Synergistic Research HFT
Představte si, že máte na stěnách poslechové místnosti nalepených několik malých hliníkových válečků, říkejme jim HFT. Hráli jste si s tím docela dlouho a máte pocit, že to hraje lépe. Ostatní členové rodiny a návštěvy si tiše vyměňují významné pohledy, protože tyhle miniaturní HFT válečky patří – alespoň podle všeobecně uznávaných standardů rozumně uvažujících lidí – do stejné kategorie jako víly, skřítci a únosy mimozemšťany. Tak začnete pochybovat a večer, když jdou všichni spát, je s povzdechem začnete sundávat. S prvním odstraněným válečkem se orchestr stáhne mezi reproduktory a jeho hloubka se smrskne o dobré dva metry. S druhým válečkem si operní sólista ke svém výkonu sedne na židli a navíc začne hůř artikulovat. S dalšími válečky někdo evidentně zavřel horní desku piana a ještě na ni hodil deku. Začnete je vracet a najednou to máte všechno zpátky. Takhle nějak fungují HFT prvky od Synergistic Research.
Kolik motýlů může změnit akustiku vaší místnosti?
Za HFT stojí Ted Denney, neúnavný experimentátor, jehož pohled na hifi je sympatický v jedné věci: kvádr místnosti, ve které se nalézáme při poslechu oblíbené muziky, je jakýsi ekologický systém, do kterého patříte vy a vaše vnímání, audio komponenty, zdi, zařízení, rušení, rozvodná síť a spousta dalších věcí, včetně kočky spící vzadu v rohu. Jako v každém ekosystému, i zde panuje určitá rovnováha, kterou jsme my, posluchači, nastolili výběrem výše zmíněného. A jako v každém ekosystému, jakýkoli zásah do této rovnováhy se nějak projeví – někdy více, někdy méně. A nemusí to být zrovna posunutí poslechového křesla o metr jinam nebo výměna reprosoustav a zesilovače. Obě tyto události zvuk samozřejmě změní, mnohdy dramaticky, ale vypadá to, že podobně významnou změnu je možné dosáhnout i jinak. A tady nastupuje Synergistic Research.
HFT ekosystém
High Frequency Transducers neboli HFT jsou malé stříbřité válečky z blíže nespecifikované slitiny (tváří se jako běžný hliník). Jsou 8 mm vysoké a 10 mm v průměru a na čelní straně mají hornový zvukovod, ústící do nitra válečku, kde je vidět něco jako miniaturní krycí mřížka reproduktoru. Dlouhou dobu existovaly pouze válečky označené jako HFT, nedávno nabídka variant expandovala do celkem šesti modelů:
Původní HFT nadále zůstávájí základním stavebním kamenem celého konceptu. Přestože ostatní specializované typy – jak se dočtete dále – umí zvukem hýbnout víc, 80% práce ve finální instalaci stejně připadne na základní HFT válečky.
Vzhled: přírodní hliník
Balení: po 5ti a 10ti kusech
Tipy na umístění: https://synres.wpengine.com/wp-content/uploads/2017/02/HFT-Instructions.pdf
HFT-X jsou nadstavbou existující HFT instalace a do zvuku vnáší fokus a rozlišení.
Vzhled: identický s HFT, se stříbřitě-zlatým zvukovodem
Balení: po 3 kusech
Tipy na umístění: https://synres.wpengine.com/wp-content/uploads/2017/02/HFT-2.0-X-Instructions-2.pdf
HFT 2.0 jsou rovněž nadstavbou nad existující HFT instalací a v kombinaci s HFT-X pomáhají upravit teplotu zvuku a jeho barvy požadovaným směrem.
Vzhled: identický s HFT, s černě lakovaným povrchem válečku
Balení: po 5ti kusech
Tipy na umístění: https://synres.wpengine.com/wp-content/uploads/2017/02/HFT-2.0-X-Instructions-2.pdf
HFT Wide Angle neboli HFT se širokým vyzařovacím úhlem by měly pomoci více obklopit posluchače zvukovou scénou. Neměli by se používat samostatně, ale v umírněném počtu a kombinaci s ostatními HFT.
Vzhled: větší a mělčí než HFT, přírodní hliník
Balení: po 3 kusech
Tipy na umístění: https://www.synergisticresearch.com/wp-content/uploads/2018/04/HFTwideManual.pdf
HFT GCT se neumísťují po stěnách, nýbrž v okolí zemnících bodů systému – na šasi, v blízkosti země IEC konektorů, zemnících svorek, nebo dokonce k zemnícícm cestám desek plošných spojů. Měly by snižovat celkovou úroveň šumu systému a odkrývat barvy.
Vzhled: identický s HFT, černě lakované tělo a fialově eloxovaný zvukovod
Balení: po 3 kusech
Tipy na umístění:
https://www.synergisticresearch.com/wp-content/uploads/2018/08/GCT_Instructions_Placement-1.pdf
HFT ECT se podobně jako GCT používají na a v komponentech, s cílem zbavit se vysokofrekvenčního rušení. Synergistic Research je doporučuje na lampy, kabelové konektory, šasi a integrované obvody. V důsledku by se to mělo projevit vyšším rozlišením, větší prostorovou scénou, barevnějšími středy a pevnějším basem.
Vzhled: identický s HFT, černě lakované tělo válečku a červeně eloxovaný zvukovod
Balení: po 5ti kusech
Tipy na umístění: https://www.synergisticresearch.com/isolation/accessories/ect/
HFT Speaker Kit neboli Set pro reprosoustavy je kompletně sestavený set různých typů HFT, určený pro reproduktorové soustavy, sílem nechat je zmizet v poslechovém poli. Jednotlivá HFT se umísťují na strategická místa kabinetů. Pro 1 pár reproduktorů budete potřebovat dva sety.
Tipy na umístění:
https://www.synergisticresearch.com/wp-content/uploads/2017/11/HFTSpeakerPlacementAll.pdf
HFT se nikam nezapojují a ničím nenapájí, jsou to pasívní prvky. Na svá místa se upevňují gumovou lepící hmotou (Pritt, Kores), která je k dostání v každém lepším papírnictví. Kromě té bílé existuje i červená a šedá, které mají lepší stabilitu za tepla, takže bych doporučil spíše ty. Malý kousek dáte zezadu na váleček, přitisknete na zeď nebo na strop, a je to. V případě potřeby to můžete libovolněkrát odlepit a zase přilepit, stopy to nezanechává, a to ani na klavírním laku. Ono je totiž v zásadě jedno, na co HFT přilepíte, tohle není kritické. Kritické je najít správné umístění. Může se tak stát, že třeba některý z válečků přilepíte na záclonu, na knížku v regále nebo na rám obrazu na zdi. Jedinou podmínkou je, aby měl zvukovod HFT výhled – tj. aby jeho cesta k protilehlé zdi nebyla něčím blokována (pokud to nejste vy sami, pak je to v pořádku).
HFT přínos je silně kumulativní, s jednou jedinou sadou si ve zvuku ´pouze´ polepšíte. Chcete-li si ze zvuku sednout na zadek, je potřeba si připravit minimálně 3, spíše 4 kartonové krabičky, plné těchto drobných zázraků, ideálně s několika typy. Snadno pochopitelné a názorné manuály, na které se doklikáte pomocí linků nahoře, jsou velice dobrým vodítkem a jednoznačně doporučuji se jich alespoň zpočátku držet, vyhnete se tak nepřínosným experimentům. Nicméně předpokládám, že jakmile dojde na jemnější ladění, pravděpodobně si jednotlivá HFT posunete do odlišným pozic. Garantuji vám ale, že se od těch navržených zase až tak moc lišit nebudou, logika věci je tam jasně daná a v tomto udělal Synergistic Research už většinu práce za uživatele.
Kolik motýlů tedy může změnit akustiku vaší místnosti?
To, co vypadá jako zenová otázka, vlastně docela dobře vystihuje kumulativní přínos HFT. Zenové učení říká, že často realitu vnímáme zkresleně díky vlastní předpojatosti. Nejsem mistr zenu a tak jsem přesně tak k Synergistic Research HFT válečkům zpočátku přistupoval. Prostě jsem na 100% věděl, že to fungovat nemůže a věděl jsem to dřív, než jsem rozbalil velký karton, plný malých HFT krabiček. Bude to prostě jen další promarněný víkend a další nepublikovaná recenze, jakých se nám nakupila v šuplících už pěkná řádka.
Mezihra 1: Pianino
Proč to nevyzkoušet přímo na hudebním nástroji? Při zdi v relativně velkém polo-otevřeném prostoru se spíše živější akustikou máme pianino. Nechal jsem na něm desetiletého syna opakovat několik akordů a pak jsem na něj (na pianino) umístil čtyři HFT: dvě po stranách, jedno na půl cesty mezi pedály a klávesy, a jedno na zavřenou horní desku směrem ke stropu. Akordy. Zvuk se nijak nezměnil, alespoň mi to tak připadalo. Akordy. Hm. Sejmul jsem všechna HFT. Akordy. Bylo to jiné. A tak několikrát dokola. Ukázalo se, že ucho bylo, jako obvykle, citlivější na ubírání než na přidávání. Sluchová paměť tak vyhodnotila zvuk bez HFT jako absenci něčeho. Čeho? S HFT jako by jednotlivé noty zůstávaly v místnosti déle, měly o zlomek delší dozvuk, a současně jakoby se zvuk více oprostil od nástroje samotného a začal existovat nezávisle na něm v celém prostoru. Když byly HFT pryč, pocit expanze se stáhl a všechno bylo sušší a o chlup méně jiskřivé.
Co si z toho vzít? V zásadě jen to, že HFT válečky očividně něco dělají a že to něco je detekovatelné i na reálném hudebním nástroji. Není tedy důvod, proč by to nemělo být detekovatelné i při reprodukci hudby. To mě povzbudilo, prvotní skepse opadla, a k dalším experimentům jsem se už se zvědavostí přesunul do poslechové místnosti.
První HFT set, Level 1
Vezmu to zkrátka a skočím rovnou do momentu, kdy jsem už měl na čelní stěně podle instrukcí nainstalovaný první balíček HFT, v lehce vytuněných pozicích. Překvapilo mě, jak jednoduše jsem si schopen hýbat vokálem nahoru, dolů a do stran, to vše jen posunutím některých HFT. Automaticky z toho vyplynula příležitost důkladně si pohrát a vyladit si projekci prostoru do dokonalosti. Takže dalších mnoho hodin jsem strávil ve společnosti Alison Krauss a jejích kousků Jacob’s Dream a Down to the River to Pray, Vilde Frang a nahrávky Schubertova ronda pro housle a piano, testovacích disků Chesky, Sheffield Lab a Stereophile, a několika dobových, minimalistickou technikou pořízených nahrávek jazzových duetů. Základem pro mou úvahu bylo, že u jednoho každého testovacího tracku byla publikována i informace o rozestavení interpretů vůči mikrofonu nebo mikrofonům a o vlastnostech prostoru, kde byly pořízeny. Není to sice metoda na 100%, ale už je to hodně blízko – pokud například kytarista sedí a zpěvačka stojí, chci, abych tuto výškovou relaci měl správně i při poslechu.
Takže začalo hýbání s pouhými pěti malými HFT válečky po stěně za reprosoustavami, dokud nebylo vše tak, jak má být. Když jsem skončil, dokázal jsem slyšet nuance jako rozdílnou výšku členů malého sboru, dechy nesoucí se nad a zpoza smyčcové sekce, podupávající nohu dole na podlaze, vertikální pohyby saxofonu při sólu a spoustu dalších delikátností, které předtím byly buď utajeny zcela, nebo byly v kontextu prostoru nekonkrétní. Znovu opakuji: to vše s pouhopouhými pěti HFT na čelní stěně.
Nastal čas otestovat, co z toho je představivost a co efekt HFT – odstranil jsem dvě horní HFT. Těžiště vokálu se posunulo níž, hlas dostal větší objem, ale místo, ze kterého vycházel, bylo lehce rozostřené, strop jakoby spadl o dobrých 50 cm a celá scéna se na výšku smrskla. Tonálně dostaly kytary dutější zvuk a kontrabas jakoby měl povolenější struny. HFT šly zpět na stěnu.
Druhý HFT set, Level 2
Jakmile jsem začal experimentovat s dalšími stěnami a stropem, bylo zřejmé, že možností, jak hýbat se zvukem, přibylo. Pominu-li zcela novou možnost volby jak daleko ode mě má zpěvačka vlastně být, docházelo pochopitelně i k interakcím s již umístěnými HFT. Postranní válečky, respektive to, jak vysoko na stěnách byly, ovlivňovaly i dříve vybalancované témbry, takže bylo třeba si s jejich umístěním opravdu vyhrát. Neřekl bych, že tu je nějaký univerzální návod – záleží na tom, co je vaším konkrétním cílem. Pro někoho to může být dosažení akustiky „jako naživo“, pro jiného třeba to, že muzika prostě bude znít „hezky“. Neexistuje dobrý nebo špatný přístup, jde jen o to, abyste věděli, co chcete, a přizpůsobili jste tomu i volbu nahrávek. Celý proces je mnohem jednodušší, pokud je vaší preferencí rock, pop nebo elektronická hudba. Vytunit smyčcové kvarteto už chce sofistikovanější postup.
Skočím-li na konec celého procesu, tak po vzájemném vybalancování dvou setů HFT na stěnách a stropě byla zvuková scéna doslova holografická. Otevřené prostorové kontinuum s precizně vykrojenými zvuky, přicházejícími z přesně definovaných pozic a se spoustou vzduchu okolo. Krása HFT řešení je i v tom, že posunováním jednoho jediného HFT na čelní stěně jsem si mohl zvolit, zda chci mít vokál éteričtější a křehčí, nebo naopak silně zakotvený v ´lampových´ středech. Bez toho, abych musel sáhnout na jediný komponent sestavy.
Mezihra 2: Opravdoví lidé
Ať už dělají HFT cokoli, nějak se to podepisuje na rezonančních módech místnosti, nebo na tom, jak je vnímáme. Nicméně - pokud slyším s HFT jinak muziku, musí totéž platit o ostatních zvucích, negenerovaných reprosoustavami, ne? Ověřit si to je snadné. Nahnal jsem do poslechové místnosti členy rodiny a nechal je mezi sebou mluvit. Rozdíly byly obdobné, jako při poslechu hudby: s HFT jakoby byla místnost vzdušnější a otevřenější bez toho, že by se nějak akcentovaly sykavky nebo echo při tlesknutí. Hlasy jako by se lépe nesly a byly zřetelnější, současně ale zůstávala akustika suchá a přesná. Rozumějte, nejsou to markantní rozdíly – k těm se ještě dostanu později – ale jsou to rozdíly slyšitelné a prospěšné.
Rozšíření instalace HFT o další dva sety (v hantýrce Synergistic Research je to Level 3 a Level 4) není nijak přímočarou záležitostí, zejména máte-li po ruce ještě specializované typy HFT - HFT Wide Angle, HFT-X a HFT 2.0. Protože v průběhu umisťování specializovaných HFT budete muset přehodnotit již dosaženou rovnováhu, doporučuji nepouštět se hned příliš daleko s počtem setů základních HFT, a spíše si nejprve prověřit, jak pro vaše uši fungují právě ty speciály. Moje poznatky byly přibližně takové:
Přidáním HFT-X do pozic, které intuitivně znamenají fokus (zejména centrální pozice vpředu na stěně nebo vycentrované pozice mezi měniči reprosoustav), se opravdu zvuk zpřesní, a to velmi markantně. Bylo to, jako kdybych nahrazením jediného středového HFT specializovaným HFT-X přitáhl na to místo mnohem více energie. Zvuk zpevnil, barvy se ještě více rozsvítily, a nástroje dostaly větší hmotu a váhu. Jemnost vokálu se posunula do solidnějších kontur, více do interpreta z masa kostí. HFT-X vyluxovaly trochu toho opojného vzduchu, který byl v místnosti při čisté HFT instalaci, ale když jsem zvážil pro a proti, nebylo co rozhodovat: s HFT-X to bylo jasně lepší 3D a celá prezentace byla mnohem fyzičtější a živější.
HFT 2.0s to celé posunuly ještě kamsi dál. Hrozně špatně se to definuje, ale asi nejlepší příměr by mohlo být, jako když jdete z SACD k multikanálovému SACD. Záměrně nepíši ze sterea k surroundu, protože to je něco jiného. S HFT 2.0, při nahrazení určitých HFT a vyladění jejich pozic, dostane muzika zcela jinou perspektivu. Je to něco, jako kdyby někdo vzal prostorovou scénu před vámi a ohnul ji dokola okolo vás. Prostě jste tam, uvnitř. A neznamená to, že slyšíte kontrabasistu za zády, nýbrž to, že slyšíte reverb toho kontrabasu někde zpoza hlavy. Okouzlující se stala třeba celá scéna na disku New York Polyphony Lamentationes, kde jsem měl před sebou interprety, ale všude okolo byl cítit prostor, kde nahrávka vznikla (Princetonské opatství) a pomalu i teplota vzduchu uvnitř. Dostat se sem ale nebylo nic lehkého – strávil jsem dva celé dny posunováním HFT 2.0 po stěnách po půlcentimetrových úsecích, dokud to – v jeden moment – prostě nezapadlo do sebe a prostor se neotevřel. Když se to ale stalo, bylo to, jako kdyby mi někdo nasadil brýle pro virtuální realitu. Nevěřil jsem, že něco takového je možné s pouhými dvěma reprosoustavami.
Toužíte-li po ještě více obklopující ambienci, sáhněte po HFT Wide Angle. Ze začátku se s nimi u mě dostavoval až pocit nejistoty, neboť dokázaly vygumovat stěny a hlava pak měla problém zpracovat nesrovnalost mezi tím, co vidí oči a co slyší uši. Je ale pravda, že jakkoli to bylo svůdné, nakonec jsem HFT Wide Angle z instalace vyeliminoval, protože se snimi staly fantomové obrazy difuznější a to nebylo to, co bych byl ochoten obětovat. Každopádně to bude odvislé od konkrétních akustických podmínek, takže u vás doma to může být jinak.
Mezihra 3: Přesnost
Je to jakoby HFT přepisovaly rezonanční parametry místnosti. S každým dalším správně umístěným válečkem je zvuk čistší, přesnější, artikulovanější a současně i hladší. Klíčovým slovním spojením v předchozí větě je „správně umístěným“. Některé HFT pozice najdete velmi rychle a je vymalováno. Že je to správně, poznáte hned – jednak to vnímáte subjektivně jako zlepšení a jednak, po odstranění HFT, dojde ke slyšitelnému zhoršení. S rostoucím počtem HFT v místnosti ale musíte být rafinovanější a nároky na správnost umístění se zvyšují. Chce to mít trpělivost, mraky trpělivosti. A chce to nespokojit se s pouze ´dobrým´ výsledkem, protože od toho ´vynikajícího´ vás v některých případech může dělit doslova jen několik milimetrů. Buďte systematičtí a pomalí. Buďte připraveni na přehodnocení pozic již umístěných HFT, zvlášť při hledání pozic pro speciální typy. Doporučuji použít křížový laser, kterým obsáhnete rychle velké plochy a urychlíte si práci. Připravte si roli maskovací pásky, ze které jdou HFT lépe odlepovat, a dobrý svinovací metr. Na pár dnů se z nich stanou vaši nejlepší kamarádi. Jak poznáte, že je všechno správně? Snadno – při posunutí nebo odstranění libovolného HFT dojde ke slyšitelnému zhoršení. Takže vydržte, stojí to za to.
Sety pro reproduktory
S HFT nebo s předpřipravenými reprosety se pracuje mnohem jednodušeji. Nepotřebujete se plazit po stěnách a těch možností, kam je připevnit, je podstatně méně. Stejně jako v předcházejících případech ale platí, že je potřeba nalézt správné pozice a samozřejmě i správné kombinace jednotlivých typů HFT.
Nechci zde zabíhat příliš do detailů, protože jednak jste již jistě pochopili, že malými válečky opravdu můžete zvuk proměňovat, jednak protože každá reproduktorová soustava stejně vyžaduje trochu odlišný přístup. Mě to jen trochu komplikoval fakt, že TAD Evolution One mají středovýškový koncentrický měnič a tak doporučení typu „mezi výškový a středový reproduktor“ tu dost dobře nebylo možné vyzkoušet.
Nicméně alespoň pár příkladů:tak třeba připevněním HFT-X pod koncentriku byla proměna zvuku, asi jako když v zesilovači vyměníte běžné triody za NOS Mullardy - všechno je najednou silně fyzické a hmatatelné, současně sladké i třpytivé, bas má hmotu a zpěvačka udělá krok směrem k vám. Je to jako být ve studiu při nahrávací session. Nikoli za sklem, v pozici technika, ale uvnitř s inteprety. Jiný příklad: sjižděl jsem pár desítek minut stále dokola track #44 z Chesky Jazz sampleru, což je pouze kontrabas, zaznamenaný na jeden mikrofon. A posunováním toho jediného HFT-X na každé reprosoustavě jsem si mohl vybrat, chci-li z kontrabasu slyšet více ze strun nebo z těla, jak dlouho chci slyšet doznívání korpusu, nebo jak vysoká by projekce nástroje v mé místnosti měla být. Opět platí, že tu nejde o nic jiného, než posunování malého hliníkového válečku po půl centimetrech po ozvučnici. Iluze?
Ani ne. Když jsem HFT-X z reprosoustav odstranil a nahradil je ve zcela totožných pozicích regulérními HFT, kontrabas najednou zněl trochu jako hmatník se strunami, ke kterému byl někde dole připevněný subwoofer. Celistvost zážitku vystřídal pokus – i když dobrý – zprostředkovat nahrávku, nicméně předtím jsem tam měl celého kontrabasistu. A po úplném odstranění HFT jsem byl odsunut za to sklo, do pozice mixážního pultu. Dříve mi tato pozice nevadila, ale jakmile se jednou dostanete dovnitř, už se vám zpět za sklo nechce.
GCT a ECT
Přiznávám, že jsem neměl možnost nějak hlouběji prozkoumat, co všechno umí ECT válečky. Mají se připevnit na trafa, lampy nebo desky plošných spojů, a mě se rozhodně nechtělo rozebírat masívní hliníkovou skříň zesilovač, ani se vrtat uvnitř přehrávače. A tak jsem se omezil na místa vnější, jako signálové výstupy a reproterminály. Šasi těchto komponentů jsou primárně postavena tak, aby EMI odstínila, takže tam evidentně ECT zase až tak moc práce neměly a i když byl jejich vliv detekovatelný, nebylo to nic, bez čeho bych nedokázal žít. GCT byly jiná káva.
Pro GCT bylo naopak možností v mém systému několik a to i proto, že moje zemnící schéma je poměrně komplikované. Vzalo mi další dva dny, než jsem prokoumal všechny kombinace a vyhodnotil výsledky. Většinu toho času jsem protentokrát strávil s Euskal Barrokensemble a Concerto de Aranjuez (Alia Vox) s kytarou Enrike Solinise a vokálem Marii José Pérez – živé nahrávky, která má naprosto fenomenální a autentický prostor.
Čekat změnu ve zvuku po umístění malého válečku na šasi vedle IEC zásuvky je pošetilost. Navíc jsem na úplně stejné místo před pár dny ze zvědavosti přilepil jedno standardní HFT a to s žádným slyšitelným výsledkem. Proto mě doslova srazilo ze židle, když s GCT na tomtéž místě nastala markantní změna. Nebyla však pozitivní. Některé věci se sice mírně zlepšily (barvy, tranzienty), ale objevila se podivná rozfázovanost, jako by někdo tajně přehodil přívody k měničům v reprosoustavách. Tak jsem to začal zkoumat blíž a po chvíli bádání si uvědomil, že na zesilovači je IEC zásuvka namontována vzhůru nohama, tedy se zemí dole. GCT tedy putovalo pod zásuvku. Voilá, rozfázovanost zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Přesunul jsem to stejné GCT k XLR konektorům a opět nastala razantní změna: tentokrát se pokazily tranziety a bas se stal značně rozmazaným a měkkým. V zásadě je asi zbytečné popisovat, jaký efekt měly GCT válečky umístěné tam či onde – to důležité je, že to bylo zatraceně slyšet. Snadno, jednoznačně a demonstrovatelně.
Mezihra 4: Jak to funguje?
Rád přícházím věcem na kloub. U HFT jsem si vytvořil hned několik teorií a pak se jimi probíral. Je možné, že některé z nich jsou správné a je i dost dobře možné, že jsou správné všechny dohromady. Navíc – u HFT nejde o nijak novátorský princip, podobná řešení existují již dlouho, nicméně Synergistic Research k nim přidal svůj pověstný systematický přístup a jeden šikovný fígl navíc. Takže musím nechat Ted Denneymu, že u HFT přesně věděl, co dělá, a také toho dosáhl. Celkový fyzikální mechanismus působení a změn toho, co slyšíme, je pravděpodobně velmi komplexní a zasloužil by si důkladnou studii, kdo by se ale zkoumáním něčeho takového zabýval kvůli potrhlým hifistům, že…
Popravdě nemohu zazlívat nikomu, že mě po tomto textu označí za fantastu, ale nic moc si z toho nedělám. Prostě jen poradím, že je potřeba zvednout zadek, vydat se na cestu, a přesvědčit se na vlastní uši, že země není placatá. Po měsících, strávených ve společnosti HFT válečků, mohu jen konstatovat, že jejich efekt na zvuk – pakliže jsou splněny podmínky správného umístění – je v řádu výměny zesilovače nebo zdrojového komponentu. Kam se na to hrabou naše diskuze o kabelech…
Závěrem
Pro dobro vaší vlastní peněženky velmi doporučuji spojit se s oficiálním zastoupením. Pomůže vám s výběrem toho, co byste mohli potřebovat a popřípadě i s prvotní instalací. Pokud se do toho chcete vrhnout po hlavě a nakoupit z druhé ruky nebo přes internet, pak nekupujte víc, než maximálně dvě sady základních HFT. Pro ty s velkou pravděpodobností umístění i zvukové benefity snadno identifikujete. Dál je to složitější a nevyhnete se experimentům. Ani u HFT neplatí čím více, tím lépe, a možných kombinací je hodně. Nakoupíte-li naslepo, nejspíš záhy zjistíte, že vám některá HFT buď chybí, nebo naopak přebývají, a vaše peníze zůstanou pohřbeny v něčem, co nepotřebujete.
Na závěr nezbývá než si přiznat, že navzdory mým původním očekáváním (a anti-zenové předpojatosti) se z recenze Synergistic Research HFT systému vyklubalo jedno z mých největších dosavadních dobrodružství v hifi. Nejenže dokáží tyhle miniaturní kousky zvuk transformovat, ale dokáží to zásadním způsobem. Zejména HFT-X and HFT 2.0 jsou někdy až k neuvěření a ve správných pozicích dělají divy. Kdyby Audiodrom uděloval nějaké výroční ceny, HFT koncept by si zasloužil minimálně něco jako zlepšovák dekády.
Poznámka k HFT versus ASI Sugar Cubes
V recenzi ASI Sugar Cubes jsem napsal: Účel a použití HFT a Sugar Cubes jsou obdobné, princip zcela odlišný, a stupeň neuvěřitelnosti co to dokáže udělat se zvukem stejně vysoký. […] Oba systémy jsou vysoce komplementární a navzájem se umocňují. Základní kostru je lepší vytvořit pomocí HFT, neboť jsou efektivnější, pro jemnější doladění jsou ale Sugar Cubes nezastupitelné.
To si v podstatě myslím stále. S HFT zvuk přesocháte velmi zásadním způsobem, ale v určitém momentu se už dál nedostanete. Pak nastupují Sugar Cubes a socháte dál. Se změnou komponentů mohou zůstat HFT na svých místech na zdech. Otáčením Sugar Cubes si tu změnu doladíte. Dnes bych nemohl už existovat bez jednoho či druhého.
Kontakt: Platan Audio, Hlohovec / Bratislava, tel. +421 905 409 802
Web výrobce: http://www.synergisticresearch.com
