálních, malých i velkých. Můj odhad je, že maximálně 5-8 % z nich patřilo do výše zmíněné kategorie. Všechny ostatní se potýkaly s kumulací různých potíží, jejichž řešení vyžadovalo hodně důvtipu a námahy, a i tak často byla náprava jen částečná. PSI AVAA tak může být pro většinu z nás naprostým požehnáním. Co se kvality basu týká, tak jde dost možná o nejefektivnější (a současně nejelegantnější) způsob, jak problém vyřešit jednou provždy.

Bas v malých místnostech

Nadpis bych mohl v klidu změnit na Bas ve všech místnostech, protože drtivou většinu zvukových režií, studií nebo domácích poslechových prostor lze kvalifikovat jako malé, v podstatě nezávisle na tom, jak velké jsou, protože z pohledu akustiky malé jsou. Teď jsem se v tom zamotal, ale podstatné je, že v takových prostorách se vyzářená akustická energie odráží od blízkých pevných stěn. Odražené zvukové vlny se pak na různých frekvencích od sebe odečtou a vzniknou tak frekvenční propady různé šířky, nebo se naopak sečtou a projeví se jako modální rezonance. V závislosti na vlnové délce to pak slyšíme jako dunění či zaznívání, nebo naopak neslyšíme nic, protože postižená část frekvencí chybí. Co z toho se týká zrovna vás? To bude záviset na mnoha faktorech, z nichž ten nejvýznamnější jsou rozměry místnosti a kde v ní se nachází generátor zvuku, tedy reprosoustavy, a příjemce zvuku, tedy vy. Špatná zpráva je, že ve větší nebo menší míře se tyto potíže nevyhnou vůbec nikomu a jde jen o to, jak se projeví ve svém součtu. Naštěstí je lidské ucho poměrně tolerantní k propadům a dokáže si chybějící informace doplnit. K čemu ucho tolerantní není, jsou rezonance, tedy modální peaky, které se sebou nesou i časovou složku, tedy nadměrné doznívání, v tomto případě je spíše nutno použít slovo zaznívání. Časově zpožděná energie stále zůstává v místnosti i pár desítek nebo stovek milisekund potom, co měla být dávno pryč, a to má pochopitelně negativní dopad na slyšené. Projevuje se to jako maskování ostatních frekvencí, časové rozmazání basu, různé formy hučení a dunění, nebo ztráta prostorových informací, většinou naneštěstí jako všechno dohromady.

Problém lze řešit způsoby důkladně prozkoumanými a zdokumentovanými v průběhu těch 70 let, co existují zvukové nahrávky a reprodukční technika. Vesměs jde o různé variace na pasívní absorpci, jako jsou nesčetné pěny a minerální vaty, nebo laděné rezonátory a membránové absorbéry. Pokud vyjdeme z faktu, že nejnižší tón pětistrunné baskytary má fundament 30,1 Hz, je potřeba se zabývat vlnovými délkami až 11 metrů. K pohlcení takové energie je potřeba nejméně dvou metrů pohltivého materiálu. To není ani příliš praktické ani nijak levné, pokud si uvědomíte, jakou podlahovou a stěnovou plochu (v dnešních cenách značně drahou) zaberete. Laděné rezonátory a membrány se proto jeví jako mnohem zajímavější řešení; jejich nevýhodou zůstává nutnost naladit je na danou frekvenci. Fungují tak jen úzkopásmově, nemluvě o tom, že mimo jejich pracovní bod mohou negativně ovlivňovat zbývající frekvenční spektrum. Stranou ponechávám parametrickou ekvalizaci, která neřeší časovou složku rezonancí a která – pokud není implementována se znalostí věci – spíše uškodí, než pomůže. Vícesubwooferové řešení je bezpochyby jednou z efektivních technik k úspěchu. I zde platí, že musíte přesně vědět co děláte, a kromě několika subwooferů bude nutný i externí procesor nebo aktivní výhybka, což rychle naskáče do vysokých pořizovacích nákladů, zejména má-li e to udělat pořádně. AAVA je proti tomu prakticky za hubičku.

AVAA C20

Akronym AVAA je zkratkou pro “Active Velocity Acoustic Absorber“, tedy něco jako aktivní pohlcovač energie. Vyrábí ho švýcarské PSI Audio, specializující se na profesionální audio techniku, a papírově pracuje v oblasti 15 až 150 Hz. Se zařízením žiji tři měsíce a v odhadu bych byl o něco konzervativnější – nejefektivněji AVAA řeší frekvence mezi 25–90 Hz. I to je samo o sobě pozoruhodné uvážíte-li, že jde o jednotku velikosti většího subwooferu, a která je schopna nahradit opravdu značnou masu tlumícího materiálu. Výrobce odhaduje pohltivý ekvivalent AVAA jako přibližně 4 kubíky minerální vlny. To je zatraceně hodně.

AVAA má diamantový půdorys, směrem dozadu zúžený tak, aby šlo jednotku postavit do rohu místnosti. Vpředu je perforovaná mřížka a za ní na tlak citlivý mikrofon a analogový zesilovač, pohánějící PSI měnič, schovaný za další perforovanou membránou. Celá uzavřená sestava je předmětem patentu. Vtip je v tom, že energie na vstupu není v protiakci opětovně vyzářena, takže nemá jak interagovat s následnými zvukovými vlnami od reprosoustav. Nedochází tak k fázovým posuvům a časovému rozmazání. Na první pohled to vypadá jednoduše jako subwoofer s vestavěným mikrofonem, který pracuje s opačnou fází, ale tak jednoduše to nefunguje. Takové pokusy už proběhly v minulosti mnohokrát a některé se dočkaly i komercionalizace, ale postupně se od nich upustilo, protože spíše než aby problémy řešily, tak je generovaly. PSI Audio moc detailů k principu funkce AVAA neprozrazuje, ale můžete si pročíst jejich webové stránky  popřípadě se podívat na pěkně zpracované video PSI Audio AVAA Demystified - Chapter 2 - How it works. AVAA je k dispozici v grafitové černé (nebo v bílém matu) a v balení najdete i certifikát výstupní kvality včetně měřícího protokolu s kalibrační křivkou impedance konkrétní jednotky.

Ovládání AVAA nevyžaduje nic víc než zařízení aktivovat kolébkovým přepínačem vzadu. To je v zásadě všechno, co můžete dělat. Je tam sice ještě trimr, kterým se snižuje citlivost mikrofonu pro případ, že okolnosti nutí umístit ji v blízkosti odrazivých stěn – pak může chytnout jednotka vazbu a rozkmitat se, čemuž předejdete právě snížením citlivosti. V 99 % případů však můžete na trimr zapomenout a nechat citlivost v klidu na maximu.

Když AVAA zapnete, vteřinu se nic neděje a pak uslyšíte měnič, jak udělá tlumené ´pop´, podobně jako když aktivujete subwoofer. Podobné ´pop´ se ozve i když rychle otevřu nebo zavřu dveře místnosti a tím vyšlu k jednotce tlakový impuls, který sice neslyším jako zvuk, ale AVAA na něj zareaguje. V aktivním stavu vpředu za perforovanou mřížkou svítí zelená LED dioda, signalizující, že je zařízení připravené, jinak z něj nevychází vůbec žádný zvuk, šum nebo brum. Kdyby nesvítila ta zelená LED, není možné rozeznat, zda je AVAA zapnutá či vypnutá. Tím pádem mým prvním testem prošlo zařízení s přehledem – není nic horšího než komponent, který i v nečinném stavu zvýší šumové pozadí místnosti. V AVAA není ani nic digitálního, takže není zdrojem jakéhokoli vysokofrekvenčního rušení. Prostě tam nejsou žádná ale.

Kam s ní?

Aby AVAA fungovala efektivně, je potřeba ji umístit do míst kumulace akustických módů, které chcete řešit. Tím se nijak neliší od klasických pasivních basových pastí. Proces hledání takových míst je tedy obdobný hledání pozic pro subwoofer. Pustíte si basový track, chodíte nebo se plazíte po místnosti a hledáte, kde to duní nejvíce. Já si k tomu vytvořil růžový šum filtrovaný na 120 Hz (což je horní užitečný pracovní bod jednotky) a identifikoval celkem šest pozic, kandidujících na umístění AVAA: tři vzadu, centrované okolo 67 Hz, a tři vpředu, centrované okolo 45 Hz. Tento postup má ale háček. Sice se dozvíme něco o problematickém chování basu v daném prostoru ve frekvenční doméně, ale dozvíme se minimum o jeho chování v časové doméně. K tomu je lepší použít pulsy nebo sweep a měřit waterfall, což je vzhledem k počtu nabízejících se pozic pro umístění značně zdlouhavá záležitost. Vychází se tak z toho, že oba problémy, tedy frekvenční a rezonanční, se překrývají a vyřešení jednoho vyřeší i druhý. Každopádně pokud chcete z AVAA dostat maximum, nezaměřujte se na dorovnání frekvenční charakteristiky a soustřeďte se na vyrovnanost dozvuku, tedy potlačení nežádoucích záznějů. Tam AVAA funguje naprosto fantasticky.

Z výše uvedeného plyne, že ne zcela souhlasím s tím, co říká ohledně umístění v manuálu výrobce. Je ale fakt, že v praxi moc možností většinou není a umístění „někam do rohu, aby to nezavazelo“ se nabízí i kvůli tamější maximální akumulaci basových módů. Pokud ale chcete vyždímat z AVAA maximum, je potřeba pracovat systematičtěji.

Systematičnost znamená vyzkoušet, zda vám lepší výsledek nedá větší vzdálenost od rohu či stěn. Nebo jestli není lepší AVAA vzdálit od podlahy na stojan, případně jak vysoko. Nebo jestli nedostanete lepší výsledek při jiném natočení jednotky. Máte-li AVAA ve svém poslechovém okně v menších prostorách, musíte počítat i s odrazivostí jednotky samotné, což může ovlivnit symetrii na vyšších kmitočtech a natočení v tom pak sehrává značnou roli. A samozřejmě můžete očekávat, že čím lépe je stávající místnost či studio akusticky ošetřené, tím snázeji pozitivní vliv AVAA uslyšíte. Můžete rovněž dojít k názoru, že potřebujete dvě jednotky, a ne nutně to musí znamenat dvě jednotky umístěné symetricky. Nebo čtyři jednotky. Prostě proměnných je stále docela dost všechny se podílí na výsledku.

Co umí jedna AVAA?

Pokud se vám podaří dostat AVAA na správné místo do správné výšky a natočení, je vliv zařízení markantní a jednoznačně pozitivní. Pro úplnost: u mě AVAA skončila v pravém zadním rohu místnosti zavěšená pod stropem, natočená diagonálně do protějšího rohu. Abych ji dostal do výšky, vytvořil jsem si improvizované lešení a po kousku šel nahoru, dokud jsem nenašel pozici, kde se vliv AVAA projevil nejvíce. Když byla výš nebo níž, nebylo to ono, to nejlepší místo je prostě jen jedno. Finální upevnění ve správné výšce pak proběhlo pomocí držáku projektorů Connect IT Spider, který navíc umožňuje snadno měnit náklon či natočení a má dostatečnou nosnost.

A protože jsem se soustředil na bas, není na to nic lepšího než Stereoplay sampler z roku 2014 Natural Bass, kde najdete nejen povedeně nahraný hudební materiál od rocku až po klasiku, ale i speciálně pro tento účel nahrané sólové party basových kytar, violončel a velkých bubnů, a to v hudebních ukázkách i chromatických cvičeních.  V průběhu těch několika dnů, kdy jsem se snažil přínos AVAA vyhodnotit, jsem poslouchal tento sampler až do omdlení. Jednotka AVAA se však pořád chovala velmi konzistentně: fungovala bezchybně.

Přes AVAA se stal bas v mixu nejen podstatně čitelnější, ale děly se i další věci. Zvuk jako by přestal tolik tlačit na uši, bylo to jako byste se vynořili zpod vodní hladiny a tlak na ušní bubínky poklesl. Hudba se tak dala poslouchat déle a hlasitěji bez známek poslechové únavy.  Prostorové informace začaly sahat do větší hloubky a zároveň se vylepšila i instrumentální separace v pravolevém směru, kdy jako by zmizela jakási elektronická mlha okolo jednotlivých nástrojů. V případě sólového kontrabasu byl tento mnohem přesněji narýsován ve svém autonomním prostoru. Monofonní baskytara visela jako přibitý fantomový obraz uprostřed mezi reprosoustavami bez toho, aby některé z jejích harmonických střílely doprava či doleva. V důsledku se tak zpřesnila i tonalita.

I zde platí, že zvyk je železná košile. Moje uši potřebovaly několik nahrávek, aby se adaptovaly. Na co? Určitá malé množství fázových zpoždění a nekonkrétností na spodku se na sebe nabalí jako tuk, a to může pomoci vytvořit pocit těla a objemu basové hmoty. Právě efektu frekvenční saturace vděčí za svoji fyziologii nejedna vintage nahrávka. Tam je to dané nahrávkou, v tomto případě se ale bavíme o zaznívání, generovaných prostorem, ve kterém s muzikou pracujeme nebo si ji užíváme. V okamžiku, kdy tyto nekonkrétnosti odstraníte, přebytečný tuk zmizí a zůstane jen svalovina, která je atletičtější a pevnější. Stačí pak strávit nějakých 30 minut s AVAA zvukem, abyste byli při návratu k původnímu stavu nepříjemně zaskočení tím, jak se vám to předtím vůbec mohlo líbit. S klidným svědomím mohu prohlásit, že adaptovat se zpátky je dost velká výzva. Zrovna teď poslouchám poslední album amerických metalistů Acid Reign The Age of Entitlement. Vstanu, vypnu AVAA. Proč se reprosoustavy zmenšily? A proč je kopák z vlny? A nehraje bubeník na tomy náhodou gumovými paličkami? Jak říkám, návrat je těžký, ne-li nemožný.

Po dvou týdnech s jednou AVAA zvedám telefon a žádám u distributora o další jednotku. Opakuje se znovu stejný scénář – i pro dvojku je potřeba nejprve nalézt umístění, kde se uplatní nejlépe. Nemůžete teď vycházet z předchozího zmapování módů, protože s první AVAA se módy v místnosti přeskupily. V mém prostoru jsem skončil s druhou AVAA za pravou reprosoustavou, zhruba půl metru od čelní stěny a přesně 13 cm nad podlahou. A opět, když byla druhá AVAA výš nebo níž, nebylo to ono. Nakonec jsem si k tomu přiříznul na míru jeden stojan IsoAcoustics (tam to naštěstí je jen o zkrácení čtyř ocelových stojin flexou). Zajímavé je, že u mě skončily obě jednotky na pravé straně místnosti, tedy absolutně nesymetricky vůči reprosoustavám. Co k tomu mám dodat? Takhle to prostě dávalo naprosto luxusní výsledek.

Co umí dvě AVAA?

Dvě jednotky shodily další slupky z informací o prostorách, kde nahrávky vznikaly. Při zpětném pohledu jsem to mohl očekávat – ambience je z velké části tvořena nízkofrekvenčním obsahem, který je oproti signálu v nižších hlasitostech a tím pádem velmi náchylný na přemaskování. Když přemaskování (čti zaznívání) eliminujete, najednou se vynoří úplně jiný level prostorovosti. Velký koncertní buben najednou začne mít vzdálené echo, tak jak jej slyšíte i naživo, odražený zvuk putující zpátky od stěn k mikrofonům. Současně je posílená perspektiva a trojrozměrnost, zvuk jde z větší hloubky, je lépe slyšet jeho separace od ostatních nástrojových skupin, a to i výškově. Jiný velký buben, tentokrát z japonského uskupení Kodo, dostal se dvěma AVAA doslova detonační charakter. Energie, dříve rozprostřená do širšího časového úseku desítek či stovek mikrosekund, jako by se zkoncentrovala do přesně definovaných tranzientů, bylo to údernější, pevnější a čistší.

Finale Saint-Saensovy varhanní Symfonie č.3 (Eschenbach, Philadelphia Orchestra, Telarc) je mohutným zvukem, který vysílá do místnosti plochy varhan, fanfár a smyčců, protkaných pianem a řádícími činely, to vše velkém a přehledném prostoru. S AVAA bylo možné doslova nakreslit půdorysný plán celého orchestru. Dechy byly znělejší, smyčce doslova vykvetly, a hloubka se vytáhla daleko za čelní stěnu, která jako by tam nebyla. PSI Audio uvádí ve svých materiálech, že AVAA dokáže „vyřezat ve stěnách velká okna“ – v tomto jim musím dát za pravdu.

Přesvědčit se o tom, že to funguje, se dá i jinak. Například předtím, když jsem se předklonil z poslechové pozice asi o 80 centimetrů dopředu, se mi hlava dostala do místa silného 50Hz plusového módu. S AVAA byla modalita výrazně eliminována a v ose místnosti se zvuk teď příliš nemění. Stále jsem pochopitelně schopen identifikovat nějaká zvlnění, ale zmizely rezonance, takové to nepříjemné dunění, kterými se setkání módu s ušima projevuje. Podobně dopadly i rohy místnosti. Když strčíte hlavu do rohu, uslyšíte kumulaci všeho toho basu, který se tam nasčítá. S AVAA nejsou teď rohy o nic hlasitější než zbytek místnosti. Stačí AVAA vypnout a bas vás z rohu svou silou opět vyžene.  

Co umí tři AVAA?

To vážně nevím, distributor už další jednotku k dispozici neměl a já na ni stejně už nemám místo. V minulosti jsem v rámci možností už vyzkoušel na zkrocení basu leccos, ale ani dvě role Isoveru, VariBass jednotky od Vicoustic, nebo tři subwoofery nedokázaly to, co dokázaly AVAA. Další věc, která se mi na konceptu líbí je, že když chcete, tak AVAA prostě vypnete. Nebo odnesete. Nebo přemístíte. Podle potřeb a podle momentálního stavu vaší sestavy nebo místnosti. A na rozdíl od subwooferů nemusíte řešit propojení se zesilovačem. Méně kabelů, méně problémů.

Asi bych souhlasil s názory některých uživatelů, že PSI AVAA C20 nejsou úplně levné. Navíc nejspíš budete potřebovat alespoň dvě jednotky, jedna bude dostačovat jen do opravdu malých prostor. Nicméně, na rozdíl od pracnosti akustických úprav je AVAA nesmírně chytrým a praktickým řešením. Kdo by nechtěl udělat ze svého studia nebo domova referenční poslechový prostor prostým překlopením vypínače?

Cena v době recenze: 62 000,- za kus

Výrobce: www.psiaudio.swiss

Kontakt: Disk Multimedia, Boskovice, +420 516 802 488

(C) Audiodrom 2023