FURUTECH Powerflux

V Rutterově Requiem byl s Furutechem chorál doslova duchovní záležitostí. Zvuk byl živý a expanzivní, kdy se pravolevý i předozadní prostor rozpínaly daleko za stěny mé poslechové místnosti. Valhalla mi neposkytla více informací nebo hudebních detailů, nicméně dále vylepšila definici toho, co jsem už slyšel přes Powerflux.

Dvouminutová Zambra (Ernesto Lecuona) je rytmická skladba strukturovaná v tradiční formě smyslného flamenca. Tranzienty úhozů kladívek piana byly přes Valhallu bleskurychlé a doznívání držených tónů krásně rozvibrovávalo okolní vzduch. I když byla akustika nahrávacího studia méně živá a v důsledku toho i zvukové odrazy zanikaly poměrně rychle, nebyl problém si učinit představu o proporcích místnosti, kde nahrávka vznikala. Netuším sice, jakým způsobem a kde byly umístěny mikrofony, ale přísahám, že bylo přes Valhallu možné prostorově rozlišit jednotlivé struny piana, zejména ve vyšších rejstřících. Úchvatná přesnost rozvrstvení prostoru bylo něco, co se nejprve musí slyšet, abyste tomu vůbec byli ochotni uvěřit. S Powerfluxem je zvuk piana o něco temnější, více sametový. Náběžné hrany tranzientů nejsou tak vybroušené jako s Valhallou, ale netrpí ani přehnaným změkčením nebo rozmazáním. Powerflux vás nenechá slyšet ´vzduch´ve studiu, ale zato napumpuje do poslechové místnosti pořádnou dávku hudby - Zambra byla barevnější a snažila se víc bavit než oslňovat zvukovými finesami.