REPROKABELY nižší a střední třídy
Původní idea porovnat několik reprokabelů z nejnižší cenové kategorie, která vznikla někdy na jaře, se postupně víc a víc rozvětvovala. Ukázalo se, že výběr nebude až tak jednoduchý, a nakonec jsme skončili v úplně jiném cenovém ranku a s 18 různými dráty v ruce. Proč ne třeba s dvaceti, můžete se zeptat. Protože po několika měsících neustálého přepojování drátů se už člověk těší na to, až se zase dostane k něčemu jinému, a také proto, že bylo potřeba v určitém okamžiku výběr zarazit, aby bylo možno celou akci vůbec provést…
Společenství hadů
Asi budete souhlasit, že průkazně slyšitelné rozdíly mezi kabely, a to jakýmikoli, jsou. Pokud nesouhlasíte, nezbývá než počkat a vyzrát do doby, kdy jednotlivé nuance a odlišnosti budete schopni zaznamenat. Nemyslím to ve zlém – všechny věci vyžadují trénink a určitou dávku zkušenosti a v tomto ohledu se člověk dostává do pozice zkušeného houslisty, který dokáže uchem poznat nejen ze které dílny nástroj pochází, ale také jakým smyčcem se na něj hraje.
Cílem našeho projektu nebylo sedět u měřících přístrojů a sledovat, kde se zastaví ručičky indikující odpor, kapacitu nebo indukčnost. Cílem bylo použít zejména uši a pokusit se zjistit, jaké (a případně jak velké) rozdíly jsou mezi reproduktorovými kabely různých tříd a značek. Uznáváme, že naměřené hodnoty by bylo zajímavé mít a postavit je proti poslechovým testům (a zjistit tak i případnou vzájemnou míru korelace), ale tyto údaje povětšinou najdete v dokumentaci jednotlivých výrobců, alespoň těch seriózních, a bylo by zbytečné se opakovat. Navíc jsou tyto hodnoty udávané většinou pro měrnou jednotku vodiče (takže se s délkou mění) a významně je může ovlivnit i způsob zakončení, tedy konektoru, který zase pro změnu může být připevněn ke kabelu různým způsobem.
Účastníci zájezdu
Původní projekt začal reproduktorovými kabely nejnižší třídy a to jednoduše proto, protože nás zajímalo, jestli vůbec má smysl utrácet tisícovku za metr nebo dva drátu, který se příliš neliší od běžné metráže z elektra na konci ulice. Už na začátku však bylo jasné, že i v této kategorii rozdíly jsou a mnohdy ne malé, padlo proto rozhodnutí srovnávací test trochu rozšířit.
Jednotlivé vyzyvatele jsme rozdělili do dvou kategorií. Ta nižší byla ohraničena limitem cca 400 EUR (10.000 Kč) za set. Setem v tomto případě myslíme pár reprokabelů o obvyklé délce někde mezi 2-3 metry, ukončených konektory. Délky se pochopitelně u jednotlivých výrobců liší, což je dáno zejména měrnou jednotkou: metry nebo stopami. Vyšší kategorie byla omezena dvojnásobkem, tedy cca 800 EUR (20.000 Kč) za set. Ceny kabelů a délek, které jsme měli k dispozici, najdete v níže uvedeném orientačním přehledu – mohou se však (někdy ne zcela pochopitelně) u jednotlivých prodejců lišit.
SKUPINA DO 10.000Kč/set:
ATOHM ZEF (5.900/2,5m)
AUDIOQUEST Rocket 33 (6.600/2,5m)
NORDOST White Lightning (6.300/2,0m)
NORDOST Purple Flare (8.700/2,0m)
PROSON P-217A (3.700/3,0m)
RAPPORT YPB621B (4.760/3,0m)
SHARKWIRE SSC-R Musical No.2 (3.190/2,5m)
VAN DEN HUL The Magnum Hybrid (9.200/3,0m)
VINCENT Premium (6.490/3,0m)
XINDAK SC-01 (1.990/2,5m)
SKUPINA DO 20.000Kč/set:
AUDIOQUEST CV-4 (12.900/2,5m)
BLACK RHODIUM Emperor DCT++ (18.700/3.0m)
FURUTECH Evolution II (17.000/2,0m)
KIMBER KABLE Monocle X (19.900/2,1m)
KRAUTWIRE Clever (19.500/2,5m)
OEHLBACH XXL Fusion Two (14.450/2,5m)
TELOS Black Reference (17.900/3.0m)
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid (19.400/3,0m)
K cenám ještě poznamenáme tolik, že prosté přepočítání na Kč/metr (tím, že vydělíte cenu setu jeho délkou) neplatí a porovnávat se takto jednotliví účastníci nedají, protože v některých případech narazíme na značně rozdílné ceny ukončení – asi každý chápe, že obyčejná pozlacená vidlička bude cenově nejspíš někde jinde než nextgenový konektor od WBT nebo rhodiovaný banánek s rozevíracím trnem.
Trh je pochopitelně mnohem bohatší, než by námi testovaný vzorek naznačoval. Do testu nebyl zahrnut Cardas, jemuž jsme se věnovali obsáhleji před časem, a který by se cenově vešel s modelem Crosslink. Ve speicalizovaných studiích narazíte i na Monster Cable, Viablue, InAkustik, Groneberg, Neotech, Atlas, HGA, Eagle Cable, XLO, Profigold a mnohé další, nepočítaje samostatně prodejnou metráž a konektory, ze kterých se dá podomácku leccos ukuchtit a to někdy i s dobrými výsledky, a nekonečné možnosti internetového obchodování, které otevírají prostor pro nekonečnou řadu dalších alternativ.
Jak dostat z kabelu maximum?
Nevinná otázka – mnoho odpovědí. Každý výrobce má svou cestu, konstrukční princip či materiály, které obhajuje a na příkladech vysvětlí, proč je to cesta nejsprávnější. Pro mnohé jsou zaklínadlem naměřené hodnoty, naneštěstí, tak jak to platí v celém highendu, ucho na čísla kašle a tak si své příznivce najdou i kousky, které se na papíře nemají čím pochlubit.
Nepoužívali jsme bi-wiring. Dle mého soudu to nemá co do činění s kabely a je to čistě věc výhybky konkrétních reprosoustav. Většina špičkových reprosoustav bi-wiring nepoužívá. Co však platí, je nejlepší kabel = žádný kabel, takže jednoznačné doporučení zní: co nejkratší a k oběma reproduktorům stejně dlouhý. Máte-li reproduktory umístěny významně nesymetricky k zesilovači – typické případ, kdy se zesilovač nenachází uprostřed mezi reprosoustavami – je nejrozumnější buď zesilovač přesunout a ušetřit za kabeláž, nebo budete muset utratit něco navíc a pořídit reprokabely stejně dlouhé.
Pozornost je třeba věnovat i kontaktu kabelu s terminály zesilovače a reprosoustav. Čím kratší kabel bude, tím víc se vliv konektorů projeví. Holý odizolovaný drát je nejhorším řešením, obyčejné banánky jsou hned po něm. Důvodem je nejen pevnost spojení, ale zejména oxidace, ke které zákonitě po čase dochází. Nerozebiratelné spojení lisováním zastudena tak bude vždy spolehlivější, než pájení, crimpování či šroubování. Dodatečně se dají nechat konektory zalisovat u některých výrobců – třeba Silver Audio toto nabízí přes zásilkovou službu – nebo je potřeba občas ukončení zkontrolovat, očistit a dotáhnout.
Některé reprokabely jsou směrové. V takových případech je nutno vždy umístit zesilovač výše, než jsou reproduktory, aby elektrony mohly samospádem volně stékat směrem, který naznačují šipky.
I takové nesmysly se občas dočtete. V našem testu byla minimálně polovina všech reprokabelů směrových. Je to slyšet? Směrovost má co do činění se způsobem, jak je stínění kabelu spojeno se zemí – je výhodné toto provést pouze na straně zesilovače, čímž se vyloučí zemnící smyčka a následně se tak může snížit práh šumu v celém systému zesilovač-reproduktor. Na druhou stranu to může mít vliv na změnu jmenovité impedance reprosoustavy (z pohledu zesilovače), což v případě kumulace impedančních problémů v systému zesilovač-reproduktor může vést k pravému opaku. Pochopitelně byl v průběhu testu několikrát proveden pokus se zapojením některých směrových reprokabelů nesprávným způsobem, tedy opačně, než indikovala šipka na opletu a nelze říci, že by to mělo nějaký pozorovatelný dopad na zvuk. Je ale fakt, že u komponentů, které byly v našem testu použity, se jakékoli problematické chování očekávat nedá.
Způsob stínění má zase na oplátku vliv na to, jak moc si můžete dovolit nechat reprokabel povalovat po zemi a v okolí jiných kabelů, zejména síťových. Nejbezpečnější je křížit všechny vodiče v pravém úhlu a rozhodně nenechávat kabely volně smotané ve smyčkách – pokud je to váš případ, pravděpodobně máte dráty zbytečně dlouhé a je potřeba je zkrátit.
Obecně platí, že nejlépe je signál na jeho cestě co možná nejméně rušit. Nesnažte se příliš střídat materiály: stříbrný kabel ukončený měděnými pozlacenými vidlicemi v rhodiovaných terminálech musí zvládat kvantum přechodových jevů na rozhraní dvojic různých materiálů. Pokuste se systém více zharmonizovat a pozorujte, co to dělá se zvukem.
Reproduktorový kabel má vliv na zvuk, někdy i dramatický. S vodičem mezi zesilovačem a reprosoustavami, zvlášť při větších délkách, je proto potřeba zacházet jako se samostatným a prakticky rovnocenným komponentem. Zaplatit dvacet tisíc za kus drátu se může zdát hodně, nicméně pokud to neuděláte, nikdy se nedozvíte, čeho je vaše aktuální sestava schopna. Proto jednoznačně doporučuji sáhnout do peněženky co nejhlouběji to jde a pořídit v rámci rozpočtu to nejlepší, na co narazíte. I v našem testu byl poslech reprokabelů nižších kategorií očistec – atributy dospělých kabelů jsou tu často jen v náznacích (to je ten lepší případ) a o kvalitním a prokresleném basu (s pár světlejšími výjimkami) se tu nedá vůbec mluvit.
Na čem se testovalo – hudba & stroje
Podobně, jako v loňském megatestu síťových kabelů Power Up!, se i tentokrát ukázalo nezbytné omezit výběr nahrávek, aby bylo možné dojít ke smysluplným závěrům a vzájemně testované kousky v delším časovém horizontu nějak porovnat. Tím nechci říci, že by se v přehrávačích netočila i jiná muzika (točila a to dost, protože na sedmi hudebních kouscích se půl roku žít nedá), ale hlavní část a zhodnocení proběhly vždy na stejném setu. Co se tedy kvalifikovalo:
Instrumentální miniaturu White Rabbit najdete na kompilaci The George Benson Collection (Warner, 7599-23577-2). Bílý Králík, jak mu familiárně říkáme, je cenný hned z několika důvodů. Jednak je to skvělá hudební záležitost, připomínající svou spontaneitou a živočišnou energií jazzovou improvizaci, jednak je to muzika bohatě instrumentálně obsazená. George Benson a jeho kytara mají ohromnou reputaci v popmusic, kde vznikly pro RCA a Columbiu songy bodující v žebříčcích, nicméně jsou to právě instrumentální čistě jazzová čísla, která Bensonovi nadmíru sluší a kde vpravdě exceluje. V Bílém Králíkovi mu mimo jiné sekundují Herbie Hancock na piano, Ron Carter na basu a Billy Cobham a Airto Moreira s perkusemi, kteří nás zaplaví barevnou koláží trumpet, kytar, kastanět, hammondek, tamburín a kdo ví, čeho ještě. Nahrávka byla pořízena v 70. letech a oplývá jemňounkým a skvěle rozlišeným zvukem, který v péči Mike Reese z The Mastering Lab naštěstí neztratil nic z původní vřelosti a dynamického stínování. Peak -2.66dB, DR12.
Gloucestershire Wassail Loreeny McKennitt je pravidelným čtenářům Audiodrom myslím už dostatečně známý, neboť tento a cappella kousek používáme zhusta a rádi k prověření toho, jak si komponenty poradí s prostorem, rozlišením a věrností podání lidských hlasů (kterých je v nahrávce rovnou několik). Je-li někde v poslechovém řetězci kompromis, zpěváci znějí jako z krabice, postrádají tělo, jsou od sebe příliš daleko nebo naopak v jednom chumlu, mizí ambience okolo mikrofonů nebo chybí artikulace hlásek. Wassail je pradávná tradice jižní Anglie, která má zajistit zpěvem a popíjením jablečného moštu dobrou úrodu další rok – je-li v provedení, jak se objevil na albu A Midwinter Night´s Dream (Quinlan Road, B0012096-02), nemůže být o kvalitě sklizně vůbec pochyb. Peak -0.10dB, DR12.
Young Lust Pink Floyd najdeme na albu The Wall z roku 1979. Byl by to jen další klasický kousek od Floydů, nebýt toho, že původní pásky dostal do rukou Krieg Wunderlich a pro Mobile Fidelity Sound Lab desku remasteroval (MoFi UDCD 2-537 Gold Ultradisc). Track vyžaduje od audio zařízení dobrou kontrolu zejména na spodku kmitočtového pásma, protože dostal do vínku bas poměrně těžkotonážní, a je náročný i na rozlišení systému, jinak některé jeho nuance zanikají. Proto jej tu máme. Peak -3.47dB, DR15.
Diana Krall produkovala zatím poslední album Barbry Streisand Love Is The Only Answer (Sony/Columbia, 88697433542). A nejenže jej produkovala, ale půjčila legendě Streisandové i svojí kapelu. Chyba, velká chyba, protože Barbra na desce ukazuje, proč jí nemůže Diana sahat ani po kotníky (i když k tomu ta druhá měla kdysi našlápnuto, dříve, než se utopila v mainstreamové komerci). In The Wee Small Hours of The Morning má excelentní aranžmá a famózní zvuk; flétna, piano, kontrabas, metly kroužící po činelu i sytý témbr zpěvaččina hlasu spřádají nezapomenutelný hudební polštář, a vytvářejí hluboké emocionální pojítko mezi hudbou a posluchačem. Peak -0.75dB, DR11.
Album Switch (Epic, 8287675189 2) vyšlo po dlouhé přestávce v roce 2005 a bylo prvním, kde se INXS museli obejít bez Michaela Hutchence. Najdete zde nádherně klenuté melodie, v čele s hymnickou Afterglow, i pecky opepřené dechovou sekcí. Devil´s Party je jedním ze silných singlů desky, která je silným comebackem kapely s novým zpěvákem za mikrofonem. Jde o moderní nahrávku, takže mikrodynamika úpí, nicméně makro je našlapaná až k digitální nule a skladba tak má melodický drajv a sílu, která cvičí s membránami reproduktorů jako na olympiádě. Bez zajímavosti není, že desku masteroval Doug Sax, tedy jeden z velmistrů tohoto umění. Dobrý systém by měl ukázat komprimaci tracku a současně udržet rozlišení instrumentálních partů, které se derou do popředí jeden přes druhého. Peak: clipping, DR8.
Následující popis jsem už jednou psal, ale neškodí si jej zopakovat: Hurt Johnnyho Cashe (American IV: The Man Comes Around, American 440 063 339-2, mastering Vlado Meller, Sony Mastering) je předělávka klasiky od Nine Inch Nails (z desky The Downward Spiral). Textury a barvy hlasu Johnnyho Cashe jsou neuvěřitelné a pokud člověk potřebuje prozkoumat schopnost artikulace systému, tak není lepšího tracku. Sám Trent Reznor z NIN skladbu komentoval takto: “Pustil jsem si to video a byl jsem konsternován… slzy v očích, ticho, husí kůže… neuvěřitelné. Cítil jsem se, jako bych přišel o dívku, protože jsem věděl, že skladba už nikdy nebude moje… Opravdu vás to přinutí přemýšlet, jak silně dokáže hudba v umělecké podobě komunikovat.” Peak -8.70dB, DR8.
Když John Williams komponoval úvodní fanfáru k původní trilogii Star Wars George Lucase tak zřejmě netušil, že se z ní stane notoricky známý symbol novodobé filmové hudby. Sám k tomu říká: “Úvod filmu byl vizuálně strhující, se všemi těmi velkými písmeny ubíhajícími dozadu a vesmírnými plavidly, takže bylo jasné, že i hudba musí diváka zaujmout a že bude potřeba něco hodně silného. Chtěl jsem zachovat romanticky militaristickou atmosféru a tak jsem sáhl po dechových nástrojích a zkomponoval plamenný leitmotiv pro trumpety, horny a trombóny, do podoby téměř vojenského marše. Většina lidí má chuť, když to slyší, vyskočit a salutovat…“. Verze, kterou jsme použili, pořídil The Hollywood Symphony Orchestra (MEMO INF169) jako čistě digitální nahrávku, a vůbec ne špatnou. The Arrival At Naboo představuje po úvodní fanfáře lehce orientálně laděný motiv, s klouzajícími glissandy harf, zvonivými triangly a hlaďounkými smyčci, podtrhujícími ve vzduchu visící napětí. Peak -1.84dB, DR12.
Protože testování probíhalo v dlouhém časovém úseku, bylo, podobně jako u hudby, nutno zásadním způsobem omezit výběr použitých sestav. Nutno podotknout, že kabely se nenacházely na jednom místě všechny současně, takže jen velmi málo z nich prošlo úplným poslechovým kolečkem na všech sestavách. Snažili jsme se proto spíše sestavit logické skupiny, které by byly uvnitř vzájemně porovnatelné – na jedné sestavě se tak povětšinou točilo 5-6 kousků ze stejné cenové relace, popřípadě s obdobným zvukovým charakterem, aby bylo možno podchytit rozdíly.
Drtivá většina kritického poslechu, řekl bych tak 90%, probíhala na stabilních zařízeních vybraných tak, aby se tam objevily komponenty z nižší i vyšší cenové relace, a současně tak, aby bylo vůbec možno něco slyšet. Námitkou může být, proč jsme nepoužili i komponenty z nejlevnějšího ranku, jako je NAD nebo Denon. Jednoduše proto, protože u těchto přístrojů, i když jsou všeobecně nejrozšířenější, se nedá mluvit o nějaké zvukové dotaženosti, takže kabel tu spíše funguje jako jakýsi korekční člen. Může to mít sice (a většinou má) vliv na zvuk výraznější, než u dražších kolegů, ale člověk si nikdy nemůže být jist, co vlastně poslouchá, jestli kabel nebo něco jiného. Takže tak.
SACD/CD přehrávače: Primare CD32, Luxman D-05 a Accuphase DP-510
Zesilovače: Primare I32, Luxman L-590AX a Accuphase E-560
Reprosoustavy: Audio Physic Virgo V, Dynaudio Confidence C1 a Xavian Giulia, (okrajově Chario Constellation, Xavian Preludio, Revel Ultima Studio2, B&W 805 Diamond a Atohm G 1.0)
Propojovací kabely: vždy a pouze jen Homegrown Audio (HGA) DNA, reproduktorové kabely: vždy a pouze Krautwire Fractal jako reference.
Vyhlašování vítězů
Aby z tohoto článku nevznikl padesátistránkový traktát, najdete popis zvukových vlastností jednotlivých účastníků testu v samostatných recenzích, k nimž se dostanete v příslušné sekci Audiodrom.
Kdybych měl osobně vytipovat 3 kousky v každé kategorii, které mě zaujaly nejvíce, podělili by se o pomyslné stupně vítězů následující (v abecedním pořadí):
Nižší třída: Atohm ZEF - Audioquest Rocket 33 - Rapport YPB621B
Výborně ale zahrál i Nordost Purple Flare (s typickou nordostí čistotou a precizností), Vincent (s hlubokým a v kategorii vynikajícím basem) a Xindak (za ty peníze prakticky zdarma).
Střední třída: Furutech Evolution II – Krautwire Clever – Kimber Kable Monocle X
Poklona jde rovněž k Audioquest CV-4 (analogová pohodovost), Black Rhodium Emperor DCT++ (dynamika a drajv) a Van Den Hul The Revolution (prostor a hladkost zvuku).
Linky na jednotlivé podrobnější recenze jsou v následující tabulce:
SKUPINA DO 10.000Kč/set:
ATOHM ZEF (5.900/2,5m)
AUDIOQUEST Rocket 33 (6.600/2,5m)
NORDOST White Lightning (6.300/2,0m)
NORDOST Purple Flare (8.700/2,0m)
PROSON P-217A (3.700/3,0m)
RAPPORT YPB621B (4.760/3,0m)
SHARKWIRE SSC-R Musical No.2 (3.190/2,5m)
VAN DEN HUL The Magnum Hybrid (9.200/3,0m)
VINCENT Premium (6.490/3,0m)
XINDAK SC-01 (1.990/2,5m)
SKUPINA DO 20.000Kč/set:
AUDIOQUEST CV-4 (12.900/2,5m)
BLACK RHODIUM Emperor DCT++ (18.700/3.0m)
FURUTECH Evolution II (17.000/2,0m)
KIMBER KABLE Monocle X (19.900/2,1m)
KRAUTWIRE Clever (19.500/2,5m)
OEHLBACH XXL Fusion Two (14.450/2,5m)
TELOS Black Reference (17.900/3.0m)
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid (19.400/3,0m)
Jako již tradičně i tentokrát upozorňujeme, že není v možnostech jedince a jednoho lidského života objektivně otestovat veškeré možné kombinace přístrojů a kabelů a jejich projev v konkrétních poslechových podmínkách. Proto tento test nechť čtenář bere jako inspiraci, která má za cíl jej nasměrovat k zajímavým kouskům na trhu. Pravidlem číslo jedna by měla být vlastní zkušenost a návštěva specializovaného studia.
Na tomto místě děkujeme všem, kteří byli ochotni zapůjčit své kabely do testu a vyšli našim požadavkům maximálně vstříc (Nisel SK, Eurostar Ostrava, Gaia Connections, HiFi Studio Melissa, Superhifi, Horizon Trading Prague, Telos Audio, Vlk Electronic, High-End Studio a Krautwire), i těm, kteří ochotni nebyli a přesto mají v nabídce skvělé kousky (Hifi Store, Absolute Audio).
