ACCUPHASE DG-58

V této recenzi se nedočtete příliš mnoho technických informací. Ty si koneckonců můžete jednoduše dohledat na internetu (je v každém smartphonu a online překladače už dnes fungují spolehlivě). Cílem je spíše popsat filozofii nejmocnějšího digitálního procesoru od Accuphase a nechat čtenáře nakouknout pod pokličku toho, co všechno si s takovým zařízením mohou dovolit. Na úvod stačí napsat, že vám tento stroj pomůže vyřešit akustiku a nastavit si zvuk zcela dle svých představ.

Den, kdy se věci změnily

Po jednom měsíci hraní si s ´voicing equalizerem´ DG-58 od Accuphase můžu pouze suše konstatovat, že:

• Předtím jsem se naivně domníval, že mi to hraje dokonale,
• Předtím jsem uvažoval, že si možná pořídím ještě jeden audio systém na agresivnější muziku,
• Předtím jsem měl jen velmi teoretickou (a ne zcela správnou) představu, jak mohou jednotlivá pásma/oktávy ovlivnit zvuk.

Takže to je stav předtím. Jaký je stav potom? Když to řeknu jednoduše, tak bez tohoto zařízení se potom už existovat nedá. Je to s podivem, protože za tu dobu, co flirtuji s audiem, jsem měl možnost pracovat už se čtyřmi "korektory akustiky", a zatím jsem necítil potřebu je nechat v systému natrvalo.

Co s tím?

Je fakt, že libovolnou poslechovou místnost je lepší snad ani neměřit - člověk když vidí všechny ty nerovnosti, no hrůza. Pak ovšem začne vrtat hlavou, jak je co nejvíc vyhladit. Můžete na to jít různě - akustické úpravy jsou to nejefektivnější, nicméně proporce dané místnosti vám vždy zabrání některé problémy vyřešit. A nesejde na tom, je-li místnost malá nebo velká - mám zkušenost, že ty velké obvykle se sebou přinášejí větší problémy, než malé, kde se lépe kontroluje dozvuk. Pokud selžou možnosti úprav, nastupuje elektronika. Když pominu analogový ekvalizér Technics SH-8065 s třiatřiceti pásmy, který jsem kdysi dávno záviděl svému kamarádovi, byl mou první seriózní zkušeností v této oblasti Lyngdorf.

DSP Lyngdorf Roomperfect RP-1 je patrně nejjednodušší, nejefektivnější a nejrychlejší cesta, jak z korekce akustiky vytřískat maximum za rozumné peníze. Zapojuje se do analogové cesty mezi zdroj a zesilovač, popřípadě do páskové smyčky zesilovače. Pomocí přibaleného mikrofonu si přístroj sám ´osahá´místnost a podle zvolené cílové charakteristiky provede korekci zvuku. Skvělá věc, která má jen jedinou nevýhodu - kromě 7 předdefinovaných ekvalizačních průběhů (voicingů), z nichž v reálu využijete tak dva až tři, nemůžete do automaticky vygenerovaných korekcí zasahovat.

Další v řadě byl Copland DRC 205. Ten už uměl spolupracovat s počítačem a člověk si tak mohl vyeditovat svou vlastní ekvalizační křivku, což otevřelo nové možnosti. Naneštěstí uživatelskou hodnotu a potenciál, který DRC 205 mohl mít, srážela pro opravdové highendové aplikace  kvalita vestavěného převodníku - přístroj přijímal jen analogový signál a to ještě pouze přes nesymetrické RCA cinche.

Později mě svou všestranností nadchl velmi levný studiový Behringer DEQ2496 Ultracurve Pro, který uměl neuvěřitelné věci, o nichž si můžete přečíst v našem testu. Tento masteringový procesor je hračkou, která dokáže člověka zabavit na týdny a měsíce a vřele ji doporučuji - nestojí moc a experimenty s ní vám otevřou nové obzory. DEQ2496 ovšem nedokáže automatickou korekci akustiky, a i když se nakonec určitých výsledků dopracujete manuálně, je to poměrně zdlouhavé a vyžaduje to určité zkušenosti. Navíc má přístroj relativně mizerné převodníky, takže ve špičkových systémech kompenzace sice něco vylepší, ale na druhou stranu zase pokazí.

Poslední výlet mezi DSP se odehrál s McIntosh MEN220. Americká firma k tomu přistoupila po americku - koupila licenci na lyngdorfovský Roomperfect, zavřela ho do legendární krabice a ztrojnásobila cenu. Takže nic nového pod sluncem - přístroj najde uplatnění jen u skalních přívrženců značky, kteří doma nestrpí jiný design, jinak nic navíc nenabídne.

Accuphase DG-58 dorazil nedávno, jde už o čtvrtou generaci digitálních procesorů značky. Zůstává věrný tradičnímu vzhledu, tj. vychází vstříc zájemcům o jakoukoli barevnou verzi, pokud je to saténově zlatá. Narozdíl od výše zmíněných gentlemanů však jde neuvěřitelně logicky a perfekcionisticky navržené zařízení s vestavěným operačním systémem (platforma Windows 7), jehož faktický přínos je tak zásadní, že se vám podlomí nohy.

Takhle vypada uzivatelské rozhraní (jedna z obrazovek):

Předtím jsem se domníval, že mi to hraje dokonale...

No ano, se změnou bydleni jsem si mohl dovolit luxus zcela nové poslechové místnosti, od prvotního návrhu na stavebním výkresu až po finální realizaci. Mohl jsem strávit další tři roky postupným vychytáváním menších akustických neplech, hraním si s difuzí a absorbcí, s různými komponenty i jejich postavením. Výsledkem byl zvuk takového kalibru, že jsem 90% mnichovské výstavy jen odzíval a na těch zbývajících 10% v životě nebudu mít peníze. Kromě jediného většího excesu na 30Hz a jednoho menšího na 510Hz jsem se s přehledem vešel do +/- 2,5dB v 1/6 oktávovém vyhlazení, a to od 25Hz do 20kHz, s fajnovým vyrovnaným 250ms dozvukem (od cca 120Hz nahoru).

Proč tedy má Accuphase DG-58 takový přínos? Prostě 1/6 oktávy je pořád příliš hrubé rozlišení a na 1/12 se o nějakých +/- 2,5dB nedalo ani mluvit. Navíc jsem zmiňoval onen peak na 30Hz, který sice frekvenčně nevadil, ale vadil v čase - svou rezonancí setrvával v místnosti příliš dlouho na to, aby nebyl slyšet, a tím částečně ´přepisoval´ část dalšího spektra.

Accuphase jde na ideální zvuk dvěma způsoby - i když je můžete libovolně kombinovat nebo některý nepoužít vůbec, doporučuji je použít oba, a to v předepsané souslednosti.

| VOICING |

Voicing je de facto něco podobného, co umí Lyngdorf RoomPerfect ve svém Focus módu. Přibalený mikrofon postavíte do pozice, v jaké normálně posloucháte a DG-58 sám provede korekci vzhledem k referenční křivce. Accuphase kromě obligátní zcela rovné čáry 10Hz-100kHz (režim FLAT) nabízí tři další předdefinované průběhy s mírnějším či větším sešupem na horních oktávách, ale ty nejspíš nevyužijete. Rovná čára je přeci jen rovná čára, a každý by rád slyšel, jak mu to vlastně doma bude hrát, když to bude hrát rovně. Za tím cílem sami můžete přistroji povolit, jak velké odchylky od ideální rovné čáry má tolerovat, a kterými se nemusí zabývat. Veškerá komunikace s DG-58 probíhá prostřednictvím dotykové obrazovky jako na tabletu, popřípadě dálkovým ovladačem. Nekorigovanou a korigovanou odezvu v místnosti vidíte na obrázku.

Další možnost je použít funkci SMOOTH, která si sama změří akustický průběh místnosti a koriguje pouze anomálie - tzn. respektuje křivku místnosti a jen ji vyhladí. No a v neposlední řadě si můžete přiloženým stylusem nakreslit přímo na obrazovku libovolnou jinou referenční křivku a DG-58 vytvoří voicing, který ji bude kopírovat. Hotový voicing pochopitelně můžete libovolně editovat a dál upravovat, s přesností na 0,5dB. Accuphase ještě nabízí i módy měření reprosoustav a další finesy, takže jej mouhou s úspěchem využít i ti, kdo si svépomocí třeba reprosoustavy staví.

V zásadě je ale na konci voicingové operace, ať už to byla kterákoli z výše uvedených, voicing. Tedy zvuk, který chcete a který máte rádi. Chtít ho musíte, protože si ho můžete sami nastavit a hrát si s tím pořád dokola tak dlouho, dokud se vám to nebude líbit. Accuphase má 30 vestavěných pamětí, mezi kterými můžete za pochodu přepínat a porovnávat "on the fly". A pokud by vám nestačily, připojíte zezadu USB disk a importujete/exportujete donekonečna. V zásadě není s tímto zařízením problém si vytvořit průběh pro každé jednotlivé CD, co máte doma. Co CD, pro každou skladbu, když přijde na věc. DG-58 v průběhu voicingu pracuje samostatně s levým a pravým kanálem - příklad toho, jak vypadají rozdíly mezi kanály před a po voicingu vidíte na obrázku dole. Synchronizace obou reprosoustav znamená mnohem přesnější fokus a preciznější prostorovou lokalizaci.

V mém konkrétním případě jsem si uložil voicingy tři: ideální rovnou čáru, vygenerovanou v automatickém režimu, tutéž čáru dodatečně vykorigovanou do rozmezí +/- 0,5dB v celém rozsahu a jeden ´smooth´průběh.  Rozdíl mezi automatickou čárou a tou zcela neúprosně rovnou slyšitelný není, je to jen jaksi pro dobrý pocit. Rozdíl mezi vyhlazeným průběhem, respektujícím akustiku, a neupraveným signálem je - rovná čára hraje o dost lépe - nikoli však ideálně. Jakmile jste hotoví a spokojeni, můžete jít na ekvalizaci.

| EKVALIZACE |

Ekvalizace u DG-58 umí totéž, co dříve zmíněný Technics SH-8065, jen s tím rozdílem, že tady máme k dispozici 80 (!) pásem, která můžete regulovat v rozmezí +/- 12dB, a všechno probíhá v digitální doméně. Vyhnete se tak dvojí konverzi signálu (za předpokladu, že nekrmíte DG-58 z analogových vstupů). Tohle je otázka experimentů - já měl DG-58 zapojen do digitální smyčky přímo k Accuphase DP-720. V případě analogového připojení Accuphase doporučuje DG-58 připojit až nakonec, před koncový zesilovač, aby se korigoval až konec cesty signálu. První varianta je rozhodně zvukově čistší.

Funguje to následovně:

Aktuálně máte zapnutý vybraný voicing, dejme tomu - a to je dost pravděpodobné - že si vyberete jako já tu nejrovnější čáru. Hraje to skvěle, jen tomu chybí život. To už je úděl rovných čar v audiu. Takže si pustíte své oblíbené CD - pokud možno jich vyberete víc, a to těch, na kterých něco uslyšíte - a opět pomocí dotykové obrazovky a stylusu nebo prostřednictvím dálkového ovládání tu přidáte, tam uberete, bod po bodu, frekvenci po frekvenci. Accuphase vám to ulehčí tím, že si můžete navolit širokou ekvalizaci (vysoké Q) a plynule tak zvlnit body v sousedících 19 pásmech. Škoda, že není možno velikost Q upravovat, ale kombinací obou režimů uděláte s trochou cviku prakticky cokoli.

Takže hrají kupříkladu oblíbení Pink Floyd (Diana Krall, Patricia Barber, Dire Straits, nebo jiná povinná audiofilní muzika) a vy si hezky v klidu dotvoříte zvuk podle svých představ a vkusu. Já se držel desek s klasickou hudbou, protože jich mám hodně, a tam si moc velký rozptyl od oné rovné čáry dovolit nemůžu, jinak začnou trpět barvy akustických nístrojů. Můžete tam ale vnést trochu jiskry a vzduchu (nad 12kHz), můžete lehoulince stáhnout 5-6kHz (sametovější zvuk) a podobně - já to mimo jiné využil k strmému uříznutí všeho, co se děje pod 27Hz, což je spodní pracovní bod mých Bowers & Wilkins 802 Diamond. Zmizelo tak neurčité rozmazání na nejspodnějším spodku a odlehčilo se zesilovači. Současně to koresponduje s koncem rejstříku velkého piana, takže při -3dB na 23Hz člověk o nic nepřijde (pakliže neuctíváte chrámové varhany). Dopracujete se tak do čáry, která už není úplně rovná (sic!), ale která se vašim uším moc a moc zamlouvá. Všechno hezky uložíme do paměti DG-58 a je to. Jenže co když mám kromě klasiky pár stovek metalových alb? A co sbírka elektronické hudby? Co sólové klavírní recitály? Co japonští Kodo bubenící?

Předtím jsem uvažoval, že si možná pořídím ještě jeden audio systém na agresivnější muziku...

Pokud jste dočetli až sem, tak víte, že síla Accuphase DG-58 spočívá - kromě generování ideálních akustických průběhů - v tom, že tyto ideální průběhy můžete následně rozházet a rozvlnit podle libosti. Nikoli však tak, jak chce místnost, ale tak, jak chcete vy!

Obrovskou výhodou je, že můžete své reprosoustavy přinutit hrát konejšivě a medově sladce, nebo je jediným stiskem tlačítka v reálném čase donutit k apokalyptickému nářezu. Předpokládá to pochopitelně řetězec, který je transparetní natolik, aby nic nemaskoval. Nečekejte, že sestavu, která hraje sama o sobě medově a přitlumeně, s pomocí DG-58 transformujete do brilantních výšin. Accuphase DG-58 by měla být jen jakási třešnička na dortu, finální doťuknutí správně vyváženého systému - nebudete přeci montovat přítlačné křídlo na traktor.

Právě tím, že má domácí sestava byla už předtím dobře vyvážená, měl jsem s agresívní metalovou muzikou problém. Byla příliš dokonalá, příliš studiová. Chyběla špetka dravosti, více života. Tím se dostávám k tomu, že s DG-58 si člověk sám vyvrátí spoustu hifi předsudků. Hodiny a hodiny sedíte jak přikovaní před obrazovkou a posunujete jednotlivými ekvalizačními body. Chcete, aby vám kopák sloupnul omítku, tak automaticky začnete posilovat oblast, kde čekáte bas, někde okolo 30-50Hz, možná 80Hz? A výsledkem je jen dunivý a slitý zvuk. Zajímavé věci se začnou dít až mnohem výš, začíná to na 120Hz, ale s razancí a atakem bicích a basy se dá kouzlit ještě výš - 600Hz, 1kHz, 5kHz...

Abych to zkrátil, protože nemá smysl uvádět ekvalizační křivky, ke kterým jsem se postupně dopracoval jako pro mě ideálním pro jednotlivé žánry (každý máme jiné výchozí podmínky), tak hlavní využití Accuphase DG-58 ja takovéto:

Poslouchám Edelmanna a Chopinovy Balady, krásný znělý zvuk, sytý a bohatý, nahoře jiskrný, plný odstínů a nádherných dozvuků. Další CD, Anthrax a jejich Persistence of Time, parádní nařez, ostré staccato kytar, hromobití bicích, brilantní sóla, nic netahá za uši ani ve velké hlasitosti, zvuk jako ve studiu. Další CD, swingující Harry James, nádherný prostor, blyštivé dechy, úchvatná dynamika, transparentní scéna, krásně sejmuté nástroje. A tak dál. Prostě jen stisknete tlačítko a vyberete ten správný frekvenční profil. Z dobrého se tak stane lepší a z výborného dokonalé.

Malými krůčky k velkým výsledkům

DG-58 můžete přepnout do módu RTA, tedy analyzéru v reálném čase. Získáte tak představu o tom, v jakých frekvenčních pásmech se nalézá energie různých nástrojů, zvuků a hlasů. Je to důležité, protože pak víte, kde na displeji můžete výsledný zvuk ovlivnit. Je tu ale jeden problém.

Narozdíl od technika za mixážním pultem nemáte k dispozici jednotlivé stopy. Můžete ovlivňovat pouze finální mix, což má svoje limity. V zásadě jste v pozici někoho, kdo dostal za úkol remasterovat hotovou vinylovou desku. Chcete slyšet více prsty na strunách kytary, tak můžete povytáhnout oblast okolo 5-6kHz, zjistíte ale, že současně začaly být prominentní sykavky ve vokálu. Takže je potřeba být velmi zdrženlivý a každou změnou se proposlouchat, než ji akceptujete nebo zamítnete. Nedoporučuji ekvalizační křivky nastavovat poslechem audiofilních skvostů - ty už jsou samy o sobě zmasterovány tak, že další pomoc nepotřebují. Lépe je použít nahrávky normální - ty, které nejvíc posloucháte a kterých je většina. Máte-li nějaké oblíbené a zvukově zprzněné CD, vytuningujte si ho ´na míru´ a uložte do paměti.

V podstatě maximální ekvalizační zásah, který jsem kde vytvořil, byla odchylka 2dB od rovné čáry. Drtivá většina posunů byla v rozmezí 0,5-1,5dB. Pokud si myslíte, že tak malá korekce nebude slyšet, tak se pletete. A pokud to přesto neuslyšíte, DG-58 nepotřebujete a raději investujte do zbytku řetězce.

Tři senzační zprávy na konec...

Než jsem si začal s Accuphase DG-58 hrát, zajímalo mne, jak moc zařízení samo o sobě ovlivňuje hudební signál. Prakticky každý DSP přístroj ho totiž zatím ovlivnil, bohužel k horšímu. Přes nepopiratelný přínos směrem k vyrovnanému frekvenčnímu průběhu to DSP nezvládají v časové doméně - posuny fází se promítají rozmazáním, ztrátou prostoru či jeho zkreslením nebo chybami v lokalizaci. Nevím, jak je naprogramovaná voicingová rutina u Accuphase, ale nic z těchto neduhů jsem neslyšel. A to je první nejlepší zpráva v tomto textu.

První dva dny jsem zařízení připojoval střídavě přes analogové a digitální vstupy na zbytek accuphasího řetězce (DP-720, C-2410, C-2820, A-70) a se zažazenými - ale vynulovanými - korekčními obvody jsem poslouchal, jestli DG-58 nechává sám o sobě na hudbě otisk. Odpověď je ano, ale jen někdy. Je-li připojen do cesty analogovému signálu (přes RCA nebo XLR), chová se stejně, jako předzesilovač. Zvuk je ušlechtilejší, o malinký fous temněji posazený a jemnější, malinko oloupený o přesné tranzietní hrany. Jen upozorňuji, že se tady bavíme o nuancích v high endu par excellence a je to třeba tak brát. Kterékoli z uvedených zařízení odstřelí levou zadní většinu soupeřů. Pokud jsem šel digitální cestou (v mém případě ethernetové kabely Audioquest Vodka tam i zpět), nepostřehl jsem jakýkoli zvukový rozdíl mezi stavem, kdy byl DG-58 vypnutý nebo jím procházel signál. A to je ta druhá nejlepší zpráva v tomto textu.

Mám tu ale i jednu kritiku. Accuphase ve svých materiálech tvrdí, že DG-58 umí přes HS-Link (to je to ethernetové rozhraní RJ-45) zpracovat DSD signál z SACD. Neumí. Respektive umí DSD zpracovat, ale 1bit/2.8224MHz je převzorkován na 176.4kHz. A to je škoda, protože pak by to bylo ještě zajímavější.

Pokud si Accuphase DG-58 pořídíte, můžete jej využít jako čistokrevný DAC. Jeho vnitřní architektura je totožná s vlajkovou lodí firmy, SACD přehrávačem DP-720, tedy 8 paralelně řazených MDS++ převodníků 32-bit/192kHz Hyperstream ES9018 od ESS Technology - jak je u Accuphase zvykem, tak pečlivě vybíraných s minimálními tolerancemi.  Stěží najdete na trhu něco lepšího, odpovídá tomu ovšem i cena 11,300€. Vzhledem k možnostem přístroje jde ale pořád o zatraceně výhodnou koupi.

Okamžik, kdy takové zařízení včleníte do sestavy, je zlomový - Accuphase DG-58 je tak první a jediný komponent, který by mohl dostat 100% hodnocení v našem žebříčku, ale protože si to malinko pokazil tím DSD, dostane jen 98%. I tak se obávám, že ho v dohledné budoucnosti nic nepřekoná.

Předtím jsem měl jen velmi teoretickou (a ne zcela správnou) představu, jak mohou jednotlivá pásma ovlivnit zvuk...

A protože jsem několikrát v průběhu recenze nakousl, že cestování jednotlivými oktávami přináší nejedno překvapení, připojuji orientační tabulku, co který kmitočet s muzikou dělá. Všimněte si, kupříkladu, že bas (a zejména ten rockový) není posazen tak nízko, jak se intuitivně předpokládá. Příjemné hraní.

30Hz
dunění a burácení, může udělat zvuk příliš zahuhlaný

40Hz
strmá atenuace frekvencí pod 40Hz přinese razantnější a definovanější bas

50Hz
přidat pro plnost basu
ubrat pro zlepšení čistoty a přehlednosti zvuku

60-100Hz
dusot kopáku a tympánů

100Hz
kopák, spodní rejstřík piana, plnost kytar a snares, tvrdší basa
ubrat, zaznívají-li příliš kytary

200Hz
tvrdší kytary, plnost zvuku, základ gongového zvuku činelů, ´těžší´prezentace
příliš mnoho zahuhlává vokály

250Hz
trojrozměrnost hlasu, bohatost zvuku, teplejší prezentace
příliš mnoho zahuhlává akustickou kytaru

300-500Hz
plné a teplé smyčce
ubrat, zaznívá-li piano, kopák je tupý a bubny nemají definici

600Hz
bručení a definice elektrické basy
příliš mnoho má za následek telefonní nebo ztenčený zvuk, piano zní jako hrací strojek

1kHz
definice a razance basových linek
ubrat, zní-li vokál ´nachlazeně´, nebo jsou-li kytary nebo dechy příliš přeexponované

2kHz
brilance dechů a smyčců
ubrat, je-li vokál ukřičený, nebo je-li ztenčené piano

2-4kHz
atak metalové kytary, atak piana, drknutí basy, definice úderu bicích, prezence vokálů
ubrat, pokud je zvuk zahuhlaný, zlepšuje vzdušnost vokálu

4-6kHz
lepší prezence piana, lepší definice rockové kytary, prsty na strunách, atak bicích, posouvá zvuk k posluchači
ubrat pro snížení únavy z poslechu, ubrat pokud jsou bicí příliš ztenčené

6-8kHz
ubrat v případě zvýrazněných sykavek, ukřičeného a neklidného zvuku - zlepšuje transparenci

8-12kHz
projasňuje dechy, zlepšuje brilanci činelů
ubrat pro redukci agresívních činelů

14-15kHz
zlepšuje syntezátory, přináší do hudby vzduch, dělá vokál křehčím

Kontakt: Nisel SK, Bratislava, tel. +421 905 203 078