AAI Assoluto NSA
Vypravil jsem se za kamarádem, který napájí svoji sestavu (v ceníkových cenách za necelé 4 miliony) skrze Accuphase PS-1250. Celé to hraje v od prvního do posledního šroubku na míru postavené akusticky ošetřené místnosti, prostě paráda. Abych ho neovlivnil – očekávání lepšího dokážou s vnímáním zvuku udělat zázraky – šel jsem na to od lesa. Říkám mu: „Mám tady na test zapůjčený prototyp síťového kabelu, není to úplně špatné, ale hodně věcí se mi na tom nezdá, tak bych rád znal tvůj názor.“ On na to prohodil něco ve smyslu tak proč to tam tedy nosím a s trpitelským výrazem se uvelebil do své poslechové pozice. Assoluto šlo do volné zásuvky v PS-1250 a nebylo zapojené nikam dál, což on ale nevěděl, domníval se, že vyměňujeme kabel u předzesilovače.
Chvíli poslouchal se zavřenýma očima a postupně jsem pozoroval, jak se mu podmračený obličej roztahuje do úsměvu. Uplynuly asi další čtyři minuty, kdy vyskočil a začal rázovat po místnosti: „Hele, říkals, že to nehraje a ono je to lepší!“
Paralelní CO?!
Poslední teorie “špinavé sítě” říká, že příčinou různých modulací rušení a zkreslení není elektrická síť jako taková. Problémem jsou – a to ve stále větší míře – komponenty samy. Různou míru EM a RF interferencí generují svými spínanými zdroji, digitálními obvody, diodovými usměrňovači, nebo displeji. A protože energie ze zásuvky neteče, ale osciluje mezi komponenty navzájem, tato rušení se zpětně modulují do celé napájecí větve, a tak pronikají z komponentu na komponent. Podle citlivosti jednotlivých zařízení se to pak obvykle projevuje jako rozmazání, tonální zkreslení, ztráta tranzientní dynamiky, neschopnost správně reprodukovat prostor, nebo třeba jen tím, že u toho nevydržíte sedět celý večer. Může jít o relativně malé ztráty, které jsou ale naneštěstí kumulativní a pak se slyšitelně projeví. A proto se objevila myšlenka paralelní filtrace.
Paralelní znamená jednoduše připojení nějakého zařízení do napájecího okruhu (volné zásuvky ve zdi, distributoru nebo filtru), takže se zařízení nenachází v pomyslné ´cestě´ AC přívodu je komponentům. Z pohledu audiofila pak další úvaha probíhá následovně: paralelní filtr nemůže znamenat ztráty, jelikož není „vložen“ do cesty „signálu“ a nemá tím pádem neduhy běžné sériové filtrace, jako například škrcení dynamiky. Ač je taková logika zavádějící a značně černobílá, věrohodnější vysvětlení vzhledem k značnému množství proměnných nenabídne ani erudovaný technik, snad jen dodá svůj pohled na věc. Polemizovat s tím či oním názorem ale není předmětem této recenze.
Aby to bylo fér, musím přednést ještě jednu teorii, týkající se paralelních zařízení. Ta říká, že nic takového neexistuje a že cokoli pověsíme paralelně k napájení, bude nutně fungovat jako anténa pro RFI a další vysokofrekvenční rušení, takže problém neřešíme, ale naopak zhoršujeme. Existují i zařízení, která si myslí, že dokážou tuto míru zarušení kvantifikovat (například IsoTek Noise Analyser). S tímto anténním problémem souhlasím, nicméně, stejně jako v prvním případě, je i zde jedna zásadní potíž: měření ne vždy koreluje s preferencemi posluchačů.
V důsledku mohou mít pravdu oba tábory – nebo ani jeden a je to všechno úplně jinak. Z čistě pragmatického hlediska mi to je osobně vcelku jedno, zajímá mě v podstatě jen jediné: Vnímám změnu jako zlepšení? Pokud ano, výborně. Pokud ne, ztrácím zájem. Naštěstí se různá paralelní zařízení zkoušejí velmi snadno; prostě je jen zapojíte do volné zásuvky ve stejném okruhu (zeď, filtr, distributor) a nemusíte u toho nic přehazovat nebo vypínat. Existuje značné množství specializovaných filtrů, jako PS Audio Noise Harvester, iFi iPurifier, Nordost Qk1 a Qv2, několik typů Ansuz Sparkz, Furutech NCF Clearline, několik verzí Shunyata Research Typhon, Telos Audio Macro Noise Reducer, Acoustic Revive RPC-1K, QSA, a spousta dalších značkových i neznačkových. Mnohé z nich jsem vyzkoušel a všechny do jednoho zvuk ovlivňují. Některé k horšímu, některé k lepšímu, některé významně zlepší jeden atribut, aby současně zhoršily jiný ve smyslu něco za něco. To jsou ale specializovaná zařízení. Pak je tu další nekonečné univerzum možností: jako paralelní zařízení můžete použít i libovolný síťový kabel.
Experimenty s ČÍM?!
S experimenty s paralelními jednotkami jsem začal zhruba před pěti lety. Tenkrát jsem potřeboval pro účely recenze zahořet nejmenovanou síťovou šňůru, a tak jsem jej prostě zapojil do nevyužívané zásuvky ve zdi na stejném síťovém okruhu. Zvuk zkolaboval. Hudba začala být ukřičená a prostorové informace prakticky zmizely. To mě nastartovalo a ve stejné pozici jsem vyzkoušel i další kabely, co jsem měl tehdy zrovna k dispozici. Výsledky měly značný rozptyl. Přinejlepším se nestalo skoro nic (to kupodivu když tam byla běžná šňůra, jakou dostanete v krabici k přístrojům), většinou proběhla menší či větší zvuková degradace. V jednom případě jsem zajásal, protože se zvuk stal atraktivnějším, ale po pár hodinách bylo jasné, že ta atraktivnost je dána vyostřením na vršku a máznutím basu, takže vylezl detail a ztučnil se spodek. Taková tradiční líbivá past. Nicméně bylo jasné, že paralelně zapojené zařízení něco se zvukem dělá, a tak jsem v dalších letech pochopitelně využil každé příležitosti to znovu zkusit. A světe div se, občas jsem narazil na produkty, které se projevovaly opravdu pozitivně. Příkladem může být Shunyata Research Omega XC v2, která přiměla moji sestavu znít rafinovaněji. Detaily byly jemnější, barvy přirozenější, zlepšila se i makrodynamika, zvuk měl víc síly. Nebo vcelku cenově dostupný Roth Audio Ariya, který vylepšil nástrojovou separaci, mikrodynamiku a objem středobasu, i když to bylo vykoupené určitou dávkou dopřednosti. Na opačném spektru byla trojice síťových Ansuz C2/D2/DTC, kde to prostě v této paralelní pozici nefungovalo, přestože Ansuz C2 nadále spokojeně používám pro napájení komponentů. Opravdové překvapení dorazilo před dvěma lety se zemnícím blokem Synergistic Research Galileo SX Ground Block. Je to aktivní zařízení, do kterého byste měli zemnit ostatní komponenty. Když byl Galileo SX připojený ale nezapnutý, když prostě jen tak visel na volné zásuvce, aniž by k němu bylo cokoli dalšího připojeno, bylo to úžasné. Hudba jako by se probrala k životu a elektronika zmizela. Nebylo to něco za něco, zlepšilo se úplně všechno. Když jsem blok zapnul, kouzlo pohaslo. Ale uznejte, kdo by si pořídil něco takového, jen aby to nechal nevyužité viset na zásuvkovém okruhu? No a podobně dobrou zkušenost jsem později měl i se síťovým Synergistic Research SRX, jen ne v tak výrazném měřítku. Když to shrnu, bylo jasné, že je možné paralelním připojením něčeho na zásuvkový okruh možné zvuk proměnit k lepšímu, a to ještě významněji než výše zmíněnými specializovanými zásuvkovými moduly. A když ke mně letos dorazil i nový AAI Assoluto (mimochodem výborný síťový kabel sám o sobě), vyzkoušel jsem jej i tímto netradičním způsobem. Tím se dostávám i k objasnění názvu této recenze, pokud vás zmátl – za zkratku NSA nemůže AAI, ale já. Je to jednoduše NeStandarní Aplikace. A Assoluto nejenže vše výše popsané trumfnul, ale míra zlepšení byla bez nadsázky dramatická.
Dramatická JAK?!
Nejlépe by se to dalo asi dalo shrnout pod výraz ´rozšířená realita´. Rozdíl se dá jednoduše popsat i příměrem mezi sledováním filmu ve 2D a ve 3D. Například v krásné irské lidové písni Molly Bán (Alison Krauss, A Hundred Miles on More) je jemné hudební předivo utkáno ze vzájemných harmonií akustické kytary, americké citery, banja, a mandolíny, která je laděná oktávu pod klasickou mandolínu. Nahrávka je pořízená ve Studiu A nashvillského Sound Emporia, které více než co jiného připomíná velký akusticky ošetřený obytný prostor, a máme tu hned čtyři strunné nástroje, každý – kvůli technice hraní – v jiné výšce i relativní vzdálenosti od sebe, od svého mikrofonu i od mikrofonu zpěvačky. Nejdůležitější je, že nahrávka je živá a všechny zmíněné instrumenty – spolu s kontrabasem, bubny a hlasem – hrály spolu, takže mikrofon každého chytil nejen zvuk nahrávané stopy, ale pochopitelně i něco ze zvuku partů ostatních. Slyšíte tak, kdo je blíž a kdo je dál, kdo je výš a kdo níž, kdo víc vlevo a kdo vpravo, slyšíte tak i fázové nesrovnalosti u těch, kdo by byli normálně za hlavou ale stereo je tam pochopitelně umístit nedokáže. Slyšíte i ohromnou plasticitu strun zepředu dozadu, správně bych měl napsat hloubku nástroje, a slyšíte i rozdíl mezi relativní prostorovou statikou (bicí a kontrabas) a prostorovou dynamikou těch instrumentů, které se v průběhu hraní vůči mikrofonům pohybují, protože pochopitelně muzikanti s nimi nesedí strnule. Audio sestavy zdánlivou strnulost ale reprodukují a my tak jásáme nad tím, že je ten či onen hráč v perspektivě víc vlevo či víc vpravo, vpředu či vzadu, aniž bychom byli schopni slyšet, že dochází k dalším pohybům v rámci nástrojem vymezeného prostoru. Týká se to i hlasu, zpěvačka není figurína a hlavou za mikrofonem hýbe, mnohdy velmi výrazně. Všechny tyto nuance se navzájem poskládají do celku, který drasticky změní vnímání kompletního obrazu směrem k holografickému vjemu, zmíněné rozšířené realitě. A AAI Assoluto v tomto sehrál v mém systému klíčovou roli. Nově získaná trojdimenzionalita je doslova závisláckou přidanou hodnotou a je triviálně jednoduché otestovat, zda se člověk neplete – prostě stačí Assoluto vytáhnout ze zásuvky, nic víc, nic míň. 3D brýle spadnou a jsme zpátky v běžném kině.
Full Dimensional Sound
Projekt Full Dimensional Sound odstartoval Capitol hned s úsvitem LP okolo roku 1950, nejprve jako mono, později i jako stereo. Cílem bylo se pokusit zachytit zvuk orchestru v koncertním sále se stejnou dimenzionalitou a barevnou bohatostí jako naživo, z perspektivy diváka v první řadě. Počátkem roku 1958 se tak na palubovce Stage Seven studií Samuel Goldwyn v Hollywoodu rozesadil Concert Arts Symphony Orchestra, aby pod taktovkou dnes již legendárního Ericha Leinsdorfa nahrál program nazvaný Portraits in Sound. Šlo o tohle: zdokumentovat počátek romantického období klasické hudby a s pomocí tehdy moderní nahrávací zachytit moment, kdy hudba přestala být pouze formálním cvičením, a kdy začala malovat obrazy, vyprávět příběhy a zprostředkovávat nálady. Šlo o přerod od intelektu a hráčské techniky k bohatosti barev a emocí. Capitol k tomu zvolil (a díky bohu za to) velmi minimalistickou techniku. Stereo panoráma měla na starosti pouze jedna trojice Neumann mikrofonů: dva ve výšce 5 metrů vlevo nad prvními houslemi a vpravo nad celly, ten třetí na diagonále uprostřed nad dřevěnými dechy. Kontrabasy, bubny a žestě dostaly ještě navíc svoje pomocné mikrofony a program se nahrával na třístopý kotoučový Ampex. Sáhl jsem po verzi na CD, kterou v roce 1994 z originálních pásů pečlivě zrestauroval Doug Sax a která zní spektakulárně i bez AAI Assoluto. Muzikálnost, teplota barev a rozložení prostoru patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co se kdy ocitlo na pásku. Je těžké vypíchnout to nejlepší, protože prezentovaný výběr z Rimsky-Korsakova, Sain-Saense, Smetany, Chabriera, Dukase, Verdiho a dalších je obrazotvorným ohňostrojem nálad a ukázkou možností práce se zvukem orchestru. A tahle nádherná hudba se stala s AAI Assoluto naprosto pohlcující, jako by mě zvuk obtočil svou náručí kolem dokola. Týká se to jak drobných jednotlivostí, tak ve výsledku i celku. Například v Russian Easter Overture (Rimsky-Korsakov) je simultánně s houslovým partem slyšet rytmické poklepávání, které bez Assoluto připomíná spíš jakýsi nechtěný rušivý hluk v hloubi smyčců. Je vcelku jasné, že jde nejspíš o prstem hranou strunu, ale je to jasné spíše na základě dedukce a znalosti partitury, nikoli ze zvuku samotného. Systém podpořený AAI Assoluto s tím práci nemá, identifikuje to jednoznačně jako harfu a vytvoří z toho samostatný hudební děj, usazený do kontextu orchestru. Zvuk se tak přesune ze svého neurčitého umístění to perfektně ohraničeného prostoru dál vlevo od houslí, a člověk může slyšet, jak doznívání tónu vystřeleného harfou cestuje směrem dopředu, až zanikne někde na úrovni nalevo od mého ucha, dobré 2 metry od reprosoustavy. Není to nepodobné fázovému efektu štěkajícího psa v QSoundu z alba Amused to Death Rogera Waterse, a je to velice reálné.
Dalším výborným kouskem je Rossiniho Passo a Sei (Tanec šesti) s hravými klarinety, které AAI Assolute vykresluje s milimetrovou přesností. Každý z nich je ve svém vlastním prostoru a má svůj vlastní rozměr ve všech třech osách. Tohle se opravdu povedlo, a když Assoluto vytáhnu ze zásuvky, z klarinetů se stane pouhopouhá klarinetová sekce a předozadní rozlišení z velké části zmizí – jako když se posunete z první řady do řady desáté.
AAI Assoluto
AAI Maestoso jsme na Audiodromu recenzovali v době, kdy byl ještě na špici katalogu značky. Od té doby se mnohé událo a k Maestoso přibyla vylepšená verze Maestoso 2 a objevila se i nová vlajková loď Assoluto. Konstrukční principy však zůstaly obdobné – vodiče pevného průřezu z ultračisté postříbřené mědi, zakázkové a upravované Schuko a IEC konektory (k dispozici je koncovka C15 i C19), a pochopitelně i firemní technologie IST, Interference Suppression Technology. Ta je teď u Assoluto ve své třetí generaci, IST3 ASL. AAI webové stránky o tom říkají následující: Ide o technológiu na spracovanie a úpravu materiálov, vodičov aj izolantov za účelom modifikácie ich vlastností s cieľom nielen odolávať, ale aj absorbovať a eliminovať negatívne javy najmä v súvislosti s elektromagnetizmom a rezonanciami. [..]
Nie sú to pritom zmeny na úrovni nuáns, alebo na spôsob „niečo za niečo“, ale zásadné a pozitívne zmeny vo všetkých parametroch zvuku, postrehnuteľné aj menej skúsenými poslucháčmi. Vďaka technológii IST sa otvárajú nové kvalitatívne možnosti nielen reprodukcie, ale aj záznamu zvuku.
Jako všechny ostatní AAI šňůry je i Assoluto tak akorát těžký, tak akorát silný, a tak akorát ohebný (pokud nepotřebujete rádius menší než nějakých 15 centimetrů, je to v pohodě). Navíc v této konkrétní aplikaci, kdy nikam kabel nepřipojujete, na nějakých zatáčkách až tak nesejde, jen bych jej nenechával ležet na zemi.
Jak jsem napsal na začátku: Z čistě pragmatického hlediska mi je osobně vcelku jedno, zda přidávám do systému filtr nebo anténu nebo obojí. Zajímá mě v podstatě jen jediné: Vnímám změnu jako zlepšení? Pokud ano, výborně. Pokud ne, ztrácím zájem. Tady bylo to ano tak jasné a jednoznačné, že nebylo co řešit.
P.S. Neproklínejte mne, pokud to u sebe doma uslyšíte jinak. Co spojit s čím je ta pravá vysoká škola hifi a bylo by škoda se o tento proces ochudit. Možná na vás někde čeká nějaký jiný filtr či kabel, kterým dosáhnete něco podobného.
Cena v době recenze: 4 335€/104 000 Kč,- za 1,5m
Výrobce: www.aai.ski.sk
Kontakt: Authentic Audio Image (AAI), Povážská Bystrica, +421 905 694 943
(C) Audiodrom 2023
