AudioQuest Dragon Zero | Bass BiWire

Ticho, ticho, ticho. Mám na mysli černější než černé hudební pozadí, Dragon Zero | Bass jakoby pohlcoval světlo. Ticho digitálních nahrávek je takové, že v něm slyšíte i setkání dvou molekul. Podivné je, že v takovém tichu vnímáte, že něco ve vzduchu visí - je to takové to elektrické ticho plné nabitých elektronů, jako když se před bouří nacházíte pod stožárem vysokého napětí…

1000 natažených myších pastí

Píšu tento text stále ještě v omámení z toho, co umí Dragon Zero | Bass v plně bi-wiringové konfiguraci. To omámení trvá už pátý měsíc a já přemýšlím, jak nejlépe vystihnout to, co slyším. Při popisu zvuku audiokomponentů si většinou pomáháme vizuálními přirovnáními – používáme adjektiva jako jasný, temný, kulatý, barevný, třpytivý, a ta všechna jsou odvozena od toho, co vidíme. V případě reproduktorového kabelu, či v tomto případě lépe řečeno reprokabelového komba, jsou ale tato adjektiva nepoužitelná. On totiž jako by nebyl, funguje spíše jako teleport, a najednou sedíte za mixážním pultem a za sklem pozorujete černé bluesmany, co to právě rozbalili naživo. Na tomto místě bych mohl přestat psát a nechat to tak, recenze na jeden odstavec by ale neprošla. Co tedy vlastně můžete od kombinace Dragon Zero | Bass očekávat, a co to znamená pro konkurenci?

AudioQuest Dragon Zero | Bass BiWire

Představte si trampolínu, na níž leží několik stovek natažených pastí na myši, A teď si představte, jakkoli to zní podivně, že na takovou trampolínu skočíte. Od momentu, kdy se některá část těla dotkne napjaté plachty, po okamžik, kdy sklapne první past, uplyne sotva zlomek vteřiny. Pak vystřelí další a další past, všechno se seběhne rychle a chaoticky. Dá se popsat, co se přihodilo, krok po kroku? Pokud použijete 4K kameru tak jako The Slow Mo Guys na tomto YouTube videu (https://www.youtube.com/watch?v=ewGAmiLuYCw), můžete celou akci zrekonstruovat velmi přesně. Podívejte se na video přibližně od 4. minuty. Teď budete s jistotou vědět, která past sklapla první, uvidíte, jak se trampolínou šíří vlny jako na vodě a ty pak aktivují další pasti, a dokonce to, že co v reálu vypadá jako chaotický děj, se ve zpomaleném režimu děje alespoň z počátku uspořádaně.

Abych nepopisoval zvuk AudiQuest pomocí pastí, tak zkuste jiné video, tentokrát stejnou technikou zachycené rezonance akustických nástrojů hráčů Toronto Symphony Orchestra (https://www.youtube.com/watch?v=2jSnnGC-HpI). Zajímavé, viďte? Takových mikrodějů si nahé lidské oko nemá šanci všimnout, potřebujete k tomu vyšší rozlišení.

AudioQuest Dragon Zero | Bass BiWire cables se chová podobně. K posluchačskému zážitku přidá cosi navíc, jinou perspektivu, která je zcela unikátní. Jen dva týdny před Dragony jsem měl ve svém systému další dva reproduktorové kabely par excellence, Siltech Emperor Double Crown a Tara Labs The Omega Evolution SP. Každý z nich nabídl svůj pohled na zvuk, oba byly skvělé a nesmírně atraktivní. Žádný z nich si ale nesáhl na to, co jen o pár dnů později dokázal set Dragon, žádný nebyl tak kompletní a neměl takovou míru vhledu do muziky jako AudioQuest.  Ten je, jako kdybych muziku pozoroval skrze 4K kameru, jako kdybych každý tón zůstal zmrzlý ve vzduchu a já si ho mohl prohlédnout a vychutnat ze všech stran.

Reproduktorový kabel pro dobu bezdrátovou

Při vývoji Dragon AudioQuest zúročil všechny technologie, které jsem popsal už v textech o interkonektech Wild Blue Yonder, reprokabelech Redwood, nebo síťových kabelech ze série Storm. To jest zejména jejich Dielectric Bias System (DBS), kde baterie drží dielektrikum vodiče pod konstantním DC napětím 72V a tak – teoreticky – odstraňují nutnost opakovaného zahořovacího procesu. U Dragon je DBS inovován o karbonová pouzdra s RF filtrem, který potlačuje rušení.

Všechny vodiče jsou stříbrné Perfect-Surface Silver (PSS). AudioQuest nepoužívá lanka, ale pevný průřez, což podle firmy předchází nežádoucím interakcím jednotlivých drátků ve svazku, které jsou pak zdrojem zkreslení signálu. Stříbro nemá úplně dobrou pověst v audio kruzích kvůli ostřejšímu a tenčímu zvuku, nicméně AudioQuest tvrdí, že to je důsledek nedotažené krystalické struktury a nehomogenního povrchu, a set Dragon je důkazem toho, že když se to udělá správně, měď nemá šanci.

Při objednávce kabelu si můžete pochopitelně vybrat mezi vidličkami a banánky, v tomto případě stříbřenými a zastudena pomocí stříbrné pasty ´svařenými´s vodiči. Zajímavé je, že AudioQuest nepoužívá hliníkové splittery a objímky, podle firmy jsou zdrojem EM rušení. Těla konektorů jsou proto z lakovaného plastu.

Výše uvedené není ale nic nového, našli jsme to i u předchozích top modelů. Novinky se odehrávají na jiném poli a vycházejí ze zkušeností, které AudioQuest nabral při vývoji síťových jednotek Niagara. V reproduktorových kabelech se tak vlastně objevují úplně poprvé.

Například Dragon Bass obsahuje prvek, který firma nazývá „phase cancelling network“ a který funguje jako high-pass filtr, ořezávájící vysokofrekvenční rušení na výstupu zesilovače. Logika je jednoduchá – na vstupu k basovým měničům vysoké frekvence nejen nepotřebujete, ale hlavně nechcete. Dragon Bass proto nemůžete použít jako samostatný reprokabel, neboť nad 10 000 Hz jeho přenosové schopnosti rychle padají.

Výšková a basová sekce jsou od sebe navzájem pečlivě odstíněny, takže jedna druhou ´nevidí´. Zdrojová impedance zesilovače a impedance reproduktorů jsou vysoce proměnlivou záležitostí, odvislou od okamžitých proudových a napěťových hodnot, a potlačení impedance kabelu jako další proměnné v už tak komplikovaném přenosu, by mělo podle AudioQuest maximalizovat dynamický kontrast, zlepšit pevnost a sílu basu, a zpřesnit tranzienty.

Garth Powell, který za novými firemními řadami stojí, tvrdí, že tradiční myšlení v dnešní době už nefunguje. Důvodem je všudypřítomný vysokofrekvenční smog, generovaný rádii, komunikačními systémy, spínanými zdroji, mobilními a počítačovými sítěmi, chytrými hodinkami a dalšími bezdrátovými přenosy. Tyto problémy konstruktéři před dvaceti lety řešit nemuseli. Garth k tomu říká: „Nízkoúrovňový signál, který je v high-end audiu zodpovědný za harmonické složky a správnost prostorových informací, je dnes vesměs přemaskován vysokofrekvenčním šumem. Proto AudioQuest používá lineární způsob potlačení šumu, tedy kombinaci vícenásobného stínění a filtračních prvků, které převádějí většinu tohoto rušení na teplo. Lineární v tomto případě znamená, že je celý systém účinný rovnoměrně přes všechna pásma a nezaměřuje se jen na jednu část signálu, jak to u některých jiných řešení bývá obvyklé. ”

Seznamte se s draky

Jako správná vlajková loď jsou Dragon Zero a Bass kumulací všeho, co se AudioQuest za 40 let své existence naučil. Naneštěstí jsou rovněž i nejdražšími dráty, které kdy pustil do světa. V katalogu sedí Dragon na vrcholu série Mythical Creatures (inspirované mytologickými tvory, pozn. editora) a nabízí se ve třech provedeních: plnorozsahový Zero, nízkofrekvenční Bass, a předpřipravený set Zero | Bass BiWire. V zásadě je tak možné zkusit velké množství kombinací, pokud použijete např. Bass na basovou sekci a výškovou doplníte libovolný jiným reprokabelem, ať už z katalogu AudioQuest, nebo odjinud. Z mé zkušenosti bude výsledek spíše podivný, ale zkusit to můžete. Recenzovaný BiWire set má proti nákupu jednotlivých kabelů určité cenové zvýhodnění a hlavně je konstrukčně vymyšlen docela chytře: na straně zesilovače začíná společným připojení 1x2 a pak se hned dělí na dvě samostatné sekce, které končí 2x2 bi-wiringem na straně reprosoustav. V balení spolu s kabely najdete i sadu velmi praktických clampů, které nacvaknete na kabel a zkrotíte tak smyčky na podlaze. Smyčkami myslím zatáčky o minimálně půlmetrovém poloměru. Bez podpůrné konstrukce bych pro stojanové reprosoustavy použití Dragon spíše nedoporučil, váha kabelů by strhávala dolů nejen kabinety, ale hlavně by působila značnou silou na přípojná místa.

K bi-wiringu říká AudioQuest toto: “Bi-wiring odděluje magnetická pole basové energie od výškové sekce, jejiž signál tak s ní nemusí zápasit. Je to něco jako když plavci odstraníte z hladiny vlny.“ Pro bi-wiring obvykle stačí dva páry identického kabelu. Vzít 2x Dragon Zero je nejjednodušší cesta, kterou AudioQuest kupodivu ale nedoporučuje, přestože by na tom vydělal. Tvrdí, že plnorozsahové Zero by pustilo k zesilovači více radiofrekvenčního rušení, kteréžto Dragon Bass - díky výše zmíněným technologiím – úspěšně eliminuje.

Jak bylo zmíněno o pár řádků výše, nepracuje se s Dragon úplně snadno. Musíte jej točit velkými oblouky a v zásadě úplně zapomeňte na jakékoli kroucení v jeho podélné ose. I když jsou na koncích vyvedeny tenčí prameny, i ty jsou poměrně tuhé a hlavně krátké, takže při trochu štědřeji od sebe vzdálených terminálech na reprosoustavách máte problém. Pochválit musím ve zdířkách naprosto pevně sedící banánky a fakt, že přes kabel můžete přejet bez následků snad i tankem.

Jak hraje Dragon

Kombinace Dragon Zero | Bass má naprosto úžasně zvládnuté středové pásmo, nezávisle na tom, jestli se bavíme o timingu, barvách nebo prostorových informacích. Vokály, mužské i ženské, visí přede mnou ve vzduchu jako hologramy, bezvadně artikulované, sladce přirozené a fyzicky přítomné. Dobře nahrané a-capella ansámbly jako Fragile nebo Ringmasters patří přes Dragon Zero | Bass do kategorie slyšet a zemřít. Kromě bravurně zvládnuté tonality a luxusní transparence k tomu přispívá i obrovská schopnost odseparovat každou nuanci, skoro by se chtělo říct odpreparovat. Ještě jsem neměl v sestavě reproduktorový kabel, který by uměl tak perfekcionisticky každý detail od sebe oddělit a současně nedopustit, aby se muzika do těch detailů rozsypala a ztratila tak přirozenou soudržnost. Tady je - přes veškeré ty extra informace, které vaše uši najednou dostávají – všechno pořád muzikální a celistvé.

Ticho, ticho, ticho. Mám na mysli černější než černé hudební pozadí, Dragon Zero | Bass jakoby pohlcoval světlo. Ticho digitálních nahrávek je takové, že v něm slyšíte i setkání dvou molekul. Podivné je, že v takovém tichu vnímáte, že něco ve vzduchu visí - je to takové to elektrické ticho plné nabitých elektronů, jako když se před bouří nacházíte pod stožárem vysokého napětí (to raději nezkoušejte, ale snad víte, co tím myslím). Neexistující šumový práh umožňuje slyšet dosud, alespoň u mě doma, až doposud neslyšené nuance – brum kytarového komba na pozadí snímače akustické kytary, pohyby hlavy za mikrofonem, podupávání nohou do rytmu, které se přes podlahu dostává až do mikrofonu vokalistky, ptáci cvrlikající někde venku za zdmi domácího nahrávacího studia, slyšitelní v tišších pasáží nahrávky, bzučení lampy ve stopě trumpetisty, který byl domíchán až potom. Teorie říká, že tohle všechno kabel prostě nemůže dělat, nicméně s jakýmkoli jiným reprokabelem jsem takovou míru rozlišení v totožném systému zatím neslyšel.

Elektrická basa Marka Platiho (který je rovněž zodpovědný za mastering) ve skladbě Thursday’s Child (David Bowie, Hours, Virgin) má přes Dragon Zero | Bass všechno, co si jen můžete přát: pevnost, údernost, vykrojené kontury, masívní hmotu  a analogově teplou tonalitu. V podstatě je to právě Platiho basa, na které toto album kromě Bowieho vokálu stojí. Když jsem to slyšel, začal jsem přerovnávat všechny disky a komínek s těmi, které jsem chtěl slyšet znovu přes Dragon se zdvihl do úctyhodné výšky. Ty, které byly už předtím senzační, byly snové, ty, které byly zvukově obtížněji stravitelné, se staly podstatně stravitelnějšími a začaly u nich vyplouvat na povrch zajímavé detaily.

Kusy jako Angel (Massive Attack), No Sanctuary (Chris Jones), Come On In My Kitchen (Cassandra Wilson), a Dark Knight (movie soundtrack) jakoby dostaly extra dávku energie. Bas se stal ještě hlubší, ještě pevnější a v zásadě začal kašlat na to, jak hlasitě jsem hrál. Nadupaný spodek tracku The Last to Know (Martelle) pulsoval jako pancéřová pěst a do toho lehce doleva posunutá Les Paul kytara vyhrávala sladké tranzienty. Hattler, Someone Alive, je techno track. Aha, a to jako má být co? No prostě techno zahrané přes Dragon Zero | Bass tak, že sedíte jako přikovaní a musíte se štípnout do tváře, že se vám to nezdá. Ne že by šlo o kdovíjaký umělecký majstrštyk, nicméně Dragon ho naservíroval tak nějak jinak – bylo to totiž velmi fyzické. Sem si doplňte všechny ty přívlastky, které se pojí s poslechem precizně nastaveného gramofonu. Na rozdíl od grama to tu ale bylo senzační odshora až dolů, včetně frekvenčních extrémů.

Ti druzí

I po několika měsících je způsob, jakým set Dragon Zero | Bass dokáže rozlišit stavbu nahrávky, zvuk po zvuku, vrstvu po vrstvě, zcela mimo moje chápání. Žádný jiný reproduktorový kabel, který jsem měl možnost slyšet, se mu v tom neblíží. Siltech Emperor Double Crown BW pořídíte za 49,000€, TARA Labs The Omega Evolution SP vás připraví o 37,000€ včetně propojek k terminálům, a můžu k tomu přidat do party i Nordost Odin za 39,000€ včetně Supreme propojek, který jsem měl v systému před pár lety. Za cenu kteréhokoli ze zmíněných si můžete pořídit hodně nadupané auto, včetně Tesly Model 3, každý je trochu jiný.

TARA Labs The Omega Evolution SP udělaly dojem svými barvami, kontrolou spodku, nádherným prostorovým zobrazením a především obrovskou zvukovou scénou. TARA Labs měla tlumenější a současně viditelnější hudební pozadí než AudioQuest; jako kdyby světlo pohlcující neexistence Dragonu byla nahrazena u Omega Evolution jakousi temnou hmotou, prostě tam něco bylo. Tam, kde se AudioQuest prezentoval kontrastem a tranzientní rychlostí, byl zvuk u TARA Labs jakoby tažen zpět gravitací. To dalo Omega Evolution SP likvidnější zvuk, možná i trochu romantičtější, než měl studiově akurátnější Dragon. Nakonec odstranil TARA Labs ze hry způsob, jakým prezentovaly prostor – bylo hrozně návykové poslouchat muziku z perspektivy otevřeného pódia, nicméně instrumenty byly lehce předimenzované. Máte-li několikametrové koncertní křídlo, cello velikosti šatní skříně, a bicí set, který při jeho velikosti musí obsluhovat alespoň dva bubeníci, nepřipadá mi to úplně v pořádku. Přesto měl prostorový způsob prezentace Omega Evolution SP navrch proti Siltech Emperor Double Crown, zejména v transparentnosti a prosvícení scény do hloubky. Zvuk Emperor Double Crown byl hladký a spojitý, s fluidními středy a jakousi svůdnou celistvostí, kde kontrastoval s reproduktorovým Nordost Odin, tak jak si ho pamatuji z poznámek. Nordost byl energičtější a více maskulinní, s o něco méně vycizelovaným zvukem než Siltech, ale zase měl proti Emperor Double Crown otevřenější prostor jak do hloubky, tak do stran. SIltech taky proti Nordost postrádal razanci na base, a Odin pro změnu postrádal rozlišení basových textur na úrovni tak, jak to umí Dragon, který si podržel i hmotu a hloubku a který byl realističtější než TARA Labs.

Muzikanti na konci natažené ruky

Není až tak známá věc, že během nahrávání Kind of Blue (Miles Davis) jeden z páskových magnetofonů běžel pomaleji, než měl, a tak dostal vinylový výlisek výše posazený ostřejší zvuk, zachovaný v následných reedicích. Jak už to bývá, tak tato studiová chyba přispěla k rychlé popularitě desky, která přes dobová zahuhlaná reprodukční zařízení najednou zněla svěže a vybroušeně. Problém nastal mnohem později, při transferu na SACD (Kind of Blue, Columbia), které se vyžádalo použít jako master jiný pás, se správně posazenou tonalitou. Podobně jako zmíněné páskové magnetofony se malinko chovaly i reprokabely. Nordost Odin mě nechal slyšet zřetelněji šum vlastního pásu, který je v Kind of Blue všudypřítomný, a spolu s mírným akcentem na vyšší středy to vytvořilo velmi detailní a světlem prosycenou prezentaci. Siltech Emperor Double Crown pro změnu jakoby posunul zvuk níže, přičemž rozlišení zůstalo a ambience okolo trumpety se transformovala z horsky jiskřivé barevnosti Nordostu do zvuku o vyšší teplotě, fluidnějšího, hustšího a diskrétnějšího. TARA Omega Evolution SP se trefily někam mezi, tonálně se mi líbily z těch tří nejvíce, a byly také jediným kabelem, který si mohl ve své kompletnosti dovolit vyzvat Dragon Zero | Bass, s výjimkou výše zmíněných kouzel s velikostí zvukových obrazů.

Ač ty rozdíly vypadají z popisu dramaticky, ve skutečnosti se k nim musíte proposlouchat s různým hudebním materiálem - i to je důvod, proč nám zabírají recenze tolik času a některé zůstávají rozepsané i měsíce. Každopádně slyšet tetelící se ambienci okolo trumpety Miles Davise, umocněnou odrazy od stěn studia v minimalistické a krásně zrekonstruované nahrávce, je přes set Dragon zážitek. Oba saxofony (Adderly/Coltrane) by přes AudioQuest mohly posloužit ke studiu toho, co se děje se vzduchem, vystupujícím do hubičky a unikajícím systémem klapek a následně pak zvonem ven. Je to jako jakási cesta v čase, kdy jste najednou při tom. Je to fantastický pocit.

Někdy se vyplatí počkat

Dragon Zero | Bass potřebuje zahořet pořádně, dlouho a opakovaně. Zvuk nového setu se měnil poměrně značně v průběhu prvních čtyřiadvaceti hodin a pokračoval v tom v již menší míře dalších asi 300. To je dlouhá doba, o dost delší, než bývá obvyklé. Tento proces ´dozrávání´ se dotknul otevřenosti, lehkosti, zjemnění nahoře, pevnosti dole, fajnovější mikrodynamiky, a koneckonců částečně i toho, že se dostanete z prvotního šoku a jste schopni se na Dragon podívat více kriticky.

DBS systém by měl kabel udržovat ve stálém stavu poslechové připravenosti, je to ale trošku jinak. Pro Dragon Zero | Bass platí v zásadě to, co mám vypozorované ze zkušeností s mnoha jinými firemními DBS modely. V okamžiku, kdy je kabel rozehraný a posloucháte každý den nebo třeba obden, DBS jej v pohotovostním stavu udrží. Pokud si ale dáte třeba týdenní nebo delší pauzu, trvá pár hodin hraní, než je AudioQuest opět v top kondici. Ale komu by to vadilo, když je na konci tak sladká odměna? Pokud tohle není ona „konečná“, tak co ještě?

Cena v době recenze za set 2x 2,5m: 1,3 mil. Kč

Kontakt: AQ s.r.o., Červenka, tel. +420 585 342 232, www.aq.cz