ANSUZ MAINZ C2

Kombinace různých značek v jednom systému – tím si prošel snad každý. Ten svůj zvuk si většina z nás buduje postupně, je to jakýsi přirozený běh věcí. Nové přírůstky zvuk vylepší, povětšině zejména tím, že zkompenzují nebo vhodně doplní nedostatek některého z existujících komponentů. Ne vše je ale tak intuitivní, jak se to někdy jeví. Řekněme, že bych měl k dispozici jen jeden Mainz C2. Když jsem v mém systému vyměnil jeden síťový kabel za Ansuz, zlepšila se celková transparence, fokus a pevnost na basu, který šel současně zdánlivě i hlouběji. Upřímně řečeno, basu bylo teď tak akorát, se správně nadávkovaným poměrem celkového objemu, tranzientní přesnosti a hloubky. Bylo to pěkné natolik, že jsem si řekl: Když dám do systému další C2 se stejným efektem, bude toho už moc, ta dosažená rovnováha se prostě musí pokazit. Ukázalo se, že taková linearita prostě neplatí.

Efekt dalších připojených Ansuz nebyl kumulativní ve smyslu „všeho dobrého bylo ještě více“. Kumulativnost se projevila odstraňováním míry nejistoty zvuku, a dalším rozptylováním všech zbytků oparu, který v systému snad ještě existoval. Čistota a schopnost vidět dovnitř se umocnila a tonalita nijak neutrpěla. Basu nepřibylo, jen se ještě více zpřesnil a celý systém jako by dostal ze zásuvky pár ampér navíc.

Ansuz C2 hraje plně a barevně, harmonické jsou slyšet stejně jasně jako základní tóny. Zvuk se nepřiklání ani k teplé ani k chladně straně, prostě tam je, zarámovaný neomezenou makro i mikrodynamikou. Nepřekvapilo mě proto, že bubny Kodo hřměly mnohem mocněji, nicméně mě překvapila dynamická svoboda, s jakou rozkvetla tiše hraná akustická kytara Johna Williamse v Recuerdos de la Alhambra (Spanish Guitar Favorites, Sony SACD). Španělka není hlasitý nástroj a tak ji není třeba hrát s knoflíkem volume vytočeným příliš doprava. Na většině sestav tak kytara trpí a vyznívá plošeji, než v reálu. Nic takového jsem nepozoroval s Ansuz Mainz C2, kde si podržela velmi jemné dynamické stínování až do sotva slyšitelných pasáží. V porovnání s C2 zněla konkurence přinejlepším vybledle a ztrácela prezetnost v prostoru.