ASI Resonators

Po mém jarním dobrodružství s kostičkami Sugar Cubes od Acoustic System International, o kterém jsem s velkým nadšením referoval v obsáhlém textu ASI Sugar Cubes: Ďáblovy kostky, mi podzimní měsíce vyplnil další systém pro zlepšení zvuku, ASI Resonators. Na rozdíl od mysteriózně fungujících kostek je funkce rezonátorů zřejmá už z jejich názvu.

Andělské misky

ASI vyrábí pět typů rezonátorů, lišících se nejen materiálem misek, ale i materiálem dřeva, které misky nese:

Typ Basic je slitinou mědi s příměsí stříbra a váží 4,5 g. Podle ASI by měl generovat „rychlé a přímé“ rezonance, cokoli to znamená.

Typ Silver je slitinou stříbra s příměsí mědi a váží 5 g. Jeho rezonance by měly být „jasné, otevřené a vzdušné“.

Typ Gold je slitinou zlata, stříbra a mědi, a váží 7 g. Základní rezonanční textura by měla být „bohatá“.

Typ Gold Special je čisté zlato, vážící 6,5 g. K bohatostí typu Gold by měla přibýt ještě „jiskrnost“.

Typ Platinum je 98% platina, vážící 9 g. Jeho rezonance by měly být „čisté a otevřené“.

Dřevěná základna je u typů Basic a Silver z měkkého javoru, ostatní tři typy používají tvrdé nástrojové javorové dřevo.

První věc, co jsem si umínil: nebudu kvůli ASI mističkám odstraňovat ani válečky Synergistic Research HFT, ani kostičky ASI Sugar Cubes. Správně umístit a nastavit čtyřicítku těchto titěrných udělátek v místnosti mi zabralo několik měsíců mapování stěn a trpělivého posouvání každého jednotlivého prvku po centimetrech, někdy i po milimetrech. Zejména ASI Sugar Cubes, které kromě umístění potřebují ještě navíc i správné natočení a azimut, vyžadují opravdu značnou časovou investici, a tak jsem o již odvedenou práci nechtěl přijít. Abych to ilustroval na konkrétním příkladu: Je to asi měsíc a půl, co jsem se posadil ke své oblíbené muzice a pak nemohl ani za nic přijít na to, proč to „dnes hraje tak blbě“. Zkontroloval jsem, že je všechno zapnuté a zapojené tak jak má být, nikde ničím nebylo posunuto, bateriové zdroje byly nabité – prostě všechno na svých místech, a přesto to hrálo divně. Právě probíhalo již třetí kolo kontroly reprokabelů, když jsem si – spíše jen náhodou – všiml, že jedna ze Sugar Cubes, která byla předtím na podlahové liště, byla nějakou předešlou manipulací s kabely smetena a teď leží pod lištou na zemi. Šla zpět do své pozice (podotýkám, že to bylo jen o pouhé dva centimetry výš z podlahy na stěnu) – voilà – zvuk byl zpět v plné parádě. Takže je pochopitelné, že mě nic nedonutí hýbat s těžce vydřenými pozicemi již umístěných prvků.

ASI Resonators se tak musely spokojit s doplněním již vybudované sítě. Uznávám, že to není úplně optimální způsob k jejich recenzi, asi by bylo nejlépe s nimi začít instalaci úplně načisto, ale i sám výrobce koneckonců říká, že kostky a rezonátory jsou zařízení komplementární, takže nakonec proč ne. Po načtení dostupných materiálů a manuálu, který zde nebudu reprodukovat a doporučuji jeho prostudování na stránkách dovozce, protože je dobře zpracovaný a shledal jsem jej velmi užitečným, jsem se pustil do práce. Podotýkám, že mé poznatky jsou destilací několikatýdenního laborování, nikoli výsledek víkendového rychlovýletu. Vím, že jsem jako přeskakující deska, ale trpělivost je v případě Sugar Cubes, Resonators nebo HFT zcela klíčová a od momentu „neslyším žádnou změnu“ po moment „Wow!“ vás může dělit doslova jen centimetr nebo jiné natočení či náklon.

K dispozici nebyl neomezený počet rezonátorů, leč připravené sady, které jsem si po zvážení možností vyžádal: 3x Platinum, 3x Gold Special a 1x Silver. Jako bonus jsem dostal v balíku i variantu Basic se slovy „Poslal jsem mimo plán i základní Basic, myslím že je to první věc, čím začít mezi reprosoustavami.“ A tak jsem začal právě touto základní verzí.

Vpředu.

Manuál doporučuje umístit rezonátor Basic do 15 cm od podlahy a doplnit jej jedním rezonátorem Silver zhruba 30-60 cm nad spojnicí výškových reproduktorů a dalším Silver max 15cm pod stropem, vše na středu čelní stěny, tedy uprostřed mezi reprosoustavami (pakliže jsou tyto postaveny v místnosti symetricky). Neměl jsem dva rezonátory Silver, a tak jsem jeden z nich nahradil verzí Platinum. A ono to fungovalo.

Tady malá, ale důležitá odbočka. Ačkoli mističky s křidélky vypadají na první pohled symetricky, symetrické nejsou (tedy až na Platinum, tam jsem asymetrii nezaznamenal). Tedy mističky ano, ale křidélka na nich jsou připevněná vždycky tak, že jedno z nich je mimo osu symetrie. Když se na misky podíváte shora, uvidíte, že tím pádem jedna dvojice křidélek je blíže k sobě. Tato dvojice by při prvním umístění měla směřovat směrem k posluchači, protože podle výrobce poskytuje přesnější zaostření. A obráceně, křídélka s větší roztečí by měla dodat pocit většího prostoru. Další proměnnou může být náklon misek. Tím, že jsou volně ložené na třech trnech, je můžete libovolně naklápět směrem ke stěně nebo od stěny a výsledný efekt tak doladit. Jde jen o to se přesně trefit do toho, co váš konkrétní poslechový prostor potřebuje.

Ke slovu přišla Dee Dee Bridgewater a Christian McBride a jejich It´s Your Thing z v posledních pár měsících skoro permanentně rotujícího sampleru Accuphase (SACD-4).

Rezonátory se vpředu na stěně chovaly jako pohádkové klubíčko, které před sebe hodí princ, aby ho vedlo lesem. Když jsem středovým Silver pohyboval nahoru a dolů po stěně, výšková perspektiva zvukové scény ho následovala. A protože jsem hýbal jen tím jedním středovým, týkalo se to zejména fantomového středu. Když byl Silver příliš vysoko, tak kontrabas – který je zleva na středu – se vytáhl příliš nahoru a zvuk nástroje šel ke mně shora dolů, zatímco McBrideův vokál zůstal pod ním. Skoro jako by držel kontrabas nad hlavou. Stejně citlivě reagovala nahrávka na zmíněné natočení křidélek. Lépe mi fungovala pozice užší roztečí ke mně, kde se u kontrabasu vylepšila pevnost a punch, zvuk byl čistší a přesnější. Rozdíl to nebyl nijak závratný, ale slyšet to bylo. Šlo o zlepšení? Zcela nepochybně. Byl bych za takové zlepšení ochoten dát více než tisícovku? To asi ne. Takže pojďme dál.

Po stranách.

Výměna prostředního Silver za Gold Special zvuk mírně proteplila, zaoblila tranzientní hrany a lehce rozplizla bas. U mě doma. U mě doma. U mě doma. Pro jistotu to píšu třikrát, protože poznatky, které uvádím, se dají těžko paušalizovat na každou sestavu a poslechovou místnost. Kde jednomu funguje Silver, jinému funguje Gold nebo Gold Special. Mě tam takto zafungoval rezonátor Platinum. No jasně, zas to nejdražší.

Jediný rezonátor na středu mezi reproduktory (Basic a Silver šly mezitím zpátky do krabiček) zvuk doslova zušlechtil. Kontrabas dostal ten správný balanc mezi prsty, strunami a korpusem, hlasy zněly najednou živěji a přítomněji. A opět, rozdíl nebyl velký, tentokrát ale šlo o ten typ změny, která dělá čáru mezi předtím a potom.

Při umístění rezonátorů po stranách, tedy na stěnách vedle vás, se nabízí hned několik možností podle toho, kam a jak vysoko je dáte, a v jakých kombinacích. Zejména umístění na úrovni posluchače (myšleno zepředu dozadu) umí zajímavým způsobem ´otevřít´ akustiku místnosti. Zvuk jako by mě ovinul zprava i zleva, jako by se zdi odsunuly někam hodně daleko a ambience místnosti začala připomínat menší koncertní sál. Nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, podobně se v mé poslechové místnosti chovaly i jiné rezonátory, postavené na obdobném principu, tedy principu nechat se rozeznít a něco vyzářit. To něco jednak naše uši zaznamenají se zpožděním, tedy podobně jako odraz od vzdálenější překážky, než je původní zeď. U ASI Resonators vyzářené harmonické souzní s reprodukovanou hudbou, měl jsem tak pocit nejen většího prostoru, ale i onoho dříve popsaného zušlechtění zvuku.

Strávil jsem hodně dlouhou dobu rozhodováním, zda ony dodatečné rezonance jsou reálným přínosem pro domácí reprodukci, nebo jsou pouze jakousi patinou, která se nutně musí projevit na každé nahrávce úplně stejným způsobem. Vcelku očekávaně byl jejich vnos patrný v na efekty bohaté muzice, například Satrianiho Borg Sex (Joe Satriani, Engines of Creation, Epic SACD ES67860). Než jsem se nadál, track mě vcucnul do otáčejícího se víru syntetických zvuků, které se kolem mě objevovaly ze všech stran. Když jsem ASI rezonátory odstranil, nezměnilo nic kromě pocitu, jako když někdo najednou nainstaluje na stěny vedle mě dvě silné matrace. U Pink Floyd a The Dark Side of The Moon (Analogue Productions/Capitol CDP 7243 5821 36 2 1) začíná Speak to Me srdečními pulsy hluboko vzadu a směrem k pravé reprosoustavě, jejich echo je však slyšet zleva, jakoby z vedlejší místnosti. Slyšet je to dobře i bez rezonátorů, jen se to odehrává ve slyšitelně staženějším prostoru a chybí tomu hloubková plasticita.

Překvapilo mě ale, jak masívní byl vliv ASI u střídmě obsazené akustické muziky, jako je například excelentní Winter´s End Stephana Micuse (ECM, 2698 359 2771) o které jsme psali nedávno. V tichu mezi notami, kde má každý záchvěv zvuku možnost se individuálně rozvinout a kde si posluchač má možnost tohle rozkvétání a doznívání vychutnat, udělaly ASI rezonátory z poslechu hologram. Album je samo o sobě audiofilní bonbónek a s rezonátory bylo ještě bonbónkovitější.

Venku za domem?

Na rozdíl od ASI Sugar Cubes a Synergistic Research HFT se s Rezonátory ne úplně komfortně pracuje. Není problém jejich dřevěné segmenty nalepit pomocí plastické hmoty na stěnu, ale samotná miska je docela hmotná a dřevěný špalík pak má tendenci se naklánět a odlepovat. Na pevných neporézních površích, jako plast, kov, sklo nebo lakovaný nábytek, to není problém, ale u stěn je to zapeklitější a záleží na typu konkrétní povrchové úpravy. Pohybujete-li se pod stropem na žebříku, trefit se do titěrné trojnožky titěrnou mističkou, a ještě si hlídat, jestli jsou správně její křídélka, taky není žádný med. Více než jednou se mi stalo, že jsem naprosto ztratil orientaci v tom, kde je u misek nejmenší rozteč. Na ASI Basic byla nejužší mezera vyznačená už od distributora fixou, což je výborný nápad, jak přehled neztratit.

I proto jsou ASI rezonátory hračkou ne na jeden, ale na mnoho večerů. Franck Tchang při svých prezentacích s oblibou zmiňuje, že je při jejich používání potřeba nechat mysl otevřenou a nebát se zkusit zdánlivě nesmyslné. Jeho oblíbeným příkladem je platinový rezonátor, umístěný na stromě venku na zahradě, dramaticky ovlivňující prostorovost. Nejsem si jistý, jestli je úplně dobrý nápad nechávat v našich končinách platinu na zahradě a já sám to ani vyzkoušet nemohu, protože bych se ocitl na zahradě sousedovic, ale rád bych to slyšel. Kdyžtak dejte vědět.

Cena: od 5200,- Kč za kus nahoru podle typu.

Kontakt: Amarock Studio s.r.o., Kopřivnice, tel. +420 777 601 851

Web výrobce: https://asi-resonators.asi-resonators.com