jak správně nastavit subwoofer
Basové frekvence jsou pro reprodukci zvuku nesmírně důležité - každý chce mít dobrý bas, ale většina lidí nemá ponětí, jak správně postupovat. Článek Boba Katze vám pomůže správně integrovat aktivní subwoofer do vašeho existujícího systému. Pokud už máte vhodnou místnost a hlavní reproduktory, budete pro tento postup potřebovat pouze dvě testovací CD, svoje uši a trochu času.
Jak správně nastavit subwoofer bez použití měřící techniky
Masteringový mág Bob Katz je jednou z ikon nahrávacího průmyslu. Spolu s Davidem Cheskym stál za úspěchem labelu Chesky Records, pro který nahrával a masteroval většinu skvostných alb. Dnes vlastní a provozuje masteringová studia Digital Domain, jedny z nejlepších studií na světě. Kdo jiný než Bob ví, co obnáší dokonalá reprodukce hudby - je neúnavným propagátorem a bojovníkem za kvalitu audio nahrávek, burcuje profesionály i veřejnost. Nejen v tom se jeho cesty s audiodromem protínají. Narozdíl od mnoha studiových techniků je Bob Katz perfekcionista, jehož cílem je přiblížit reprodukovanou hudbu originálu, jak jen to jde. V tomto článku, který s jeho podporou přetiskujeme, vás krok za krokem provede nastavením subwooferu. Pozorní čtenáři v jeho článku naleznou spoustu užitečných informací pro další vylepšení svého audio systému. Příjemné čtení...
Basové frekvence jsou pro reprodukci zvuku nesmírně důležité. Každý chce mít dobrý bas, ale většina lidí nemá ponětí, jak správně postupovat. Tento článek vám pomůže správně integrovat aktivní subwoofer do vašeho existujícího ´satelitního´systému - pokud máte vhodnou místnost a hlavní reproduktory, budete potřebovat jen dvě testovací CD a svoje uši. Pokud je místnost problematická nebo si potřebujete se zvukem dále hrát, nezbude než podpořit to, co slyšíte, ještě měřením. Jednoduchým poslechovým testem snadno zjistíte, jestli tkví problém v místnosti a jestli je potřeba se poradit se specialistou na akustiku.
Podívejme se na základní podmínky vyrovnaného a hlubokého basu.
Poslechová místnost
Lidé se rádi chlubí ´ideálními´rozměry své poslechové místnosti. Obecně platí, že čím větší místnost je, tím méně budou slyšet nízkofrekvenční stojaté vlny, propady a peaky (Frekvenční charakteristika se většinou vyhodnocuje signálem růžového šumu při dostatečně hlasitém poslechu - 70-90dB SPL v poslechovém místě - vzhledem k referenčnímu bodu, který je obvykle představován frekvencí 1kHz. V ideálním případě půjde o vodorovnou přímku, což je v reálné poslechové místnosti prakticky nedosažitelné. Cílem je co nejvíce eliminovat různé ´propady´ a ´peaky´, tj. místa, kde frekvenční charakteristika tvoří ´díry´ nebo ´hrby´, módy a antimódy, kmitny a uzly. Peak znamená, že zvuk je na dané frekvenci produkován hlasitěji, než v sousedících pásmech, propad může vést až k úplné ztrátě informací na dané frekvenci. Pozn. editora).
Chceme-li hladký průběh basových frekvencí, budeme potřebovat alespoň třímetrový strop a rozměry místnosti větší než 3,5m(š) x 7,5m(d). Pro opravdu hluboký bas by měla mít místnost délku alespoň 10m. Abychom se vyvarovali oktávového stojatého vlnění, neměly by být rozměry místnosti, a to včetně diagonál, násobky stejných vlnových délek. Je samozřejmé, že ve velkých prostorách sice budete potřebovat dostatek absorpce (tj. pohltivých materiálů, pozn. editora), abyste udrželi pod kontrolou dozvuk, ale zato obejdete problém stojatých vln. Cílem absorpce není nic jiného, než dosáhnout pro nízké frekvence stejné doby dozvuku jako v ostatních pásmech. Takovou místnost potom nazýváme ´neutrální´.
Lehké flexibilní stěny fungují jako membránové absorbery - některé basové frekvence se přes ně dostanou ven a už se nevrátí. Podle mého názoru je lépe mít pevnou betonovou nebo cihlovou zeď , ale pokud je konstrukce ze sádrokartonu, dřeva a/nebo dvojité vrstvy kamenné vlny dobře udělaná, dosáhnete obdobného efektu.
Pevné stěny mohou vytvářet jiné problémy; akusticky špičkové místnosti obvykle vyžadují dostatek pohltivých a difuzních prvků, aby se zamezilo rezonancím a odrazům. Rezonance mohou být způsobeny i dutými místy ve stěnách, takže pozor. Postavit velkou a kvalitní poslechovou místnost s dobrou odezvou na basech a dostatečnou vnější izolací je úkol pro profesionálního akustika. V tomto článku se s vámi podělím o tajemství jemného nastavení systému v solidních domácích podmínkách; bez odborné pomoci o stavbě špičkového poslechového prostoru ani neuvažujte.
Umístění reprosoustav - hroty nebo podložky?
Jednou z možností je zapustit reprosoustavy do otvoru ve zdi a zarovnat jejich čelní ozvučnici s povrchem zdi. Vyžaduje to zkušeného technika a proto se tím nebudeme v tomto článku zabývat. Pravidlem je, že hlavní soustavy musí být izolovány od podlahy. U monitorů musí být stojany těžké a pevné a jejich nosná plocha by neměla být větší, než základna kabinetů soustav, kvůli difrakci (forma hřebenové filtrace). Osvědčilo se mi dát stojany na hroty, ukotvené k podlaze otvory v koberci. Některé autority doporučují pod velké a těžké reproduktory místo hrotů tlumící podložku. Ať už použijete jakoukoli metodu, cílem je omezit přenos vibrací nebo vlnění mezi kabinety, podlahou a zdmi. Proto musí být rezonanční kmitočet kabinetů a stojanu co nejnižší. Neznělost reproskříní můžete otestovat poklepem nebo prožeňte systémem sinusovou vlnu a poslouchejte, kde to rezonuje. Osvědčilo se mi použít jako podložku pod monitory velmi tenký izolátor Dr. Scholl, který se vlastní vahou reproboxu stlačí na téměř neviditelnou vrstvu. (Dr. Scholl jsou opravdu ty tenké gelové vložky do bot, které jsou k mání ve specializovaných prodejnách či lékárnách. Pozn. editora).
Umístění posluchače
Pokud sedíte ´v propadu´, danou frekvenci uslyšíte slaběji nebo vůbec. Tento akustický jev nenapravíte žádnou mírou ekvalizace. Je ironií, že vliv umístění reprosoustav na frekvenční charakteristiku je silnější, máte-li pevné zdi. Čím blíže ke zdi soustavy budou, a platí to zejména o rozích místnosti, tím více basu uslyšíte. I kdybyste měli ty nejrovněji hrající monitory nebo sloupy na světě, musíte je umístit tak, aby nedocházelo k odrazům od bočních zdí, a musí být dostatečně v prostoru, aby nebudily nežádoucí rezonance.
Poslech v blízkém poli?
Tuto techniku bych nepoužil pro mastering, ale pro mix je dobrá. Tzv. near-field monitoring se začal používat s cílem omezit vliv místnosti na zvuk, ale pokud je akustika vaší místnosti dobrá, bude poslech ze střední nebo větší vzdálenosti pro hloubku a přesnost prostorového zobrazení přínosnější. Důležité je, aby mezi monitory a posluchačem nestálo nic v cestě. Co je největším problémem při míchání zvuku ve studiu? Konzola. Je prakticky jedno, kam postavíte monitory, když konzola odráží zvuk zpátky k vašim uším, způsobujíc hřebenovou filtraci, prakticky stejný tunelový efekt, jako když budete mluvit do dlaně nastavené před obličejem. Dalším příkladem může být třeba nošení klobouku s širokým okrajem, který způsobuje pokles frekvenční charakteristiky okolo 2kHz. Stále mě udivuje, jak si někteří zvukoví inženýři nejsou stále ničivého ´kloboukového´efektu vědomi! Stejně tak mě vždy udivuje, když někde vidím profesionální monitor zasunutý do hloubky regálu, což má negativní vliv na reprodukci. Akustický vliv konzoly nelze zcela vyloučit, dá se jen zmírnit vzájemným postavním konzoly a reprosoustav tak, aby cesta přímého zvuku byla kratší, než cesta zvuku odraženého. Jak na odrazy tak na mikrofony se dá aplikovat pravidlo 3:1 Lou Burroughse, které znamená, že cesta odraženého zvuku k uchu by měla být minimálně 3x delší, než cesta zvuku přímého.
A co měření?
Stačí jen spustit měřící program, nastavit reprosoustavy a výhybky pro co nejhladší odezvu a pak spokojeně poslouchat? Vzhledem k tomu, že žádná místnost není dokonalá, tak jsou měření plná propadů a peaků, z nichž některé mohou mít větší význam než jiné. Bude záležet i na tom, kdo a jak měření interpretuje. Takže které z mnoha propadů a peaků máme ignorovat a které ne? Zejména v basové oblasti je nejlepším soudcem naše ucho, které dokáže problém detekovat rychleji, než jakékoli měřící zařízení. Měření nám zase pomůže přesně identifikovat problematické frekvence a usnadnit jejich korekci. Chceme-li dosáhnout perfektních výsledků, je třeba poslouchat, měřit, korigovat, znovu poslouchat a tak pořád dokola, dokud nejsme spokojeni. Celý proces může být velmi frustrující a to mě inspirovalo k vytvoření metod, které spoléhají na rozlišovací schopnost ucha, a které jsou jednoduché, vždy po ruce, neotřebujete k nim žádné vybavení a jsou minimálně stejně přesné jako formální techniky!
Pokud nastavujete permanentní audio systém, vyhraďte si na to celý den - i snadné věci vyžadují péči. Některé značky subwooferů mají všechny nastavovací prvky již zabudovány v sobě; je v pořádku, pokud si níže uvedený proces uzpůsobíte podle okolností.
Polarita není fáze
Mnoho lidí se obává slovo polarita skoro vyslovit, což činí toto téma ještě více matoucím. Polarita reproduktoru určuje, jestli se při přivedení signálu na svorky reprosoustavy měnič pohybuje ven nebo dovnitř a lze ji jednoduše změnit přehozením přívodních kabelů. Fáze znamená relativní čas; fázový posun je fakticky časový posun. Tzv. přepínače fáze na konzolách jsou ve skutečnosti přepínače polarity a nemají žádný vliv na časové vlastnosti signálu! Někdy bývají rovněž označovány jako absolutní fáze, ale doporučuji tento termín nepoužívat - polarita je to správné slovo. Pár reprosoustav musí vždy pracovat se stejnou polaritou. Pokud nejsou od posluchače stejně vzdáleny, nebo pokud použijeme výhybku, může mezi němi vzniknout fázový rozdíl, který je na dané frekvenci měřitelný v jednotkách času nebo ve stupních. Vlastním pár subwooferů Genesis s oddělenými servo zesilovači. Najdete na nich tři řídící prvky: volume (gain), fázi (nastavitelnou od 0 do 180 stupňů) a nastavení spodního dělícího kmitočtu (low pass crossover od 35 Hz do 200 Hz). Všimněte si, že chybí nastavení horního dělícího kmitočtu (high pass). Předpokladem úspěchu se subwooferem je, že vaše hlavní (malé) reprosoustavy mají čistý a hladký frekvenční průběh až do určitého bodu nízkých kmitočtů, po nímž se jejich účinnost postupně snižuje. Je proto lepší a logické použít tento přirozený úbytek basů na satelitech jako high pass filtr systému, než přidávat do cesty signálu další elektroniku, která bude mít vliv na nejdůležitější středové pásmo. Při integraci subwooferu do systému tak využíváme kombinaci nastavení low passu a umístění subwooferu.
Zesilovač dobrého subwooferu obvykle umožňuje více než jeden způsob připojení k satelitním reproduktorům. Nejlepší je pak ten, který má nejmenší vliv na zvuk hlavního systému. Pokud možno nezasahujte do signálové cesty mezi předzesilovačem a koncovým zesilovačem. Nemáte-li k dipozici volný pár výstupů z předzesilovače, raději připojte subwoofer na svorky koncového zesilovače prostřednictvím reprokabelů. Genesis umožňuje připojit signál z reproduktorů na přes banánky na svůj vysokoimpedanční vstup - jednoduše propojte koncový zesilovač a subwoofer dostatečně dimenzovaným vodičem. Netečou tudy žádné silové proudy, takže průřez kabelu nemusí být nijak velký. Zdvojené banánky také umožňují jednoduchou změnu polarity subwooferu, což je kritická část testovací procedury. Některé subwoofery používají výhybky se strmostí 12dB/oktávu, jiné 18 nebo více. Je zajímavé, že z určitých důvodů, které zde nebudu rozebírat, vyžadují 12dB měniče zapojení s polaritou opačnou vůči hlavnímu systému. Moje nová výhybka subwooferu má strmost lowpassu 24dB, což také vyžaduje přehození polarity, nicméně se to děje interně a subwoofer se zapojuje standardně plus na plus - minus na minus. Polaritou zapojení si musíte být naprosto jisti. Strmé průběhy jako 18 a 24 dB jsou dobrou volbou, pokud nechcete aby subwoofer jakkoli zasahoval do středového pásma. Při kontrolním poslechu je třeba sedět v ideálním poslechovém místě, tzv. sweet spotu. Pokud provádíte všechna nastavení na subwooferu, budete potřebovat spolupracovníka. Protože jsou zesilovače Genesis oddělené od skříní subwooferů, mohu si je přesunout před sebe na zem a upravovat nastavení z této pozice.
Budete potřebovat dvě testovací CD:
The Mix Reference Disc, Deluxe Edition, MRD2A. Disk je sice už vyprodán, ale editor George Petersen mi dal své laskavé svolení umístit testovací tracky na náš web, abyste si mohli vytvořit vlastní CD k nastavení subwooferu, včetně bookletu v PDF. Tracky si můžete stáhnout zde. Další možností je použít jakýkoli zdroj 1/3 oktávového filtrovaného růžového šumu. (Doporučení na alternativní testovací disky najdete v našem článku Jemné umění subwoofingu. Pozn. editora)
Rebecca Pidgeon, The Raven, Chesky JD115, k dostání v dobrých obchodech s hudbou, highendovou technikou nebo na stránkách Chesky Records.
CD Rebeccy Pidgeon jsem nahrál v roce 1994. Trackem 12 je Spanish Harlem, který zaujme pomalým, rozvážně hraným kontrabasem, na němž je snadné identifikovat noty které ´vyčnívají´, a který pokrývá většinu kritického basového spektra. Tato nahrávka při odhalování anomálií různých místností a reprosoustav nikdy neselhala, a to ji používám jako referenční už několik let.
Pro ucho je snadnější porovnávat než vynášet absolutní hodnocení, takže popsaná metoda je založena na porovnáních. Všechny hudební nástroje a reproduktory produkují kromě základních tónů i tzv. harmonické. Jelikož rozlišovací schopnost ucha je nejvyšší u základních tónů, budeme se soustředit na ně. Máte-li reproduktory s vysokým harmonickým zkreslením, nemusí být výsledky průkazné - hodně studiových reproduktorů stále upřednostňuje vysoký výkon před tonální přesností a nízkým zkreslením. Je-li to i vaše situace, moje metoda vám příliš nepomůže. Pokud přesto chcete mít přesný bas, je čas vyměnit reprosoustavy, popřípadě vše zkonzultovat s odborníkem na měření zkreslení.
Začneme vyhodnocením satelitního systému bez zapojeného subwooferu. Poslouchejte kontrabas (stále se nám v CD přehrávači točí Spanish Harlem, pozn. editora) při hlasitosti stejné nebo o něco vyšší než je přirozená akustická hlasitost nástroje. Hledejte harmonická zkreslení: pokud kontrabas nezní ´transparentně´, je potřeba si nejprve pohrát s hlavními reprosoustavami. Soustřeďte se na nerovnosti. Pokud hlubší tóny hrají měkčeji nebo tišeji než vyšší tóny, je váš systém perfektním kandidátem pro subwoofer. Pokud je bas nevyrovnaný, tj. jen některé tóny jsou slabší či silnější, může být problém v umístění reprosoustav, které jsou příliš blízko stěnám nebo rohům místnosti, nebo posloucháte v místě kumulace stojatého vlnění, nebo prostě jen máte špatné hlavní reprosoustavy. Možná je nejlepší čas zkonzultovat vše s odborníkem na akustiku. Je-li basová odezva satelitů v pořádku, můžete se posunout k dalšímu kroku, integraci subwooferu.
Spanish Harlem je v tónině G a využívá klasickou 1, 4, 5 progresi. Zde leží i fundamentální frekvence kontrabasu. Je důležité, aby váš hlavní systém měl nízké harmonické zkreslení, které neovlivní váš úsudek ohledně hlasitosti basových tónů, které jsou tak jako tak obklopeny přirozenými harmonickými nástroje.
49 62 73 65 82 98 73 93 110
Jak je vidět, pokryjeme většinu kritického basového rozsahu. Pokud je nejnižší nota nebo noty slabší než ostatní, budete potřebovat subwoofer. Moje satelity vykazují obvyklý pokles u nejnižšího tónu (G, 49Hz), ale zbytek je vyvážený. V malých místnostech může být některý z prostředních tónů zdůrazněn nebo potlačen, což indikuje problém se stojatým vlněním, kdy může pomoci pouhá změna postavení satelitů. Snažte se vystříhat ekvalizace, která může natropit další škody - nejlepším lékem je úprava akustických vlastností místnosti.
Můžete se také cíleně pokusit problematické frekvence zkrotit přidáním subwooferu s opačnou polaritou, ale tato technika by měla zůstat jen mezi vámi a mnou. Sami uvidíte, že je vždy lepší se snažit nejprve vyřešit akustické problémy.
Pokud váš systém prošel úvodní prověrkou, bude dalším krokem nalezení optimální (přibližné) pozice pro subwoofer. Kombinace satelitů a subwooferu poskytuje nesmírnou flexibilitu, teoreticky nabízející to nejlepší z obou světů. Satelity můžete umístit na bytelné stojany do výšky uší, daleko od rohů a postranních zdí, což omezí odrazy od stěn a podlahy a potlačí hřebenovou filtraci středového pásma. Subwoofery můžou zůztat na zemi na místě, kde splynou se satelity a poskytnou nejuspokojivější basovou odezvu. Máte-li jen jeden (mono) subwoofer, zkuste jej umístit doprostřed mezi hlavní stereo soustavy. Navzdory obecnému mínění je použití dvou subwooferů lepší, ve smyslu vytvoření prostorové reality, kdy vás procházející basové vlny zcela pohltí. Odborníci se rozcházejí v názoru na to, jestli je z hlediska módů místnosti výhodnější mít jeden nebo dva subwoofery - mě více vyhovuje zvuk tandemu subwooferů. Pojednání o tom, jak umístit hlavní reprosoustavy by vydalo na další článek, takže se spokojíme s konstatováním, že se můžete pokusit vyřešit odrazy od bočních stěn vhodně zvolenými absorbéry. Není od věci se poptat zkušeného odborníka na akustiku.
Předpokládejme, že váš satelitní systém prošel všemi zkouškami. Teď je třeba najít správný dělící kmitočet, fázi a zesílení subwooferu, které doplní nejnižší tóny rejstříku. Začneme umístěním subwooferů vedle reprosoustav a mírně před jejich spojnici. Nejprve je potřeba určit jejich správnou polaritu. Máte-li systém propojený XLR konektory, budete potřebovat ke změně polarity adaptér - lépe se vám pracovat pouze s jedním hrajícím kanálem. Přehrávejte růžový šum z Mix Reference CD ve střední úrovni hasitosti (70-80 dB SPL). Nastavte dělící frekvenci (low pass, pozn. editora) na nejvyšší možnou úroveň, fázi na 0° a zesilujte volume subwooferu do bodu, kdy se budete jisti, že subwoofer již slyšíte. Změňte polaritu subwooferu. Polarita s hlasitějším basem je ta správná. Dobře si ji zapamatujte!
Další kroky jsou iterativní ("namydlit, vymáchat a opakovat, dokud není prádlo čisté"). Postup bude ve čtyřech krocích: (1, 2, & 3) Pomocí růžového šumu určíme správnou fázi, amplitudu a nastavení hodnoty dělící frekvence. (4) Vrátíme do přehrávače Rebeccu a vyzkoušíme, jestli teď slyšíme všechny noty stejně hlasitě. Pokud ne, vrátíme se k růžovému šumu a zkusíme jinou dělící frekvenci. Proces opakujeme tak dlouho, dokud si nejsme jisti, že i nejnižší nota je v souladu s ostatními bez toho, aby je ovlivňovala. S troškou cviku to zvládnete za půl hodiny. Máte-li subwoofery dva, nastavujte je zvlášť, přičemˇž pokaždé bude hrát jen jeden kanál.
A teď podrobně:
Dělící kmitočet/frekvence (lowpass)
Přehrávejte filtrovaný růžový šum (nebo multifrekvence z Mix CD) při nastavení, které jste vytipovali jako start, řekněme 63 nebo 80 Hz. Všimněte si, že signál má určitou středovou intenzitu, dominantní tón. Pokud je subwoofer špatně nastaven, zapnutím subwooferu intenzitu tónu z hlavních reproduktorů změníme. Přehoďte polaritu subwooferu (nesprávná polarita) a se zesílením subwooferu na střední úrovni postupně zvyšujte dělící kmitočet až do bodu, kdy uslyšíte, že se intenzita dominantního tónu mění (růžový šum začne být ´ostřejší´, máme-li použít hudební terminologii). Otočte nastavením low passu o kousek zpět (těsně pod bod, kdy jste slyšeli změnu). Tím je nastaven správný dělící kmitočet. Pro jistotu proces ještě jednou opakujte, abyste se ujistili o správnosti nastavení. A máme to.
Fáze
Subwoofer by vždy měl být na stejné úrovni nebo mírně před satelity. V tom případě by správné nastavení fáze mohlo být o něco větší než 0 stupňů. Nastavte na subwooferech správnou polaritu. Přehrávejte růžový šum a zvyšujte hodnotu fáze dokud neuslyšíte nárust intenzity dominantního tónu. Opět se o kousek s nastavením vraťte a je hotovo.
Amplituda
Hlasitost subwooferu je správná tehdy, je-li jeho amplituda na dělícím kmitočtu shodná s amplitudou hlavních soustav. Je to docela snadné, protože správné nastavení prostě poznáte - je to jako zaostřování fotoaparátu. Přehrávejte růžový šum. Zjistíte, že jeho intenzita je ´správná´ pouze při určitém nastavení volume - nad ním je to příliš ostré a pod ním příliš rozmazané. Snažte se najít takový bod nastavení, kdy při vypnutí subwooferu a hrajících satelitech nedojde ke změně barvy tónu. Pokud je to jinak, nastavení je špatné. Chcete-li být hodně precizní, postupujte jen v malých krůčcích a v okamžiku, kdy uslyšíte, že se intenzita tónu mění, o kousek se vraťte. Celý postup je hodně citlivou záležitostí.
Rebecca
Přehrávejte Spanish Harlem. Jsou-li všechny úrovně kontrabasových not vyrovnané, máte vyhráno. Uslyšíte-li zdvih hlasitosti pod některou notou, je nastavený dělící kmitočet příliš vysoký, a naopak. Nesnažte se problém vyřešit změnou hlasitosti, protože tu jste již zkalibrovali. Je potřeba si pohrát s dělicím kmitočtem. Vraťte se do bodu 1) a začněte znovu dokud neuslyšíte všechny tóny se stejnou intenzitou. V tom případě si správné nastavení dělící frekvence poznačte. Chcete-li si být stoprocentně jisti, můžete ještě prověřit pro kontrolu sousedící frekvence (opět projděte kroky 1-4). Rebecca je jako testovací track dostatečně spolehlivá a mělo by být snadné určit mezi nastaveními jasného vítěze. Trik je v tom, že se nespoléháme na naši děravou akustickou paměť, ale na komparativní schopnosti ucha.
Jemné doladění (nalezení správné vzdálenosti mezi subwoofery)
Pracujete-li s párem subwooferů, je potřeba správně nastavit jejich vzájemnou rozteč. Přehrávejte Spanish Harlem a poslouchejte kontrabas s vypnutými subwoofery. Měl by být perfektně vycentrovaný mezi reprosoustavami ve vzdálenosti jejich spojnice. Není-li prostorový obraz kontrabasu přesný, nebo je mimo střed, jsou satelity příliš daleko od sebe. Máte-li správný obraz, zapojte subwoofery. Kontrabas by se neměl posunout dopředu ani dozadu, jeho rozměry by se neměly zvětšit nebo rozmazat. Měňte vzájemnou vzdálenost mezi subwoofery tak dlouho, dokud jejich zapnutí/vypnutí nepřestane mít vliv na prostorové zobrazení kontrabasu. Všechno by teď mělo do sebe zapadat. Vraťte se do bodu 1) a ujistěte se, že nastavení fáze a amplitudy je správné.
Gratuluji, právě jste nastavili špičkový reprodukční systém! Subwoofer by na sebe neměl strhávat pozornost, ať už svým umístěním, nebo hlasitostí. Při poslechu hudby by měl tvořit se satelity organický celek.
Teď se můžete pohodlně usadit a vychutnávat si hudbu. Nenechejte nikoho vám do poctivě nastavených hodnot mluvit. Poslechněte si oblíbené nahrávky a soustřeďte se na bas. Referenční nahrávky by měly být bezproblémové; špatným nahrávkám bude bas chybět nebo v nich bude naopak přebývat. Alespoň si teď můžete být jisti, že problém je v nahrávce, nikoli v místnosti nebo v reproduktorech. To je dobrý pocit!
Jak funguje metoda intenzity tónu
Třetinooktávový růžový šum (nebo multitónový testovací signál) obsahuje úzké pásmo frekvencí, jehož dominantní úroveň je ve středu pásma. Tak vnímáte jeho ´intenzitu´. Pokud přidáte další reproduktor (subwoofer) řízený stejným signálem, který se v rozložení a hlasitosti frekvencí neshoduje s hlavními soustavami, budete to vnímat jako posun v intenzitě dominantního tónu směrem nahoru nebo dolů. Pokud jsou oba signály správně spárovány co do úrovně, fáze a rozložení frekvencí, uslyšíte mírný vzestup hlasitosti, ale nikdy změnu intenzity tónu (subjektivně vnímanou jako barva tónu, pozn. editora). Prostým porovnáváním signálu se zapnutým/vypnutým subwooferem si tak můžete potvrdit, že nastavení dělícího kmitočtu a fáze perfektně sjednocuje hlavní reprosoustavy a subwoofer(y).
Pochopitelně jsme vycházeli z několika předpokladů, a to, že:
- Váš satelitní systém je kvalitní, lineární a jeho charakteristika pod určitým kmitočtem rychle klesá.
- Strmost poklesu obou křivek je kompatibilní a dojde tak k hladkému přechodu.
- Míra vašeho úspěchu závisí na tom, jak moc splňuje váš systém výše uvedené předpoklady.
Co dělat, nejsou-li výsledky dobré
Při poslechu Spanish Harlem se příliš nefixujte na poklesy úrovně hlasitosti. Pokles je pro ucho stravitelnější než přebytek. Nejprve vyřešte potíže s příliš silnými tóny a teprve potom se zabývejte propady. Napoprvé nemusí být všechno růžové. Tak třeba se může stát, že subwoofer pomohl nejhlubším tónům, což znamená, že dělící kmitočet byl nastaven správně, ale ovlivnilo to některou z vyšších not v řadě. Naznačuje to, že buď není subwoofer optimálně umístěn, nebo má nějakou frekvenční anomálii. Jak budete pohybovat subwooferem směrem do rohů místnosti, bude objem basů narůstat a dřívější propady se stanou peaky. Interakce hlavních soustav a subwooferu prochází při pohybu subwooferem komplexní proměnou. Proto je samotné umístění subwooferu velmi účinnou metodou k vyhlazení basu; nicméně se neobejdete bez měřící techniky, nemáte-li pracovat pouhou metodou pokusu a omylu. Můžete sice posunout subwoofer, přestavit dělícím kmitočet způsobem uvedeným výše, poslouchat, posunout jej znovu a tak celý proces opakovat, ale akustická paměť je příliš krátká na to, abyste přesně určili správný bod umístění.
Pokročilé techniky - souladu ucha a měření
Tady se věci komplikují. Přetrvává-li problém s nestejnoměrným basem, nelze na ucho spoléhat. Pokud máte zkušenost s měřením, pusťte se do toho. Nejprve poslouchejte Rebeccu a poznačte si, na kterých frekvencích slyšíte propad a na kterých peak. Tato pozorování využijete v okamžiku, kdy zapojíte silnou zbraň 1/3-oktávový analyzér. Dobrou zprávou je, že vám Rebecca už řekla, kde je problém, takže zbývá jen odlišit stromy a les na displeji analyzéru. Používám s úspěchem širokopásmový růžový šum programu Spectrafoo (výborný analytický program pro Mac), vždy pro jeden kanál simultánně do satelitů i subwooferu. Spectrafoo umí odlišit přímý a odražený zvuk (časovou analýzou stimulu a odezvy), čímž má před lidským sluchem navrch. Spectrafoo v mé místnosti odhalilo zdvih pod 40 Hz a, což je důležitější, i pokles na cca 63 Hz, což korespondovalo s tím, co jsem slyšel (nota byla slabší). Mírnou změnou pozice subwooferu, pozorujíce nepřetržitě obrazovku analyzéru, se mi povedlo eliminovat jak pokles tak peak bez toho, abych ovlivnil sousední frekvence.
Síla této metody spočívá v tom, že dáváme do souladu náš (skoro objektivní) sluchový poznatek s ´až příliš přesným´analytickým měřením. Analyzér používejme pro obecný trend (tj. náklon či záklon frekvenční charakteristiky nebo propady a peaky, pozn. editora), nikoli pro určení absolutní amplitudy - to je to, co jsem myslel odlišením stromů od lesa. Mikrofon by měl být přesně v naší poslechové pozici. Chraňte si při měření sluch sluchátky, budete jej potřebovat pro kritický poslech. Změníte-li pozici subwooferu, nezapomeňte pomocí naší už známé techniky přizpůsobit dělící frekvenci, volume a fázi.
Pokud jde všechno dobře, bude Spanish Harlem hrát ještě lépe a my budeme mít jistotu, že jsme udělali pro náš systém maximum. Můžeme spokojeně poslouchat. Trošku vás teď ale popíchnu jiným směrem: u servo zesilovačů je možné interně nastavit i útlum motoru reproduktoru, tedy má-li být bas ´volnější´ nebo ´pevnější´. To je ale jiný příběh.
Copyright: Digital Domain, Inc. / Překlad MJ pro Audiodrom.cz © 2010 / Autorizace Bob Katz V.2010
Originál článku najdete zde.
Související články:
