Ivan Moravec: CHOPIN NOCTURNES
Label: Supraphon
SU 4097-2
Producent: E. Alan Silver
Mastering: Jan Lžičař
Nahráno v dubnu 1965, kaple Sv. Pavla, Kolumbijská univerzita, New York, a listopadu 1965, Mozartsaal, Konzerthaus, Vídeň
Ivan Moravec - piano (Steinway, Bösendorfer)
Když jsem Nokturna Ivana Moravce poslouchal poprvé (a pak znovu a znovu), chtěl jsem o jejich neuvěřitelném provedení i zvuku napsat něco víc, něco originálního. Pak jsem se začetl do doprovodného bookletu Supraphonu (mimochodem výborně zpracovaného) a zjistil jsem, že Pavel Ryjáček už vlastně všechno podstatné podchytil.
„Jednou z prvních nahrávek, jež Ivanu Moravcovi přinesla respekt a zajistila mu místo mezi nejlepšími pianisty 20. století […]. Mnozí kritici označují právě tuto nahrávku Nokturen za referenční a nejlepší; slovy Henryho Fogela (Fanfare): "...vtáhne posluchače hluboko do samotné hudby - nikoli do světa interpreta, ale přímo do toho Chopinova." Ivan Moravec Nokturna vypráví v obdivuhodné škále barev a dynamiky (až po neuvěřitelně jemné, sotva dotýkané tóny), v přirozeném plynutí hudby, jako by nebylo taktových čar a jednotlivých not. Supraphon přináší tuto legendární nahrávku s citlivě remasterovaným zvukem, který odkrývá větší bohatství barev Moravcova klavíru.“
A je to přesně tak. Prezentovaný zvuk je úplnou výkladní skříní tonalit, barev a dynamiky. Citlivá a snová Moravcova hra je krutým zatěžkávacím testem pro audio systém, neboť jemné odstíny a mikrodynamické škály vyžadují barevnou věrnost a tranzientní rychlost; struny klavíru jsou občas spíše jakoby stlačovány kladívky, než aby šlo o úhoz, a má-li to systém rozlišit, klade to obrovské nároky na jeho kompletní vyváženost. Nic zde není uspěchané, Moravcovu hru krásně vystihl jeden recenzující z Amazonu:“…je to jako kdyby seděl sám v pokoji, ztracen v rozjímání, nevnímající nic okolo sebe, pouze krásu hudby – a vložil do ní všechno, srdce i duši, do každé noty, do každého trylku, do každého dotyku.” Zdánlivým klidem se ale nenechejte zmást, pak přijde Nocturne No.4, Op.15 nebo Nocturne No.7, Op.27 a Steinway zahřmí takovou silou a dynamikou, že musím vyskočit a stáhnout rychle hlasitost, aby to přežily reproduktory.
Jde o nahrávku z roku 1965, takže je jí potřeba prominout nádech přílišného jasu v horním rejstříku, rovněž stereobáze je širší a nablízko sejmuté piano tak větší než ve skutečnosti. Nicméně strhující přirozenost Moravcova výkonu, spojená s překrásně zachyceným zvukem ji jednoznačně řadí k nejlepším klavírním kouskům, jaké se kdy dostaly na magnetofonový pás. Vydavatel nechal nahrávku remasterovat (Jan Lžičař), což vedlo k potlačení šumu a citlivé ekvalizaci bez toho, aby jakkoli utrpěla půvabná tonalita a harmonická bohatost – velká poklona Supraphonu!
Sám Ivan Moravec vzpomíná na nahrávací session s E. Alanem Silverem takto: “Pan Silver mě ve Vídni rozčiloval tím, že snad hodinu hledal místo, kam má ten klavír postavit. Prostě chodil po sále a tleskal – zkoušel, kde by to znělo nejlépe a nejdéle. Nakonec ten klavír postavil do nejneuvěřitelnějšího rohu a nechal mě poslechnout, jak to zní. A já mu musel dát za pravdu. Dneska se nepřestávám divit délce toho tónu. […] Když se potom analogová nahrávka převáděla do digitální podoby, mistři zvuku se divili, jak krásně je to nahrané.“
Tracklist:
Fryderyk Chopin - Nocturnes Op. 9, 15, 27, 32, 37, 48, 55, 62 a 72
