MEGATEST LEVNÝCH STOJANOVEK
Pamatujete si doby, kdy jste s hifi teprve začínali? Pamatujete si, jak snadné bylo posouvat se ve kvalitě zvuku výš a výš s každou změnou reprosoustav, zesilovače nebo ostatních audio komponentů? A i když jsme v začátcích neměli peněz nazbyt, tak jak jednoduché bylo tyto změny postupně realizovat? Ti, co se časem došplhali až ke svým momentálním sestavám snů potvrdí, že potom se už změny dělají obtížně, neboť je to velmi náročné pro bankovní konto a mnohdy je těžké i sám sobě vysvětlit, že jsem zaplatili tolik za tak malý zvukový posun. U levného hifi si nemusíte nic obhajovat a rozdíly v komponentech slyšíte hned a jasně - právě proto mě práce s levnými stojanovými reprosoustavami tak bavila.
Už pár let se nám v high-endové audiotechnice pomalu ale jistě krystalizují tři kategorie:
- Něco, čemu se říká hifi, a co určuje především nízká cenovka; je příjemné, že hifi nás ze společnosti nijak nevyčleňuje
- Něco, čemu se říká high end, tedy to, co si nemůže dovolit jen tak každý bez toho, aby byl už označen za blázna
- Něco, čemu se říká opravdový high end, respektive ´Absolute Spitzenklasse´, a co je mimo dosah většiny z nás.
Vtip je v tom, že kategorie první je společensky přijatelná, neboť je v proporci k běžné spotřební elektronice - když to řeknu velmi zjednodušeně, tak za dvakrát tolik peněz mohu očekávat dvakrát tolik muziky. Kategorie druhá má značný rozptyl a najdeme v ní kousky, které se řídí stejným pravidlem, a kousky, které jsou ze zvukového hlediska stále ještě nedospělé hifi a zbytečně je přitom přeplácíme. Tam, kde v hifi stačí desetitisíce, v highendu poletují již statisíce bez jakékoli garance, že za ně dostanu i odpovídající zvuk.
No a onen ultrahighend je oříškem nejtvrdším, neboť prezentace komponentu jako ´Spitzenklasse´ je založena čistě na pocitu výrobce nebo konzumenta. Někdy jde o opravdu špičkovou techniku, jindy je vloženo podstatně víc snahy do sepsání marketingových taháků, jindy jde zase jen o to, aby ´to´ vypadalo co nejlépe, když už to bude stát tolik. Cena je irelevantní, mnohdy neodráží nic jiného, než odvahu výrobce dopsat dostatečný počet nul k reálným nákladům.
Levné reprosoustavy
I když slovo levné bývá relativní, asi budete se mnou souhlasit, že levné je něco, co si může dopřát opravdu každý, pokud chce. A tak jsem se pustil do menšího průzkumu, co si může člověk pořídit ve stojanových reprosoustavách, chce-li investovat méně než průměrnou mzdu. Strop investice se tak ukotvil na pěkných kulatých 20.000 Kč.
Ve zmíněných highendových kategoriích se náklady na vývoj, výrobu, distribuci a podporu jednoduše promítnou do ceny a pak už nezbývá doufat, že si to někdo koupí. V levném hifi je základní premisou počet prodaných jednotek - pominu-li DIY, tak žádný výrobce nepustí do světa výrobek, u kterého nečeká prodeje alespoň v řádu stovek kusů. Musí se tak nutně vypořádat s mnoha technickými omezeními, aby si onen výrobek zachoval cenovou konkurenceschopnost. Tam kde v drahém high endu není sto tisíc žádná míra, hraje se v hifi o každou tisícikorunu.
Jak jsem zmínil, snad právě proto je hifi kategorie tak zábavná - existují zde značné rozdíly, je z čeho vybírat, a když se netrefíme, finančně nás to nezruinuje a můžeme zkusit něco jiného. Práce s budgetovými monitory byl jeden z nejzajímavějších srovnávacích testů, které jsem si v poslední době dopřál.
Metodika
Celý projekt se odehrával v průběhu dvou měsíců, kdy mi společnost dělalo 9 krabic, ze kterých jsem postupně lovil účastníky testu a osazoval je do dvou sestav různé kvalitativní úrovně (viz. popisek v jednotlivých recenzích). Poslouchalo se jednak v běžné nezatlumené místnosti cca 30m2, která byla spíše méně než více zařízená a akusticky modelovala běžný 1+kk v novostavbě, jednak v akusticky optimalizovaném prostoru s parametry kontrolní místnosti masteringového studia.
Reprosoustavy stály vždy buď na stojanech k nim určených, nebo na stojanech univerzálních. Základní srovnání proběhlo vždy bez nasazených mřížek a bez hrotů. Pokud reprosoustava umožňovala manipulaci s výhybkou, tak se prvotně poslouchalo v nastavení od výrobce. Vždy se přitom začínalo na stejné pozici v místnosti (vyznačené na zemi lepící páskou) a pak se případně rozteč nebo pozice jednotlivých vyzyvatelů v prostoru optimalizovala.
Rozdíly v citlivosti reprosoustav činí takovéto hromadné testy problematickými; přehazovat malé bedýnky na stojanech není nic těžkého, ale to co po zapnutí uslyšíme, bývá maskováno rozdílnou hlasitostí. Serióznímu poslechu tak nejprve předcházely poslechy zkušební, kde se každé reprosoustavě přiřadila ta správná hodnota hlasitosti.
Účastníci zájezdu
Protože nešlo o kompletní zmapování trhu s monitory do 20 tisíc, jako spíše o nasměrování zájemců oblastem, kterých si všímat při rozhodování, omezil jsem se na reprezentativní vzorky od distributorů, kteří byli schopni pro test zapůjčit více než jednu reprosoustavu. Na stojanech se tak vystřídalo devět párů levných stojanových (regálových, chcete-li) hifi monitorů, jejichž recenzi si přečtete rozkliknutím každé položky:
Od Horn Distribution, Praha:
Od Jasyko, Brno:
Od Horizon Trading Prague, Praha
Pokud bych to měl shrnout, tak i mezi levnými stojanovými reprosoustavami se dnes dají najít kousky, které dají s přehledem na frak různým "legendárním" vintage reprosoustavám z 80. a 90. let. Díky čínským fabrikám můžeme už za málo peněz mít doma krásně zpracované monitory, které budou dělat radost. Někde je to na úkor zvuku (Heco Aleva GT 2020, někde to s ním jde ruku v ruce (Dali, Canton, Monitor Audio), jinde zvuk odpovídá pojetí (AQ). Tak nějak nad tím vším ční výborné Dynavoice Definition DM-6, které žhavě doporučuji každému, koho potkám.
Jak jsem napsal v úvodu, práce s budgetovými monitory byl jeden z nejzajímavějších srovnávacích testů, které jsem si v poslední době dopřál, právě kvůli individualitám, které v poslechových seancích vykrystalizovaly. S těmito mrňousy mne začalo hifi opět bavit.
VELMI DĚKUJEME VŠEM FIRMÁM, STUDIÍM A JEJICH ZÁSTUPCŮM ZA JEJICH LASKAVOU SPOLUPRÁCI NA TOMTO PROJEKTU!
