DIAMOND SOUND Ground Unit
Zemnící jednotka, která nezemní. Přesto má schopnost výrazně proměnit zvuk, který reprosoustavy pošlou k vašim uším. Červený hadr pro ty, co si nedokážou zdůvodnit, jak přesně to může fungovat, vábnička pro všechny, kdo se jsou ochotni v cestě za lepším zvukem pustit do méně probádaných vod. Český výrobce do nich odvážně skočil a nejenže se neutopil, ale vyplaval s hodně zajímavým konceptem, plně konkurenceschopným s čímkoli zpoza hranic.
Jak se to tedy má s tím zemněním? Nemá smysl se pouštět do složitého zdůvodňování, vlastně není ani co – litrová krabice, připojená na šasi nebo volné konektory přístrojů a nepropojená s ničím dalším, jako zem (minimálně v technickém smyslu slova) fungovat nemůže. Přinejlepším jako ekvipotenciální svorkovnice, když na ni svedete všechny přístroje. To ale není tento případ.
„Virtuální zemnící jednotky“ nicméně nejsou v hi-fi nic nového. Asi největší kus práce na tomto poli udělal švédský Entreq, který už před dvěma desítkami let naplnil dřevěnou bednu minerální směsí, nazval to Tellus a rozpoutal peklo. Ono to totiž nějak fungovalo a lidé za to byli ochotni zaplatit nemalé peníze. A podobné bedny v mnoha variantách Entreq prodává dodnes, jen ty částky narostly až nehorázně. Se skřípáním zubů a s vidinou ukrojit si z trhu do tohoto vlaku naskočili postupně další – nejen desítky bezejmenných výrobců, ale i jména jako Furutech (NCF), Nordost (QKore) nebo Synergistic Research (UEF a celý grounding program), kteří se pokusili celé „zemnící“ problematice vštípit alespoň zdání technické způsobilosti. Vypadá to jednoduše a spousta zaručených návodů koluje i po internetu, takže si můžete zkusit uzemnit komponenty třeba do pytle se substrátem z Bauhausu, promíchaným s odpadem z místního klenotnictví a je to. No, takhle jednoduché to zase není. V podstatě je to ale úplně jedno – jediné co mě jako posluchače zajímá je, co to dělá se zvukem.
Diamond Sound
Atanase Želazkova živí robotické linky, strojní zařízení a CNC technologie, takže má k inženýringu podstatně blíže než švédští farmáři. Hlavně má ale rád muziku a zkoumá možnosti, jak její domácí reprodukci posouvat dál. Společně s Romanem Wernerem, zkušeným hifi matadorem, dali základ partě, která se rozhodla zjistit, co lze dostat ze „zemnící“ periferie.
Diamond Sound Ground Unit je hliníkový stříbřitě eloxovaný válec o průměru 120 mm a výšce 160 mm. Jednotka je pasívní, takže se nijak nenapájí, připojíte ji pomoci klasického reproduktorového banánku, pro nějž je v horní zlacené části připravený vstup. Počítejte s tím, že válce jsou dost těžké, každý váží přes 4 kila, takže je potřeba je postavit na pevný podklad. Pozitivní je, že se snadno zkouší, nemusíte vypínat sestavu ani nic přeskládávat. Jednotku prostě jen připojíte příslušným kabelem.
V rámci pokračujícího prototypingu jsem měl doma jedenáct (!) variant jednotky, které se lišily materiálem elektrody, materiálem konektoru, a skladbou a množstvím směsi uvnitř. Každá měla svůj „zvuk“, respektive svůj způsob, jakým se do výsledného zvuku promítala. Důležité je si uvědomit, že veškerá zlepšení a zhoršení, která jsou spojena s napájením sestav, jsou jen obtížně přenositelná od sestavy k sestavě. Jinými slovy, co funguje u mě určitým způsobem, nemusí nutně fungovat stejně i jinde. A naopak. I proto důrazně doporučuji si vnos jednotek Diamond Sound vyhodnotit doma, nikoli u kamaráda. S výrobcem je komunikace přívětivá a není problém podobnou zkoušku zorganizovat. Kdybych měl stručně shrnout efektivnost jednotlivých prototypů jednotek, které jsem měl k dispozici a které jsem několik týdnů proti sobě porovnával za shodných podmínek, tak by to bylo:
Typ I – černé pozadí, fluidnější a vřelejší zvuk, měkčí ale plný bas, dynamický komfort, staženější prostor do šířky.
Typ II – otevřená, transparentně neutrální, tvrdý a pevný bas, fokus, staženější prostor do hloubky.
Typ III – podobná jednotce I, s otevřenějším zvukem, aktivnější na vršku pásma, více vzduchu.
Typ IV – velmi podobná dvojce, ale jemnější zejména ve středovém pásmu, měkčí bas, znělejší výšky.
Typ V – extrémně holografická, výborná a přesná hloubka prostoru, vokály jsou éteričtější, menší zvukové tělo.
Typ VI – ostřejší, dravější, víc svítí na detail, dynamicky plošší, muzika je hektičtější a mechaničtější.
Typ VII – scéna hodně ukotvená směrem dolů, temnější, utlumenější a matná ambience.
Typ VIII – krásný prostor, nervóznější na výškách, znělá cinknutí se rozsypávají, pěkně utažený bas.
Typ IX – expanzívní ambience, výborná artikulace a separace, hluboký a čistý prostor, housle na hraně ostrosti, ne tak barevné.
Typ X – triodově teplý, nasycenější, sonornější, velmi čistý, fyzické hlasy, výborná artikulace, tiché pozadí.
Typ XI – široký a hluboký prostor, ale ne tolik 3D ve vnitřním rozlišení, dynamicky relaxovanější, vokály éteričtější.
Zcela záměrně neuvádím, jak se jednotlivé Ground Unity odlišovaly konstrukčně, přestože jsem tyto informace k dispozici měl – je to pochopitelně know-how Diamond Sound. Navíc něco jako „nejlepší“ tu ve všeobecném slova smyslu neexistuje, šlo o prototypy s cílem vyzkoušet, jakým směrem se dá při použití té či oné konstrukce zvuk ohnout. Vytáhlo se z toho to nejlepší a vznikly tak první dvě konečné varianty:
Ground Unit E1 – pro černější pozadí, pevné a barevné středy, muzikálnost, artikulaci, bohatší harmonické textury a hlubší prostor.
Ground Unit E2 – pro přehlednější a otevřenější zvuk, více vzduchu, pevnější tranzienty, fokus a prostorovou přesnost a definovanější bas.
Jedna i druhá jednotka má pak schopnost pomoci vyzmizíkovat reprosoustavy a vytvořit realistické a holografické poslechové pole.
Abych to trochu zkomplikoval, hodně záleží na kabelu, kterým Diamond Sound Ground Unit připojíte. Výrobce dodal s prototypy dostatek propojovacího materiálu, založeného na čistě měděných koaxiálních kabelech. Sáhl jsem do vlastních zásob a vyzkoušel i další propojovací varianty, od kabelů s pevným průřezem, přes splétaná lanka, koaxiály, a dokonce i kovové fólie. To všechno jako měď, stříbro, nebo kombinace. Jedna žíla, dvě, nebo i tři. A všechno to je slyšet různým způsobem a přijde na to, co sedne nejlépe. Někdy je to oříšek, protože jednomu albu sluší určitý typ jednotky propojený určitým způsobem, u jiného je nejlepší jiná konfigurace. Taková cesta obvykle vede do pekla, protože pak člověk zkoumá, co zapojit s čím, místo toho, aby poslouchal hudbu. Fantastické bylo, že jsem byl schopen si vyzkoušet řádově nějakých 40 různých variant, a nakonec se dopracoval do famózního výsledku. Diamond Sound pracuje na definitivních propojovacích řešeních s pány Ernestem Vargou a Peterem Hubačkem z π (Pi) Audio Cables ze Slovenska, takže je na co se těšit.
Co se týče zakončení propojení, na jedné straně bude banánek, na druhé vám výrobce osadí jakýkoli konektor si přejete. Diamond Sound totiž můžete připojit v zásadě skoro na cokoli, co je k dispozici – nevyužité XLR, RCA, USB, Ethernet, Schuko a kdo ví co ještě. Šasi přístrojů „uzemníte“ pomocí lopatek či dokonce holým vodičem pod šroubek nebo do příslušné zemnící matice. Můžete zkusit připojit i podstavy reprosoustav, reproduktorové terminály (na minus), rack, nebo dokonce i sebe. Můžete jednotky znásobit a propojit je mezi sebou stylem „do hvězdy“. Rozdíl mezi jednou, dvěma či třemi je co do velikosti přínosu inkrementální, při dalším přidávání už jsou změny postřehnutelné méně. Se vzájemnými kombinacemi více různých typů jsem už měl štěstí méně, ale to neznamená, že to nebude přesně ta správná cesta pro někoho jiného.
Ohýbání časoprostoru
Teď to nejdůležitější – co to dělá se zvukem? Diamond Sound Ground se nějakým zázračným a naprosto přirozeným způsobem napároval na komponenty i akustiku místnosti, ohnul časoprostor a posadil mě na stoličku do studia s muzikanty. To zrovna opět hrála Alison Krauss která, jak pravidelní čtenáři Audiodrom již poznali, hraje docela hodně často, protože její A Hundred Miles or More je jednak výborně nahraná muzika, jednak je to jedno z alb, kde prakticky ke každému tracku máte i vizuální kontrolu kde kdo stojí, na co hraje, v jaké výšce se zrovna nacházejí ústa interpreta či mikrofon, a kde se pohybují například housle vůči němu (mikrofonu), protože jak známo, když hrajete na housle, dost těžko je udržíte v neměnné pozici. Rozkmity bodů, kde se smyčec dotýká strun, tak představují desítky centimetrů. Obecně jsem hodně spokojený s tím, jak celá moje sestava tyto prostorové děje zobrazuje a celková úroveň přesnosti poskočila nahoru i v rámci projektu TAD Revolution One. No a Diamond Sound to postrčil k úplné dokonalosti. Jednotka potřebuje nějaký čas na to, aby si „sedla“, takže jí při přepojování dejte alespoň 20 minut před poslechovým zhodnocením; z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že na druhý den to hraje ještě lépe a pak se to dál už nemění.
Zmínil jsem ohýbání časoprostoru. Samozřejmě, že nic takového prostý hliníkový válec dělat nemůže, ale skoro. V podstatě jde o to, že je to jako by byly stěny poslechového prostoru nahrazeny neviditelnou membránou, která mění velikost podle prostoru v nahrávce. Navíc, a to už vůbec netuším, jak je možné, je celá scéna imerzívní, zvuk mě obklopí jako v surroundu, přičemž uspořádání a preciznost prostorové scény se vůbec nemění. Očekával bych spíše opak. Velikost reprodukovaného prostoru je v případě dvou reprosoustav pochopitelně určitým fantomem a je potřeba odlišit, co je nahrávka a co místnost. Dá se říct, že čím více odrazů, tím větší prostor a tím horší definice. Druhý aspekt, zodpovědný za prostorovou iluzi, tkví ve sfázování (měniče vůči sobě, reprosoustavy vůči sobě, komponenty vůči sobě, komponenty vůči místnosti). Pak pochopitelně i způsob, do jaké míry je naše definice prostoru utvářena jednotlivými smysly, v tomto případě ušima. Chtěl bych mít, ale nemám naprosto žádné vysvětlení pro to, jak Diamond Sound jednotky mohou vnímání prostoru ovlivnit, ale ovlivňují.
Zvuková třídící linka
Ve vhodné konfiguraci dávají Diamond Sound Ground jednotky muzice i větší sílu. Kombinací dynamiky a pevnějšího basu dostanete větší balistickou průraznost, vpravdě diamantovou. Jako byste dostali zbraň většího kalibru, jako by vaše reprosoustavy o něco vyrostly a hrály autoritativněji, jako by měl zesilovač víc wattů. Drnknutí na basu prostřelí vaši kevlarovou vestu. Přičítám to čistšímu pozadí, ze kterého muzika vystupuje ve větším kontrastu. Je to poměrně návykové a slyšitelné zejména když se vrátíte zpět (rozumějte – vypojíte káblík z jednotky Diamond Sound); zvuk jako by se zmenšil a zkrotl a všechno vzrušující zmizelo.
Naprosto luxusní jsou s Diamond Sound Ground hudební kousky se složitějším obsazením. Tím nemyslím obvyklou kuňkající norskou zpěvačku, doprovázenou kontrabasem, ale pořádné big bandy, symfonické a komorní orchestry, dixielandové a bluegrassové kapely, chorální díla, opery, nebo třeba i velikány padesátých a šedesátých let (Fitzgerald, Armstrong, London, Cole, Sinatra, atd.), za kterými stála aranžmá mnohočlenných těles. To vše umí Diamond Sound moc pěkně rozplést a dostanete tak absolutní přehled o každém zvukovém ději ve správných prostorových relacích. Tj. tak, jak se dostaly na pásek, desku nebo rekordér. Například takové Brittenovo Te Deum (Westminster Choir, St.Mary Virgin Cathedral, Chesky Records), nahrané na jediný mikrofon zavěšený z nadhledu v prostoru, vám rozepne místnost do velikosti chrámové lodi a pošle vám do něj stohlavý sbor a velké varhany. Měl jsem přesně přehled, kde jednotlivé hlasy stojí a užíval jsem si i takové detaily, jako vzduch procházející měchy varhan.
Mít přehled se hodí i u progresívního metalu. Album Systematic Chaos (Dream Theater) je sice typickým produktem doby s plochou dynamikou a na nějakém prostoru si u něj také nesmlsnete, ale je to výborná muzika, kde má s pomocí Diamond Sound každá nástrojová stopa své místo. Třeba kombinace kytarového sóla, vznášející se nad výbornou basou a krásnými vyhrávkami na klávesy po třetí minutě v In The Presence of Enemies Pt.1, je dokonale roztříděná a každá zvuková molekula putuje do uší způsobem, jako by byly napojené přímo na mixážní pult. A to se ostatně opakuje dalších 70 minut, například v monumentální Repentance. Moc rád bych podobné nahrávky jednou viděl v reedici, tentokrát bez nadbytečné komprese.
Závěrem
Tentokrát to shrnu jen krátce a polopatě: byli byste blbí, kdybyste to nevyzkoušeli. Jen tak zjistíte, jestli to něco ve vaší sestavě dělá nebo ne. Za sebe můžu autorům jen zatleskat.
Diamond Sound - Ground Unit E1
Diamond Sound - Ground Unit E2
Cena za ks: 21 000 Kč
Kontakt: Diamond Sound, tel. 725 838 038, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
(C) Audiodrom 2024
