Audiophile Metal Albums Pt.1

První část série, která představuje výjimečně dobře nahranou metalovou muziku. Massacre, Haken, Cycle of Pain a Unexpect.

Úměra „čím lepší muzika, tím horší nahrávka“ u heavy metalu platí tak nějak víc, než jinde.  Snad je to i tím, že nejlepší věci vznikaly v osmdesátých a devadesátých letech a mixovalo se tak, aby to hrálo dobře i z kompaktních kazet. Kapely se snažily mít venku album za každou cenu (mnohdy i zdarma) a zvuk byl to poslední, co je zajímalo. Paradoxně však spousta nahrávek z této doby má svoje kouzlo právě proto, že se muzika dostala na záznamový pás za 2-3 dny, prostě nebyl čas ani peníze něco složitě řešit. Teprve mnohem později, když se z těch nejlepších staly hvězdy, dostalo se jim studiové péče a dostatku prostoru na renomovanou produkci, často však s problematičtějším výsledkem než předtím. Platí tak i další úměra, a to že „čím lepší zvuk si mohu dovolit, tím je horší výsledek“. Dnešní digitální produkce umí vykouzlit mnohem zajímavější věci a je široce dostupná, takže i amatér má přístup ke stejným technologiím, jako profesionál. Jak to ale už tak bývá, pro změnu zase pokulhává obsah a kvantita převažuje nad kvalitou.

V této audiofilně-metalové minisérii se tak budeme snažit postupně představovat dobře nahranou metalovou muziku. Výchozím formátem pro hodnocení je bezztrátový digitál, většinou CD nebo jeho obdoba. Z mé zkušenosti je vinyl přátelštější k špatným nahrávkám a zůstává pro metal zvukově nejzajímavějším nosičem (spolu s páskem). Pokud ale byla konstelace hvězd správná a album se zvukově opravdu povedlo, teprve v digitálu odkryjete jeho plný potenciál a vinyl zde pak výrazně ztrácí. Takže pojďme na první dávku a hned z trochu extrémnějších vod. 

Massacre: From Beyond

Earache Records, MOSH027CDFDR / DR12

Massacre jsou i z pohledu nejnáročnějšího audiofila naprostý masakr. Album vyšlo v naprosto skvostném remasteru (masteringový kredit bohužel neuveden) pod hlavičkou série Full Dynamic Range labelu Earache. Full dynamic range v tomto případě znamená opravdu luxusní dynamiku (DR metr se pohybuje mezi 11-13 dB, reálná integrovaná hlasitost je ale někam k 14-15 dB), která vás spolu s hutnou produkcí Scotta Burnse doslova zadupe do země.

V roce 1991, kdy Metallica vkročila do komerce černým albem, Ozzy Osbourne vyrukoval s No More Tears, a na smysly nové generace posluchačů útočili Guns N´Roses, Nirvana a Red Hot Chilli Peppers, už čistokrevná smršť na pomezí thrash metalu a death metalu neměla šanci a sklouzla zcela nezaslouženě mimo všechny radary. Přitom kdyby se objevili Massacre o dva tři roky dřív, pravděpodobně by přepsali dějiny žánru.

Energický a nadupaný zvuk má neobvykle širokou stereobázi s minimální korelací mezi kanály, takže působí obklopujícím dojmem s velkým koncertním soundem, na kterém jsem prostě nenašel jedinou chybu. V době, kdy se ještě nemixovalo a nemasterovalo na oko přes plug-iny, ale na ucho přes reprosoustavy a sluchátka, odvedli technici v Morissound na Floridě neuvěřitelnou práci, když se jim podařilo nechat v mixu prostor pro jeden každý nástroj a přitom to celé pospojovat způsobem, který působí absolutně soudržně a neunavuje ani při velké hlasitosti. Desku prostě sjedete na jeden zátah a chcete víc. From Beyond tak v mém soukromém žebříčku patří zcela jednoznačně mezi top 5 zvukově nejpovedenějších deathmetalových desek všech dob.

Haken: Virus

Inside Out Music, IOMCD 549 / DR7

Úpně z jiného soudku je poslední věc anglických Haken, kteří balancují někde na pomezí progmetalu, djentu a melodického rocku, aniž by nějak stranili kterémukoli z těchto žánrů. Virus je šestá deska kapely. Na těch předchozích si vyzkoušeli ledacos, teď dozráli do opravdu špičkové formy, která ve spojení s velmi moderně pojatou produkcí působí hutně, úderně a přitom přístupně.

Nejsem příliš velký příznivec progmetalu (nebo progrocku), nejspíš proto, že kapelám  - přes všechnu tu snahu o silnou výpověď a hráčská kouzla - uniká to podstatné, a to že základem je silná melodie, písnička. Virus toto však elegantně naplňuje a i když si tu dosyta užijete muzikantské ekvilibristiky (hlavně bubeník má famózně variabilní rytmické linky, které samy o sobě udrží vaši pozornost od začátku do konce, a i kytarová sóla jsou tu pozoruhodná), písňová forma se tu uplatňuje v míře vrchovaté. Jediné, co bych trochu vylepšil, jsou vokály, které jsou čisté a melodické, ale také značně předvídatelné. Možná něco jako druhý vokalista by Haken prospěl. Jak moc dokáže hudba obstát samostatně bez vokálů, můžete posoudit koneckonců na Deluxe Virus setu, kde je celé album ještě jednou, tentokrát v čistě instrumentální verzi.

Podobně jako u všech zvukově povedených věcí si Virus vychutnáte nejlépe s nastavením hlasitosti, až kam to snesete. Takže jak jsem předeslal, progmetal není sice můj šálek kávy, ale tohle album může sloužit jako skvělá reference dobře odvedené zvukové produkce.

Cycle of Pain: Cycle of Pain

Metalville, MV011 / DR4

Američtí Cycle of Pain mají na kontě jen jediné album a ještě k tomu bez názvu a s mizernou 4dB dynamikou. Přesto jde o něco speciálního, zvukově i hudebně.

Je potřeba se usadit a opět nastavit hlasitost tak vysoko, jak si jen můžete dovolit. Když pak stisknete PLAY, přivítá vás brutální baskytara, která by mohla sloužit zvukařům jako etalon toho, jak má znít basa na metalové desce. No jasně že je zkomprimovaná a zekvalizovaná, ale má hloubku, detonační sílu, takový ten práskavý detail, i úžasnou melodičnost. A tak to v podstatě pokračuje i s ostatními instrumenty, třeba práce bubeníka je tu sejmutá naprosto bravurně. The Barber Shop Studios nejsou holičský krám, ale malé studio v New Jersey, které tu odvedlo perfektní práci v mixu, takže Dave Kutch v The Mastering Palace to už jen doťukl. Mohl to doťuknout o něco lépe a nechat tam k dýchání ještě alespoň 3-4 decibely, ale co už, tahle muzika je zamýšlena být hlasitá a zkreslená.

Hudebně jde o nu-metal, kterému se ale tak už nesmělo říkat, protože v roce 2008 bylo dávno po celém nu-metalovém hnutí. Najdete tu ale i prvky funky, metalcore a hip hopu, ale i odkazy na klasiku typu AC/DC. Právě tato pestrost dělá z Cycle of Pain náramně pestrý poslechový zážitek, každá písnička je osobitá a snadno zapamatovatelná, přičemž tu není žádná zbytečná výplň. Ty nejlepší fláky se nacházejí v druhé části desky, počínaje sepulturovským songem M, a konče krásně vystavěnou Egypt. Mezitím si ještě stihnete střihnout i baladickou I See Heaven, s krásným expanzivním zvukem a velkým hitovým potenciálem.

A abych nezapomněl, Cycle of Pain není jen tak kapela odnikud, je to vedlejšák muzikantů z Black Label Society, Monster Magnet, Doro a dalších, uslyšíte tu hosty jako Zakk Wylde (Ozzy Osbourne), Burton C. Bell (Fear Factory) nebo Sen Dog (Cypress Hill). Hvězdná sestava, hvězdný zvuk.

P.S.: Když vydržíte v tichu po skončení posledního songu, čeká vás ještě skrytý bonus – akustický přídavek, který jako by vypadl z elektrického blues Thorbjørn Risagera.

Unexpect: In A Flesh Aquarium

The End Records, TE068 / DR7

Předeslal jsem, že tento výběr metalových alb bude všechno, jen ne tradiční. Kanaďané Unexpect jsou v zásadě tím, co mají v názvu, tedy naprosto nečekaným metalovým formátem. Začnu zvukem. Ten je parádní, s produkcí, která nechá vyniknout každou jednotlivost, což je u této ´muziky´naprosto klíčové, neboť zvuků ke zpracování je tu mnohonásobně víc, než je běžné. Podobně jako u Cycle of Pain servírují i Unexpect velmi proměnlivý materiál, ale zcela jiným směrem. To slovo proměnlivý je klíčové jak pro hudbu samu, tak pro zvuk, kde si něčeho jako dynamická komprese nevšimnete - budete mít totiž dost práce sami se sebou.

Začne to nenápadně, pianem a houslemi, ale vnímavého posluchače už bude varovat způsob processingu obou těchto nástrojů, které tu rozhodně zní podivně. No a pak se ocitnete ve víru čehosi, co se velmi špatně popisuje. Zkuste si představit obrovský lunapark v noci, v plném chodu. Čím větší si jej představíte a čím více davů bude v něm, tím lépe. A teď si představte sebe uprostřed té ohlušující mašinérie zvuků, vůní a barev. K vašim uším proudí hudba od všech atrakcí, a to současně, máte co dělat, abyste dokázali zpracovat všechny ty vjemy od navolávačů, všechny ty neony, útržky rozhovorů, šílené melodie, svíjející se tanečnice, a klauny, kteří vás lákají do stanů, se kterými rozhodně není něco v pořádku. Nic z toho nezůstává v muzice Unexpect dlouho, kupodivu však celá ta dynamická zvuková koláž jakýmsi zázračným způsobem drží pohromadě a v každém tracku je něco, čeho se dá chytit a zachránit se ze spárů kolotočáře, který se roztáčí kolotoč až příliš rychle…